O myších a lidech / Na plechárně
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57818/bmid_o-mysich-a-lidech-na-plecharne-tL9-57818.jpg
4
89
89
Dvě novely, v nichž se dokonale obráží spisovatelovo porozumění pro člověka a schopnost proniknout k jeho nejvlastnější lidské podstatě. První (O myších a lidech, 1937) vypráví o dvojici přátel, kteří putují za prací i nakonec za tragicky rozbitým životním snem, druhá (Na plechárně, 1945) je vlastně pestrým sledem obrázků ze života obyvatel ulice v konzervárenské čtvrti města na kalifornském pobřeží.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1965 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Of Mice and Men / Cannery Row
více info...
Přidat komentář
Obě novely - ač příběhy odlišnými - jsou sociálními novami. Autor si za hlavní postavy svých mini-příběhů zvolil lidi z okraje společnosti a svým dokonalým stylem podrobného vyprávění zdánlivě zbytečných detailů - ať popisu "kulis" příběhů či jednání postav - dává čtenářovi nahlédnout do smutných osudů svých hrdinů. Věřím, že vše pobral ze svých životních prožitků.
Po čtyřiceti letech jsem z knihovny vytáhl přesně tenhle maličký paperback z roku 1965 s překrásným "staročeštinářským" překladem a opět jsem byl nadšený. Je to jako potkat prima spolužáka z mateřské školky.
Nádhera. Až se stydím, že jsem to v rámci studií nečetla dřív. Ale asi jsem si tyto novely měla užít právě až teď, v pokročilém věku. :-)
Tak, další základní kámen světové literatury uložen na hromádku v mé dutině lebeční. Při poslechu „O myších a lidech“ na mne dýchla atmosféra USA 30. let, svoboda toulání za příležitostnou prací, neuskutečnitelné sny s nepatrnou vůní naděje v idylickou budoucnost, nevzdělanost ruku v ruce se zemitostí, především však síla lásky, odpovědnosti a přátelství k člověku, u kterého se fyzická převaha spojila s dětsky prostou duší. Od úvodních stran se nad příběhem vznáší stín nezbytnosti tragického konce, přesto jde (svým způsobem) o lidsky milou novelku. Tato klasika za více než 80 let nezestárla, poselství se nezměnilo ani v této uspěchané, vymknuté době. 85%
Při procházce ulicí „Na plechárně“ jsem potkala spoustu existencí převážně z okraje společnosti, jejich příběhy byly komické, smutné, k zamyšlení, chvílemi poetické, jindy pouze stručně dokreslující atmosféru. Rozhodně se nejednalo o tradiční přehlídku maloměstského života, zde je opěvována osobitost, nespoutanost, chování až lehce asociální - vychcanost, záliba v chlastání čehokoliv s obsahem alkoholu, rvačky... Nevadilo mi do tohoto světa nakouknout, ale nejsem správný typ člověka (tedy bohém), abych zatoužila být podobně nezávislým flamendrem, natož obdivovala související nezodpovědnost. 70%
Překlad ze 60. let dostal na solar především v počešťování jmen: z George a Lennieho se stali Jiří a Lendy (?!), hlouposti tropí Frantík, při poflakování dvojice kluků, Willarda s Pepíčkem, jsem stále očekávala pointu vtipu. Při hodnocení jsem tyto lokální dobové trapnosti ignorovala, nechci trestat Steinbeckovu klasiku za ujetá rozhodnutí soudruhů.
Audiokniha byla načtena výborně, s citem pro situaci i jednotlivé charaktery. 80%
Úžasné novely na zamyšlení, aktuální i dnes. Plechárna mi přišla o kousek lepší, ale obě jsou skvělé. Na Doktora budu ještě dlouho vzpomínat. Musím si pustit gregoriánskou hudbu a dát si pivomléčný koktejl :)
2 tragické novely, které pojednávají o lepším životě. Možná nutí k zamyšlení, ale znovu je číst nebudu. :-)
Přečetl jsem coby doplnění mezery v "načteném", je to přeci jen klasika.. Kniha je klasika, nemá cenu příliš hodnotit literární hodnoty, ty jsou prověřené spoustou let, stejně jako Steinbeckův příběh s rozměry malé antické tragédie. Jelikož, jako u spousty klasických děl, čtenář syžet příběhu předem zná, nemůže ho nic moc překvapit. Přesto se to podařilo - šokovala mě "korektnost" konkrétně tohoto vydání z roku 1965, kdy komunističtí redaktoři změnili jména jediných dvou hlavních postav z George a Lennieho na Jirka a Lendy. Hned se mi vybavily knížky z padesátých let s tiráží typu : z amerického jazyka přeložil... fuj, to byla doba.. dnešní levicově smýšlející prvovoliči by se hned na věci dívali jinak, kdyby jejich dětství provázel Jindra Hrnčíř a Pravoslav Dřevojezerný... :-))
Příběh od příběhu začínám mít Steinbecka stále více rád. Nemám rád smutné knihy, ale tyhle jsou někde na hraně. Myši mi trochu náladu zkazily, aby mi ji Plechárna zase zvedla :)
Steinbeckovy postavy jsou obyčejní lidé, ti na konci společenského a sociálního potravinového řetězce. Novela "O myších a lidech" je epizodou ze života nájemných dělníků - Jiří a Lenda přicházejí na ranč nebo farmu kvůli sezónní práci a sezónnímu výdělku. Název novely - Of Mise and Men - převzal Steinbeck z básně Roberta Burnse "Polní myšce". Text básně koresponduje s podstatou Steinbeckova příběhu - paralelou mezi lidským a myším osudem. Básník v ní vypráví, jak jednou při práci na poli vyoral radlicí myš i s jejím doupětem, a takto pak rozjímá nad jejím osudem:
Než lístky do kupy jsi dala,
chuděro, co ses nahryzala!
Teď vyhoštěna, myško malá, jsi bez doupěte,
kde vichřice bys přečkávala v mrazivém světě!
Ale v tom, myško, sama nejsi,
vždyť i tvor sebepečlivější,
člověk či myš, se často těší přemoudrým plánem,
(the best laid schemes of mice and men)
a jsme pak ještě nešťastnější, jestli se zklamem!
A přece šťastnější jsi mne!
Trápí tě jen zlo přítomné,
však když můj zrak zpět pohlédne, minulost drásá!
A v budoucnosti tušené nekyne spása!
Steinbeckovy postavy jsou extrakcí a koncentrací lidských charakterů. Dobrák je dobrák, chudák je chudák, grázl je grázl... Příběh ukazuje nemožnost či neschopnost vybřednout z nuzného života, nemožnost či neschopnost realizovat svůj sen. Každý máme své plány, představy a sny. Lenda, jako ta myška, žije a raduje se v přítomnosti, Jiří je drásán minulostí a budoucnost neskýtá naději. Lenda je slaboduchý prosťáček, dospělé malé dítě, vyznačující se obrovskou a nekontrolovanou silou své statné postavy. Jiří s Lendou putují od ranče k ranči aby si vydělali pár set dolarů na koupi vlastního vysněného malého domečku s vlastním malinkatým hospodářstvíčkem, zahrnujícím i Lendovy oblíbené vysněné králíčky. Steinbeck je skvělý vypravěč, popisný epik a jeho příběhy se čtou lehce, čtenář je přenesen do prostředí příběhu barvitým až básnickým popisem přírody. Jen to jméno "Jiří" mi přišlo jaksi nepatřičné v kontextu jmen dalších postav (pořád mi v hlavě vyskakovala paralela s Grossmanovým textem "Ano, pane Jiří")! Lidskost, dojemnost, obdiv k síle přírody, smutek a beznaděj nad osudem těch nejchudších čiší z každého slova, slovního obratu, věty, souvětí.
Novela "Na plechárně" je z trochu jiného soudku. Opět jsou hlavními hrdiny ti nejchudší a nejposlednější. Doktor, Mack, Hazel, Eddie, Li Čong, Dora, Gay a další - všechny spojuje ulice Na plechárně s továrnou na zpracování ryb, kde všichni žijí svým obyčejným životem, přežívají ze dne na den. Střípky ze života v ulici Na plechárně představují spleť příběhů, rituálů, zvyklostí i výjimečných událostí obyvatel ulice. Jak píše Steinbeck: "Ulice Na plechárně v Monterey v Kalifornii je báseň, smrad, skřípot, magické světlo, chorál, jednotvárnost, dušebol, sen. Ulice Na plechárně je páté přes deváté, plech, železo, rez a odštěpky dřeva, omlácené chodníky, zaplevelené parcely, hromady harampádí, konzervárny z vlnitého plechu, hadrárny, hospody a bordely, přecpané krámky, laboratoře a noclehárny. Na plechárně bydlí, jak kdosi kdysi řekl, 'děvky, pasáci, falešní hráči a syčáci', čímž chtěl říci kdekdo. Kdyby se byl podíval jinou skulinou, možná že by byl řekl 'světci, andělé, mučedníci a lidé boží' a byl by mínil totéž. Jak zachytit tu báseň, ten smrad, ten skřípot, to magické světlo, ten chorál, tu jednotvárnost, ten sen, a neubrat jim na životě? Sbíráte-li mořské živočichy, najdete i ploché červíky, tak křehké, že je téměř nemožné chytit je celé, protože se při dotyku lámou a drolí. Musíte je nechat, až sami vyplavou a vlezou na čepel nože, a pak je jemně vsunout do láhve s mořskou vodou. A možná že to je způsob, jak napsat tuhle knížku - tak, že ji člověk otevře a nechá příběhy a postavy, aby do ní samy vstoupily."
Asi nejvýstižnějším rysem Steinbeckova díla je odpor k lidem "tam nahoře, k tygrům se žaludečními vředy, kteří se ženou za karierou a ziskem" a obdiv k těm dole, k lidem, kteří jsou pravým opakem - žijí, i když ne právě spořádaně, v souladu s přírodou a škodí zejména svou snahou vykonat dobro.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
Je to stará literatura, ale mám styl vyprávění tohoto autora ráda. Čtení o lidech na okraji bývá těžké, Steinbeck ale přináší i katarzi. Jsem spokojená s oběma novelami.