O patřičnosti v jazyce
Václav Jamek

Vtipné úvahy směřující ke správnému používání češtiny v různých situacích a na všech společenských úrovních.
Přidat komentář


Mám obrovské psychické zábrany kritizovat takového idola a nesporného génia, jako je tvůrce Nedokončeného kalendáře. Přesto mě na knize pár věcí i rušilo:
- Tu a tam jsem si říkal, jestli je nutné označovat tolik věcí a lidí za blbé.
- Čtenáře asi nenadchne pár témat tehdy sice aktuálních, ale dnes po 20 letech už strašně vymlácených: název státu, Santa Klaus vs. Mikuláš.
- Zastávání se francouzského jazykového zákona nepůsobí moc domyšleně; je sice pravda, že p. Jamek ten zákon hájil s odstupem a nadsázkou. Problematičnost takových zákonů se zábavně ukázala už v průběhu doby, kdy jeho jazykový sloupek vycházel, protože jazykový zákon pak vydalo i Slovensko, což u p. Jamka už najednou takové nadšení nevzbudilo.
- Nejhorší rána pro mě, coby bezvýhradně oddaného fanouška, byla však hned první kapitola. Tam se p. Jamek pustil do boje za přechylování cizích ženských jmen. To byla tedy studená sprcha!
I přes dílčí výtky je kniha přínosná a mohu ji příznivcům jazykových koutků samozřejmě doporučit.
Autorovy další knížky
1994 | ![]() |
1995 | ![]() |
1992 | ![]() |
2001 | ![]() |
1998 | ![]() |
Co by Jamek, zastance prechylovani zenskych jmen, rekl na zruseni pohlavi jako takoveho a narazeni nediskriminacnim osloveni “to”?