O přátelství

06.03.2018

Stručné pojednání o tématu z pohledu tomistické filosofie. Povzbuzení pro ty, jimž se při slově "přátelství" vybaví spíš antika než Facebook a z "ctností" nedostávají osypky. Jedinou vadou na kráse (se značnou nadsázkou :o)) je citace z Aristotela, který mezi příklady nerovného přátelství uvádí přátelství mezi manželem a manželkou. Naštěstí ji autor zařadil jako pouhou poznámku pod čarou, takže emancipovaná křesťanka jen na vteřinku obrátí oči v sloup, pro sebe si zamumlá, že každý rok je pokrok o krok dál, a pokojně pokračuje v četbě.

Text zmiňuje podstatné spojení mezi přátelstvím a radostí. Ovšem bere-li člověk vážně úsilí o dokonalost, může ve svém uvažování dojít k názoru, že podstata jeho snahy má spočívat ve velmi radikální a neradostné dietě, že svůj život musí připodobnit talířku s pár suchými kostičkami - nejlépe talířku prázdnému. (A možná, že některým náturám takový cíl dokonce vyhovuje!) K tomu tedy dva velmi křesťanské úryvky z knihy:

"Církev zavrhla větu Michaela de Molinos: 'Žádný tvor, ani blahoslavená Panna, ani svatí nesmějí mít místo v našem srdci, protože pouze Bůh je chce mít a v něm sídlit.' ... Křesťanství je náboženstvím lásky a nikoli apatie, vylučování, a nikdo nemá hlubšího poměru ke skutečnosti než ten, kdo je veden Bohem a jde k Bohu s bližním a třebas i skrze bližního a za pomoci bližního."

"A obává-li se kdo, že pravé přátelství v naznačeném smyslu je cosi málo lidského, že je zbaveno všeho, co přirozeně člověka těší, pak mu připomeneme slova sv. Tomáše: 'Ti, kteří jsou ctnostní, jsou také jednoduše dobří a užiteční sobě navzájem a jednoduše těšící.'"