O povaze jevů
Karel Novotný
Kniha je líčením příběhu fenomenologických diferencí týkajících se povahy jevů. A to, jak již název naznačuje, především v rámci nové francouzské fenomenologie. Autor detailně analyzuje fenomenologické koncepce Maurice Merleau-Pontyho, Michela Henryho, Emmanuela Lévinase, Marca Richira a Jean-Luca Mariona. Doplňkem knihy je, již dříve vydaná, antologie textů současné francouzské fenomenologie "Co je fenomén?" (Pavel Mervart, 2010).... celý text
Přidat komentář
Udělené hodnocení má být především oceněním snahy a práce vynaložené Karlem Novotným na zmapování situace v současné francouzské fenomenologii a na přehledné, poutavé a vesměs srozumitelné uvedení českého čtenáře do té tradice myšlení, která mu není až na některé výjimky (Merleau-Ponty, Lévinas) doposud známá, v mnoha případech ani přístupná. Novotný svůj výklad zorientoval na problému, kolem kterého se víceméně celá zmíněná myšlenková (a doposud živá) tradice soustřeďuje, a sice na problému fenomenologické diference, jejž nalézá nastolený v Husserlově filosofii v podobě rozdílu mezi jevem (= nevědomý, nepředmětný prožitek) a fenoménem (předmět jevení, ono ´jako co´ se nám věci ukazují). Při výkladu myšlení konkrétních autorů se pak zaměřuje na způsoby jejich vypořádání se se zmíněnou fenomenologickou diferencí (což je ostatně Novotného výkladová fixace celého problému), vyznačuje styčné plochy, ale i místa, kde se jednotlivé koncepce jevení rozcházejí: Někdo spíše radikalizuje Husserlův koncept transcendentální fenomenologie (např. Richir), jiní ho opouštějí a obracejí se ke světu jako k základu vší zjevnosti (Patočka, Merleau-Ponty). Tím ovšem Novotného úvod získává na věcné soudržnosti a není pouhým historicky či encyklopedicky pojatým výčtem postav významných pro současnou francouzskou fenomenologii. Ukazuje se také, že označení "současná francouzská fenomenologie" není nějak regionálně závazné (vždyť Novotného výklady jsou věnované i Patočkovi nebo Belgičanovi Richirovi a je nutno podotknout, že Novotný sleduje, jak se "francouzské" fenomenologické myšlení vyprofilovalo v kritickém poměru k Husserlovi), nýbrž má svůj význam vzhledem k určitému problému (fenomenologická diference), s nímž se musí moci nějak vypořádat. Na druhé straně si neodpustím podotknout, že "současná francouzská fenomenologie" je mi na míle vzdálená a že Novotného výklad mě pouze utvrdil v tom, že nemá cenu se jí vážně zabývat. To je ovšem ryze osobní postoj, který nic nemění na faktu, že kniha O povaze jevů představuje zvládnutý a unikátní úvod do myšlení, které si své příznivce zajisté najde.