O ostatních nevím nic
Kristina Májová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428853/bmid_o-ostatnich-nevim-nic-RV7-428853.jpeg
4
82
82
Kolikrát musíte zopakovat přání, aby se vám splnilo? O ostatních lidech nevím nic, zjistí Alice už jako malá. Celé dny se cítí osamělá, matka mizí do práce a babičku, která ji hlídá, nesnáší. Věčně to tak ale nebude. Je tu totiž On, se kterým po nocích mluvívá tajnou řečí. On, který jí plní všechna přání. Někdy hned, někdy za mnoho let, ale splní je všechna. Alice si je naprosto jistá, že jde jen o to, kolikrát musí přání zopakovat. Přesně 5647krát. V dětství vše funguje, získá kamaráda, tajnou lásku a nakonec i jinou babičku. Jenže čím je Alice starší, tím víc si uvědomuje, že se přání splní vždy trochu jinak, než jak se dohodli. Až ji napadne, jestli to s ní On vlastně myslí dobře. A pokud ne, jak dokáže žít ve světě, kde se každé její přání může obrátit proti ní?... celý text
Přidat komentář
Zvláštní vyprávění. Alice je vysoce inteligentní, poněkud odtažitá osoba. Pro lepší orientaci v životě si už v dětství vytvoří vlastního boha, kterého žádá o vyplnění svých přání a pak sleduje, jak to funguje. Nejrůznějším jevům a náhodám přikládá magický význam a nechává je ovlivňovat svá další rozhodnutí. A je nesmírně důsledná a vytrvalá, její počínání jde tedy z extrému do extrému. Autorka nemilosrdně s ironickým humorem glosuje všechny slabosti, prokrastinace a směšné rysy svých postav a tak z vyprávění žádná z nich nevyjde s úplně čistým štítem. Je pro život lepší urputná snaha držet svůj osud pevně v rukou za cenu chyb (Alice) nebo se podvolit všemu a nebojovat vůbec (Jana)? To ať si každý čtenář rozmyslí sám. Jediný problém mám s Olgou / babičkou, respektive s proměnou jedné v druhou. Povahou a přístupem k životu se tak zásadně liší, že žádné z autorkou naznačených zdůvodnění této změny není věrohodné a tento pro příběh poměrně důležitý moment tak pro mě zůstává bohužel bez vysvětlení. I tak je to ale jedna z nejlepších knih současného českého autora, kterou jsem v posledních letech četla.
Alice mě prostě bavila. Její babička byla strašidelná a matka byla také svým způsobem podivínka, tak proč by Alice měla být "normální".
No ty jo, tak toto byl přesně můj šálek kávy! Strašně moc mi sedí typ humoru, který se celou knihou prolínal, takže jsem se po dlouhé době při čtení opravdu bavila.
Po eskapádě v hotelu se příběh už trošku táhl a spíš se celý děj dával tak nějak do klidu, ale i tak dávám plný počet. Doufám, že autorka čím nejdřív vydá další knihu.
P. S.: Taky jste si šáhli na oční víčko?
Tato kniha od mladé, české autorky Kristiny Májové mě nalákala obálkou a především anotací. Co přišlo při čtení a přečtení?
Hlavní hrdinka Alice nás provází knihou od jejího narození, až po dospělost. Je jiná, už jako malé dítě zjišťuje, že o ostatních lidech neví nic. Cítí se osaměle, matka věčně v práci a babičku, která ji hlídá nesnáší. Jediný, s kým si rozumí je On. Hlídá jí, povídá si s ní, plní ji přání. Neplní je hned, některé až za mnoho let. Přání se totiž musí zopakovat přesně 5 647 krát.
V dětství získá tajnou lásku. V dospělosti ale zjišťuje, že to, co si přála jako dítě už nemusí být tak lákavé.
Anotace vypadala zajímavě. Vybavila se mi kniha Soběstačný od Zuzany Dostálové. Tohle mělo ale do Štěpána hodně daleko.
V průběhu čtení jsem často přemýšlela, že knihu odložím. Alice byla opravdu dost problémová, nepříjemná na babičku, až mi ji bylo líto. Když se na knihu koukám teď, s odstupem času, říkám si, zda jsem ji vůbec pochopila. Zda jsem správně pochopila, kdo byl celou dobu On. Znovu se do ni ale rozhodně nepustím.
Hodnotím 2,5/5*
asi nejlíp napsaná česká kniha, co jsem letos (nebo za poslední dva tři roky) četla. výtečně splavný jazyk, dialogy a chutné postavy, hlavně babička.
Alice je taková dívka bez lidských vlastností, díky čemuž se příběh mohl vyvíjet mnoha různými směry - a taky že se vyvíjel. pár dějových linií jsem dopředu odhadla, většinu ale k mému potěšení nikoliv.
celkově jsem se bavila tak dobře, že mi ani nevadilo, že ve mně kniha nevzbuzuje žádné emoce (s výjimkou radosti z povedené češtiny a žánrově přesných medailonků epizodních postav). jediné, co mě lehce zarazilo, jsou dva komentáře na "rozšklebenost" pražského přízvuku. na to musím říct "hele, jsem z Prahy, uši mám zdravý a žádnej takovej projev mě za ně nikdy netahal. ani se nepamatuju, že bysme s někym kdy něco takovýho řešili." jako čtenářce mi tak není jasné, proč by to mělo vadit kterékoli z postav, rovněž pražských.
Pro me dost zvlastni knizka, s hořkým podtextem. Docetla jsem s vypětím vsech sil, dalsi knizky autorky rozhodne nevyhledam.
Tohle se povedlo. Postavy vykresleny bezvadně, nesnesitelná bába - Alicina babička - je skvostná, tím správným způsobem mě iritovala ustrašená Alicina matka, Alice i její spolužáci (zvlášť Marcel zaujatý hlodavci a oddaně zamilovaný do sexy spolužačky) mě bavili moc. Vše mi přišlo uvěřitelné, oceňuju humor a otevřenost..
Určitě si přečtu další knížky od paní Májové, pokud budou.
Autorka umí psát. Dobře, čtivě a promyšleně. Psychologie postav odkazuje na vnímavé pozorování nejen světa kolem sebe, ale především sebe samé, protože jsem přesvědčená, že mnohé pocity a stavy, jež autorka popisuje, jsou její vlastní. V knížce se sice nepochopitelně objevují prvky, které neodpovídají skutečnosti (kromě předčtenářkou zmíněného faktu, že na gymnáziu se nematuruje v 18 letech, taky třeba to, že v žádném obchoďáku patnáctileté holce, která navíc vypadá na jedenáct, vodku rozhodně neprodají), ale věřím, že ve druhé knížce autorka už tohle vychytá a já si ji opět ráda přečtu.
Nosným tématem celé knížky, jak to vnímám já, je proměna z pasivního člověka, který podléhá událostem a něčemu vyššímu, čemu se nelze bránit a co o nás rozhoduje, v člověka aktivního, který silou vůle změní své myšlení tak, aby nenechal o svém životě rozhodovat "cosi" (co si sám ve své hlavě stvořil), ale stal se sám tvůrcem svého života.
Možná, že k tomu Alici pomůže i to, co jí leckdo vyčítá - snížená emoční a sociální inteligence, avšak vysoké IQ a s ním spojené analytické myšlení. A propos - nejsou právě toto znaky jiných fiktivních, avšak dosti oblíbených postav, jako jsou třeba Sheldon Cooper nebo Sherlock Holmes?
K hodnocení použiju známé rčení "Velký špatný".
Musela jsem se fakt přemáhat, abych knihu dočetla.
Marně se snažím přijít na to, co se knihou snažil autor říct, co mi měla předat..?
Až na myšlenku "Dávej bacha na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit" a "Nejdřív buď v pohodě sám, než začneš pomáhat druhým/neobětuj se pro druhé", jsem nic nenašla. Nebo jsem se měla jen bavit? Když mně teda kniha fakt zábavná nepřišla...
Nevím, potenciální čtenáře neodrazuji, třeba v tom najdou, co hledají, ale za mě ne!
Stejně jako my nevíme nic o ostatních, ani oni nevědí nic o nás. Do té doby než jim to dovolíme. A protože Alice možná nikomu nedovolila aby ji skutečně poznal, kromě nás čtenářů, působila jako dost "divná holka". Mě postava Alice byla velmi sympatická především tím že byla 100% svá. Divná, ale svá:-) A ruku na srdce, kdo z nás někdy nemá HO a nebo JI, která dokáže splnit všechna naše přání a pomůže nám překonat těžké okamžiky. Líbila se mi i interakce mezi Alicí a babičkou, bylo by super i v reálném životě kdybychom působení našich slov a reakcí na děti mohli vidět hned v ten daný okamžik.
Příběh veskrze zvláštní, hlavní postava Alice bude sympatická opravdu málokomu, ale to mi nepřijde špatně. Naopak si myslím, že ty nesympatie k ní mě "nutily" číst až do konce. Pořád jsem čekala, jak se celý příběh vyvine, jaký bude závěr.
Celkově však nějak nedokážu zaujmout jasný postoj k tomu, jestli se mi kniha líbila a jestli bych ji doporučila dál, není úplně pro každého.
Krásná charakteristika chování šílené pubertální fanynky, krásný chvíle prozření a zklamání, zmatky v dospívání, konec mi přišel docela vlažnej, ale celkově knížka nebyla špatná.
Alice mi moc sympatická nebyla, v některých věcech byla umanutá a něčím posedlá, dost často bez zájmu a bez života. Na druhou stranu byla její postava, resp. povaha, pěkně charakterizována.
Tento příběh mi dal vzpomenout na má dětská léta a pubertu. Jasný! Každý tento věk prožíváme jinak, ale spoustu věcí je společných. A uf! Nevrátila bych se ani za nic do té doby slepé naivity, zklamání, srovnávání se sama se sebou a okolím, realitou. Spisovatelka umí dopodrobna detailně popisovat. Bavilo a doporučuji!
Hele trvalo mi to. A musím říct, že první půlka byla pro mě dost náročná. Nějak jsem neměla sílu takovýhle příběhy o pološílenejch ženách jedné rodiny číst. Obzvláště, když sedíte sami doma, je karanténa a máte pocit, že se brzy takovouhle šílenou ženskou stanete.
Jo, ty postavy mi nebyly sympatický, ale prostě to bylo dobře a zajímavě napsaný a ve výsledku mě to bavilo moc. Ta propletenost, to jak se cizí (matčiny) strachy a zkušenosti promítaj do života jinejch (dcera). Trošku jsem se obávala "všechno se najednou vyřeší a všichni jsme v pohodě" happy endu, ale ten se SPOILER ALERT nekoná, což mě uklidnilo, protože kdyby Alice skončila s Marcelem, tak fakt tuhle knihu odhazuji do nejhnusnější knihobudky v Praze.
Takže a prostě: není to optimistický čtení a radostný, možná zrovna v době pandemie by se mělo číst víc radostnějších věcí, jakože hygiena duševní, ale úplně bych tenhle kousek nezatracovala neb skvěle napsána. Takovej hezkej psychologickej mainstream.
Knížkou jsem se hodně protrápila. Hlavně asi proto, že mi byla Alice strašně nesympatická a protivná. Celkově to bylo i dost zdlouhavé, některé věci jen nakousnuté, pořád jsem čekala na pointu, která nepřišla.
Když už se rozhodnu zkusit nového českého autora, tak vždy sáhnu po knize z Hostu... U nich je za mě současná česká próza prostě nejlepší a je tam asi největší jistota, že mi sedne...O ostatních nevím nic je zvláštní a osobitá kniha... Hlavní hrdinka mi po pravdě nebyla vůbec sympatická, její vztah k rodině byl neskutečný... Zároveň mi ale příběh ukázal, že i takoví lidé jsou... Není to asi nejlepší kniha poslední doby, ale za přečtení rozhodně stála...
Do takového světa se nechám velmi ráda vtáhnout. Jistě, má trhliny, o kterých přemýšlím, jestli jsou schválnostmi nebo neobratnostmi. Dost nedořečeného. Motivy nakousnuté a nevyužité. Ale přesto je to pro mě svět kompaktní a fungující.
O ostatních nevím nic
Čudnejšiu knihu som dávno nečítala, to bol asi hlavný dôvod prečo ma tak bavila. Tri výborné napísané, neľúbivé ženské postavy, ktoré sa väčšinu času správajú neznesiteľne, no zároveň ľudsky. Prvá polovica kniha mala lepší spád, ktorý druhej časti trochu chýbal.