...o psu nemluvě
Connie Willis
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140459/bmid_o-psu-nemluve-8bG-140459.jpg
4
95
95
Jak to dopadne, když ohavný výplod viktoriánského užitého umění začne ovlivňovat budoucnost na stovky let dopředu, když se slečinka v bílých krajkách nedostane tomu pravému a když Němci včas neshodí bomby na Londýn? To nevědí ani dva hodně unavení historici, kteří se tohle všechno vydávají do minulosti napravit. A protože jim v práci překáží také několik odhodlaných starších dam, zamilovaných kaplanů a zmatených akademiků, nebudou to mít vůbec jednoduché. Vydejte se po Temži proti proudu času! Bude to divoká honička za záchranu jedné kočky, jedné svatby a vůbec světa, jak ho známe, o psu nemluvě.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Sci-fi
Vydáno: 2012 , TritonOriginální název:
To Say Nothing of the Dog, 1997
více info...
Přidat komentář
Myslím si, že žánrové pznačení sci-fi nemí úplně přesné. Minimálně bych přidala humoristický román s prvky sci-fi. Ale ty prvky byly tak nenásilné, že mě - nečtenářku sci-fi - nerušily. Měla jsem radost z viktoriánské éry, inspirace Jeromem Klapkou Jeromem (spoiler: v knize se objeví i se svými přáteli, člunem a psem) a odkazy na historická fakta a literaturu. Kniha se bude líbit milovníkům britského humoru, byť autorka je Američanka, a břitkých dialogů Oscara Wildea. Případně čtenářů cyklu příběhů o sluhovi Jeevesovi nebo Saturninovi
Opravdu nejsem fanoušek Tří mužů ve člunu ani páně Jeromeho Klapky Jeromeho. A už vábec nejsem fanoušek sci-fi s cestováním v čase. Ale tuhle knihu jsem si dokonale užil. Nerozumím tomu. Teda vlastně ano. Connie Williamsová totiž opravdu umí vyprávět, psát. Ty kulometné dialogy, u kterých jsem si asi nejvíc vzpomínal na divadelní komedie Oscara Wildeho. I ty časové paradoxy, shozové nemoci a skluzy. A do toho ta úplná blbost s katedrálou. Všechno neskutečně zapadá. A já se od autorky nakonec pustím do další knihy, i když jsem to neměl vůbec v plánu. Bavil jsem se moc.
Občas jsem se ale neskutečně tlemila :).
Pane bože. Kočka živá nebo mrtvá, seance, absurdní situace, historické zapeklitosti a cesty časem, osud katedrály a hledání chybějícího artefaktu. Všechno souvisí se vším, ale tak nějak oklikou :). Prostředí viktoriánské Anglie je pro řešení problémů z dvacátého století určitě nejlepší -:))). O psu nemluvě.
Jářku velice milá knížka...vskutku jsem se bavila od začátku až do konce a nemám, co bych vytkla.
Čekala jsem: sci-fi, cestování časem
Dostala jsem: spoustu odkazů na Tři muže ve člunu (to jsem ale mohla čekat, podle názvu, že? :) No, nečekala), chaotické změny časů a míst, absurdní skoro až anglický humor, hodně se blížící právě Třem mužům ve člunu nebo stylu Mackova Saturnina II. Ta atmosféra byla docela přesná.
Když jsem se od původního očekávání, že budu číst sci-fi, oprostila, nakonec se mi to i začalo líbit, i když ke konci už mi to připadalo příliš komplikované. Ale zase o to vtipnější.
Co mě hodně překvapilo, je to, že mi to připadá jako nějaký o trochu slabší druhý díl agentury DODO, kterou jsem přečetla asi před týdnem. Takže načasování jsem si nemohla zvolit lepší. Je to pro mě tak na něco přes 70%, mohlo to být trochu kratší, ty inkongruence už mě začaly docela štvát. Souhlasím s komentářem Kaika níže. Doufám, že na žádnou další inkongruentní knihu už nenarazím :D.
Po hrozivě nepřehledném začátku, kdy jsem to málem vzdal, se děj naštěstí zklidnil a já si konečně mohl vychutnat poklidný život na břehu Temže v časech viktoriánské Anglie. To mě ostatně na knize bavilo nejvíc - zábavné situace pramenící ze zanedbané přípravy cestovatele v čase, kulturních i jazykových faux pas (text je přímo nabitý dialogy), lehkých časohrátek a nakonec i sympatické chemie mezi Nedem a Verity.
Po dočtení mě vcelku překvapilo, že autorka je Američanka; určitě bych čekal minimálně oxfordského rodáka.
Celkově zábavné dílo, inspirované Třemi muži ve člunu. Ovšem jestli ještě v nějaké knize objevím slovo "inkongruence", jářku, rituálně ji spálím ve výhni pekelné. Nebo alespoň vymažu ze čtečky.
Trochu jsem se ztrácela v odborných detailech, ale přece jsem nakonec pochopila, jak funguje kontinuum!
Super příběh, zajímavě zamotaný, vtipný a vůbec - ten typ děje, který se jen tak nenajde. Doporučuji každému. Je škoda, že kniha u nás není tak známá, určitě si zaslouží větší ohlas a více čtenářů. To by bylo super, více smíchu ve světě udělá divy.
Výborná a hlavně vtipná scifi parafráze na Tři muže ve člunu, zejména doporučím fanouškům Jeroma Klapky Jeroma, P.G. Wodehouse a Dorothy Sayersové.
Ta tíživá pochmurnost z Knihy posledního soudu zmizela v nenávratnu, místo toho dostanete nezaměnitelnou atmosféru viktoriánské Anglie včetně krásných slečen na vdávání, upjatých dam, záhadných spiritistek, bezchybných majordomů a mírně potrhlých profesorů. O psu a hlavně o kočce ani nemluvě...
Co to je biskupův pařízek jsem si musel najít na wikipedii, jsou to věci na tom světě...
Řekl bych, že tenhle styl Connie Willisové sluší o moc víc než ta bezútěšnost morové rány. Já jsem se výborně bavil a dost mě mrzelo, že už je konec.
Příjemné, odpočinkové, zábavné čtení. Kniha se čte příjemně, i když mi pár stránek trvalo, než jsem si na autorčin styl zvykla. Pak už ale bylo většinou často dosti těžké se od čtení odtrhnout.
Ze začátku jsem se v knize trochu ztrácela, ale brzo jsem se chytla a příběh si užívala. Zvláštně se sice táhl, ale mě to bavilo, hrdiny knihy si oblíbila a s napětím čekala na rozuzlení příběhu. Až mě skoro mrzí, že kniha nepokračuje dál.
Bože, to je tak skvělá kniha! Příjemně rozvleklá a líná jako parné odpoledne uprostřed srpna. Jako kdyby si samotný příběh sedl do pohodlného ušáku, zapálil dýmku a užíval si hezkého počasí. Zpočátku ze slov jako "výkřiček" a "roztomiloučcí amorci" píská v uších, ale ve finále se vám z té přeplácané a přeslazené a nadmíru kýčovité viktoriánské Anglie vůbec nechce. Co může být vlastně dokonalejšího než kniha říznutá cestováním v čase, Anglií 19. století, parními vlaky, dámami navlečených do spousty volánků, kočkami ... a jen tak mimochodem se zde potvrzuje odvěké pravidlo, že svět, vesmír i existenci jednoho dne spasí kočky. Tedy pokud za zhroucením veškerenstva nestojí zrovna ony.
Odlozila jsem 50 stran pred koncem. Uz me to vubec nebavilo. Zacatek knihy jsem moc nechapala, pak to bylo fajn a pak se to uz zbytecne prodluzovalo. Za me spise zklamani.
To bylo tak... geniální! Abych parafrázovala paní Meringovou: "Nikdy nevíte, jaké poklady naleznete v Levných knihách." Kniha je zároveň pohodová a spletitá, musíte si dávat pozor na každé slovo, (protože "Bůh je v detailech"), abyste věděli, o co jde. Začátek je trošku rozvláčnější, ale jakmile se čtenář ocitne ve viktoriánské Anglii, nechává se unášet jako tři muži ve člunu. Za sebe považuju jako nejlepší část pobyt Neda Henryho v Muchings Endu, to jsem si opravdu užívala. Není příliš akční, zato brilantními dialogy se jen hemží. Čím víc se blížíte ke konci, tím víc chcete vědět, jak to dopadne, a že všechno souvisí se vším. A ačkoliv jsem zapřisáhlá milovnice basetů, uvažuju o pořízení buldoka. A váhám nad tím, jak se bude jmenovat naše příští kočička - Princezna Ardžumanda nebo Paní Marmeláda? :-D
Kniha, která pobaví, potěší a poučí.
Co víc si přát?
Čte se jaksi sama a od začátku až do konce je to čtení velice příjemné a vůbec se mi nechtělo oba unavené a nevyspalé a shozovou nemocí postižené hlavní hrdiny opustit.
Nakonec snad i lady Schrapnellová mi začala být svojí umanutostí při pátrání po biskupově pařízku jaksi sympatická. No co, vždyť to jen měla v genech...
Musím také pochválit překladatele Roberta Tschorna - všechny ty utěráky (jak jsem byla ráda, když jsem pochopila...), latinské citáty, výkřičky, kočičí citoslovce aj. se velice vyvedly.
Takže klobouk (pardon slamák!) pana Henryho dolů!
P. S.
Dlouho jsem přemýšlela, koho mi lady Schrapnellová tolik připomíná. No jasně!
Stejně umanutá je i lady Sibyla Deidra Olgivanna Elániová, roz. Berankinová Terryho Pratchetta! Tyhle dvě lady, když si něco vezmou do hlavy, tak ani párem volů (nebo draků) to z nich nedostanete!
Moc doporučuji tyto dvě dámy poznat!
Asi nejvtipnější sci-fi co jsem měl dosud možnost číst. Paní autorka si u mě tímto počinem definitivně napravila reputaci po pro mě nestravitelném nezdaru Rokle šeré smrti a už se těším na Doomsday Book.
Doplněno 20.11.2020
- knížka je parádně zpracovaná a má nádhernou obálku :)
- mimochodem, Doomsday Book je sračka nejrubšího zrna, ale to už jsem napsal v komentáři u knížky
Je tam prostě všechno... Pro mě byla kniha obrovské překvapení a neuvěřitelně jsem se bavil...
Štítky knihy
cestování časem viktoriánská doba Hugo (literární cena) Locus Poll Award (ocenění) sci-fi
Autorovy další knížky
| 2012 |  Kniha posledního soudu |
| 2017 |  Slyším tě všude |
| 2012 | ...o psu nemluvě |
| 2003 | I když půjdu roklí šeré smrti |
| 2013 | Vnitřní záležitosti |
Vůbec nechápu nadšená hodnocení. Dle mého názoru naprosto příšerná kniha. Začátek knihy je totální zmatek, vůbec nechápete, co se děje a proč, dialogy nedávají smysl. Dle recenzí jsem na to byla připravená a čekala jsem, kdy se to konečně rozjede a začne to být o něčem a vtipné, jak tu všichni píší, ale ono nic. Po 80 starnách jsem to vzdala. Už jsem od autorky četla Knihu posledního soudu a ta se mi líbila.