O pastelce bez barvy
Martina Komárková
Malá Pastelka si vybírá barvu. A všechny jsou tak krásné! Bílý sníh, žlutá slunečnice, modrá chrpa, zelený vodníček, červené jahody, hnědé kakao, černý pejsek a duhová kouzelnice. O kterou barvu bude svět bohatší, až Pastelka vykoukne z kouzelného ořezávátka, se malí čtenáři dozví z této půvabné knížky.
Přidat komentář
Podle některých komentářů mám pocit, že jde o knížku jen pro některé děti (i dospělé). Vzhledem k tomu, že komentář Atlantis byl zklamán třeba knížkou Kosprd a Telecí, kterou naše děti milují, tak nepřekvapí, že my jsme byli nadšení.
Třeba hned první odstavec:
"Za devaterými stoly a devaterými šuplíky bydlela v jednom velikém penále malá pastelka. Maminka Tužka a tatínek Fix si s ní užili už od narození. Byla totiž pořádně ořezaná a do všeho strkala špičku."
Už tohle mě dostalo a dál jsem jen obdivně hýkala nad spoustou překvapivých nápadů, slovních spojení i obrázků. Slovutný Tuba Tempera neměl chybu, každá barevná kapitola a každé dveře do ní skrývaly tajemství a překvapení. V každé kapitole malá pastelka našla zajímavou kamarádku/kamaráda a vůbec mi nepřipadalo, že jedeme podle jednoho schématu, už třeba jen kvůli těm zmiňovaným dveřím, skvělý nápad.
Samostatnou kapitolu tvoří barevné řešení knížky, ilustrace a především barevné dvojstrany, hned máme námět do výtvarné výchovy. Poklona Markétě Laštuvkové!
A závěr našim dětem dokonale vyhovoval, protože je pasoval do role spoluaktérů, a to se jim moc líbilo. Takže já určitě doporučuju.
U téhle knihy bude hodně záležet na tom, jaký jste čtenář a co očekáváte od titulu pro malé děti. Milujete Malého prince a jdete do kolen vždy, když čtete o rozkošných jinotajích, postavách, které sice naprosto nedávají smysl, ale jsou tak roztodivné a podobně? Tak potom si Pastelku užijete. Za mne to byla slátanina, která omílala stále dokola jeden nápad. No a samotný závěr, ten je sám o sobě na strhnutí hvězdy.
Je to moc hezká knížka a má moc krásné ilustrace, ale nepochopila jsem konec, že nevím přesně, jakou barvu pastelka má.
Vlastně jsem rád, že se knížka někomu líbí, protože nás hodně zklamala. Nalákal nás nápad a krásné ilustrace (jen za to ty dvě hvězdičky). Čekal jsem, že se dcera pohádkovou formou seznámí s významem, povahou nebo funkcí jednotlivých barev, ale tady se v kapitolách nic neděje, jen se vedou dost nesmyslné a rozvleklé dialogy, které s dotyčnými barvami vlastně vůbec nesouvisejí. Také způsob vyprávění je příliš upovídaný a rozvleklý. Ani závěr neuspokojil, protože z něj nevyplývá nic pro život nebo pro malování. Ano, barvy jsou hezké všechny a nejvíc, když jsou pohromadě, ale neznám pastelku, která by malovala právě takovou barvu, jakou děti zrovna chtějí. Co tím chtěla autorka říct, nám prostě uteklo. Ale přečtete si a udělejte si názor sami.
Skvělý nápad, hezké obrázky, ale pětiletá dcera špatně brala závěr, pořád se těšila na to, jakou barvu si pastelka vybere, čehož se nedockala.
Knížka se mi velmi líbila, hlavně její krásné ilustrace. Dcera si je ráda prohlíží a až bude větší, přečtu jí příběhy v jednotlivých kapitolách, které jsou pěkné a milé.
Tato knížka se mi velmi líbila. I když jsem si nejdříve myslela, že mě nebude bavit, již po první kapitole se mi knížka velmi líbila. Je opravdu barevná a to nejen spoustou překrásných ilustrací, ale také množstvím přirovnání a popisů autorky. Vše je krásně vylíčené a příběhy v jednotlivých kapitolách poutavé. Opravdu mohu jen doporučit.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Tarbíci a Marabu |
2008 | O pastelce bez barvy |
2018 | Tarbíci a Marabu II. |
2010 | Modlitebník |
2007 | Prašní lidé |
Nám se knížka moc líbila, přečetli jsme ji během jednoho večera. Bylo to vtipné, nápadité a neotřelé. Jen ten závěr mě trochu zklamal, byla jsem napnutá, jakou barvu si pastelka vybere a proč... Ale nevadí.