O myších a lidech
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34755/bmid_o-mysich-a-lidech-R2G-34755.png
4
5576
5576
Proslulá novela známého amerického autora líčí baladický příběh dvojice potulných zemědělských dělníků, jejich sen o malém hospodářství, na které si chtějí vydělat a ušetřit nádenickou prací na ranči, a tragické ztroskotání. Doslov „Trojí zastavení Johna Steinbecka u lidí kočovných“ napsal Vladimír Vendyš. Typografie Zdenek Seydl. Odpovědná redaktorka Eva Ruxová.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1960 , Československý spisovatelOriginální název:
Of Mice and Men, 1937
více info...
Přidat komentář
Nešťastnou náhodou zpečetěný osud neovladatelné síly, která zabíjí, sen, který se rozpadá!
To je Steinbeckův příběh O myších a lidech. Stačí mu přitom k tomu necelá stovka stran, aby před vámi rozehrál příběh o přátelství, útrapách, samotě, vině, soucit a zodpovědnosti, … příběh o lidských touhách, přáních, o naplněných a nenaplněných snech a vizích.
Ještě než se do příběhu ale pustíte, stojí za to přečíst si báseň Roberta Burnse: Polní myšce, když jí básník vyoral hnízdo (přel. Václav Sládek); právě tady Steinbeck totiž našel inspiraci pro svůj příběh … Burns v ní rozjímá nad osudem myšky, kterou člověk na poli vyoral, ona tak přišla o domov a pryč jsou i všechny její plány o dobrém útočišti …
„Ty plachá, šedá myško malá,
ó, jak jsi ty se polekala!
Ne, netřeba, bys utíkala
tak o své žití!
…
Ta malá hrstka trávy, stlaní,
tě stála krušné namáhání. -
Teď vypuzena! za vše ani
ti nezbyl kout,
bys mohla přebýt sněhu vání
a nezmrznout!
Však, myško, také my to známe,
jak ostražitost často klame; -
plán nejlepší, jímž hlavu láme
si člověk, myš -
co z všeho zbude? - strasti samé
a bol a tíž.
A přec tvůj osud přešťasten!
Ty pouze víš, čím zraní den:
zrak můj však zpátky obrácen,
ó, teskno tam!
A přede mnou? - já hádám jen
a hrůzu mám!“
Spojitost mezi bizarní dvojicí George - Lennie a malou myškou pochopíte okamžitě, i oni jsou bez domova a touží spokojeně si žít, proto na svých cestách americkým západem v nelehkých časech krize vystaveni nouzi a nedostatku námezdně pracují za pár šuntů a přitom spřádají sny a společně plánují, jak a kde žít; i jim totiž chybí domeček – útočiště, místo pro klidné, svobodné a spokojené žití…
Ve chvíli, kdy se do příběhu pouštíte, jsou živořícími osobami bez domova a nacházejí se právě nedaleko města Soledad v jižní Kalifornii …
Lennie je mentálně retardovaný dobrotivý prosťáček a George je jeho jediným přítelem a taky opatrovatelem a ochráncem, mezi nimi se tak vyvinulo zvláštní pouto vzájemné závislosti …
„Fazolí máme pro čtyry,“ ozval se.
Lennie ho přes ohníček pozoroval. „Já je nejradši s kečupem,“ zatoužil krotce.
„Ten my ale nemáme!“ Vybuchl George. „Ty chceš vždycky akorát to, co není! Můj ty bože všemohoucí! To by byl život, kdybych byl sám! Práci bych vždycky dostal jedna dvě, a nebyly by žádný maléry.
Nikde žádnej malér, a posledního bych vždycky shráb svejch padesát dolarů a sebral se do města a tam bych si dával. U děvek bych to moh táhnout třeba do rána. Jíst bych moh jít, kam by mě napadlo, do ňákýho hotelu nebo do něčeho takovýho, a poručil bych si tam, nač bych si zrovna vzpomněl. A tak bych to moh víst měsíc co měsíc. Moh bych si koupit demižon whisky nebo zapadnout do herny a mazat tam karty nebo šťouchat piliár.“
Lennie si klekl, zadíval se přes ohníček na dopáleného George a obličej se mu zatáhl hrůzou.
„A mám co?“ Pokračoval George vztekle. „Mám tebe! Ty se na žádným místě neudržíš, a když dostanu místo, pokaždý o něj skrz tebe přijdu. Skrz tebe abych v jednom kuse harcoval z místa na místo. To by ostatně nic nebylo. Ale ty si pokaždý něco spískáš. Pokaždý něco vyvedeš, a já abych tě z toho tahal.“
Zvyšoval hlas a už téměř křičel. „Magore jeden prevítskej! Skrz tebe ani nevycházím z malérů. “
Připomínal teď malá děvčátka, která se jedno po druhém pitvoří. „Chtěl prej tý holce jen šmátnout na šaty - jen jí je pohladit, jako by to byla ňáká myš... No jo, ale jak to ona měla vědět, že jí jen chceš šmátnout na šaty? Ona uškubne, a ty držíš ty šaty dál, jako by to byla ňáká myš. Holka začne ječet, a my museli bejt celej den zalezlý v zavodňovací strouze, protože nás chlapi hledali, a za tmy jsme se museli vykrást a táhnout jinam. A tak to chodilo pořád - v jednom kuse. Říkal jsem si, moct tě tak zavřít do klece, a v tý kleci aby bylo ňákejch milion myší, aby sis opravdu přišel na svý.“
Tak takhle nějak to mezi tou nesourodou dvojicí je … prosťáček Lennie se ve světě prostě neorientuje a Georgeho údělem je hlídat ho a být mu „starším bráchou“, který ho bude chránit …
„Když voda takhle stojí, neměl bys z ní Lennie vůbec pít,‘ dodal odevzdaně. ‚Ale ty, když máš žízeň, tak by ses napil třeba z kanálu.“ …
„Tak tys to už zapomněl? Abych ti to říkal znovu! Jéžišikriste, ty jsi ale boží dřevo!“
… sami pak uvidíte, jak hodně je Georgova snaha vpravdě sysifovská …
„‚To víš, já nemám co dělat! Takhle bych ti moh vykládat celej život. Já ti něco řeknu a ty to zapomeneš, a tak bych ti to říkal pořád znova.“
… a jak moc je Lennie navzdory svému vzrůstu, spíš dítětem, než chlapem, jak hora …
„‚A teď mi budeš vrnět jako malý škvrně! Jéžišikriste! Takovej chlap jako hora!‘ A Lenniemu se začaly chvět rty a do očí mu vhrkly slzy.“
… a přesto jsou stále spolu …
„S náma je to jiný. … My si máme s kým promluvit a to dělá moc. My nemusíme vysedávat po putykách a rozhazovat tam šesťáky, jako takový, co nemají kam jít.“
Lennie mu skáče radostně do řeči: „Ale s náma je to jiný. A proč? Protože… protože já mám tebe – a o mě se staráš ty, a ty máš mě – a o tebe se starám já. Proto.“
… právě pro to!
Vzájemnost, skrze kterou lze vzdorovat všem příkořím života a osudu, fatálně nezměnitelného!
Toulat se totiž světem úplně sám vážně nestojí za nic!
Jak zjistíte v přirozeně (ve své podstatě) jednoduchém, realistickém a přesvědčivě vyprávěném hluboce lidském příběhu!
Knihu jsem precetla behem par hodin, ale unesena jsem z ni buhvijak nebyla. Nepochopila jsem, co ji chtel autor rici.
Nádherný příklad, že výborná literatura, dnes již kultovní klasika, nemusí být nijak obsáhlá, aby měla velkou vypovídající hodnotu. Jak lze na málo stránkách a krásným jazykem říci v krátkosti tak strašně moc.
Klasika, z jejíhož konce mrazí, a která čtenáři umí proniknout až do morku kostí....
Na stránky skromná knížka s příběhem, který překoná leckteré bichle. Steinbeckova známá novela je založena na dialozích, samotné místo konání je spíše jakýmisi kulisami, bez kterých by se čtenář neobešel. Na několika desítkách stránkách nám Steinbeck ukazuje, co vše mohou způsobit předsudky, rasismus i absence lékařské péče, ale i do jakých situacích a morálních dilemat nás může přivést přátelství.
Poměrně pomalý děj. I přes krátkost knihy mi přišlo čtení zdlouhavé. Bohužel mě kniha moc nezaujala.
čítal som v češtine, pred pätnástimi rokmi a teraz som sa k tejto dnes už klasike vrátil, a skúsenejší musím povedať, že je to stále výnimočná kniha, aj keď český preklad už trošičku zastaral... skúsim si to pozrieť po slovensky.
Velmi, velmi výjimečné. Podstatné věci tady už zazněly v mnoha komentářích... já si odnáším hlavně ohromné emoce. Napořád. A to málokterá kniha umí. Mistrovské ve všech ohledech.
Nádherná kniha o skutočnom priateľstve. O zúfalom rozhodnutí vybrať z toho najhoršieho to najlepšie pri milovaného priateľa. Na konci som ani nedýchala, verila som, že sa obaja dočkajú spoločnej farmy a že Lennie bude chovať králiky. Žiaľ, nie vždy je všetko ako si vysnívame. Krásna kniha
Táto kniha sa ku mne dostala prekvapivo neskoro. Neuveriteľné, ako dokáže citlivo a zároveň vecne písať John Steinbeck. Dobre, že je kniha taká krátka, lebo viacej literárnej krásy bežný človek uniesť nedokáže.
Ta světová klasika mě prostě nikdy nezklame a tenhle případ nebyl výjimkou. Dokonalé!
Neskutečná hutnost myšlenek na malém prostoru. Ne nadarmo se řadí mezi nestárnoucí klasiku.
Vskutku jedinečná novela, jejíž konec chytne za srdce! Přátelství, právě ono je hlavním tématem knihy. Příběh vás zavede do prostředí amerického venkova, stanete se svědky osudu dvou kočovných dělníků a jejich nenaplněného snu, setkáte se s nejrůznějšími lidmi, dokonce i s počínajícím rasistickým smýšlením... Autor píše poutavým, přirozeným způsobem, proto se nemusíte obávat krkolomného textu a stěží srozumitelných výrazů. DOPORUČUJI!
,,A budu moct opatrovat ty králíky?" (Lennie)
Peckově napsané dílo. Určitě by si tento příběh měl přečíst každý vášnivý čtenář.
Jeden pořád doufá, že všechno nakonec přece jenom dobře skončí, ale přes veškerou snahu se to často nepovede. I proti své vůli pak už člověk udělá jen to, co opravdu musí.
Krátký příběh plný všeho. Bravurně napsáno. Až z toho obyčejného příběhu mrazí. Myslím, že nikoho nenechá chladného.
Upřímně, vůbec jsem původně nevěděla o čem knížka, věděla jsem jen, že je známá. Hodně mě překvapila. Začetla jsem se hned po pár větách, je to bravurně napsané. Příběh krásně plyne, člověk tak nějak tuší, že to nedopadne dobře, ael i tak doufá, že budou mít to svoje hospodáříčko, kde budou mít králíky a budou moct odejít od práce, kdy se jim bude chtít. Škoda... A jsem jediná, komu to připomínalo Zelenou míli? Možná se S. King trochu inspiroval ;-)
Bezbřehý smutek...
Jednoduché vyprávění o chudobě a podstatě lidského života na několika málo stranách...
Tentokrát nejde nesrovnat s filmem, protože titulní role vás provází i v literární podobě. Natolik jsou geniálně ztvárněné...
Ale pokud pominu vizualizaci postav, která dává knize další rozměr a setrvám pouze u textu, zjišťuji, že Steinbeck se dotkl několika témat, které vmáčkl do úzkého okruhu lidí, vzájemně osudově propojených.
Smutek, bolest, nevěra, smrt, sdílení a láska.
Všechno v tomto románu. Nejde jej nemilovat a zároveň proklínat.
V oblasti emoční nestability jde o knihu, na kterou nikdy nejde zapomenout.
A Lennie?
Ve své podstatě bytost, která představuje životní filozofii o smyslu života...
Zrození a smrt... Ale proč?
Jako bych tam byla... Jako bych cítila tu naději, kdy je váš sen téměř nadosah. A přitom vůbec žádná naděje neexistuje.
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno 20. století americká literatura venkov Amerika USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století slaboduchostAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
Jednoduchý příběh se silným podtextem. Ale četl jsem knihy, které mě daleko více dostaly a po kterých jsem nemohl ani usnout