O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12938/bmid_o-rodicich-a-detech-2wB-12938.jpg
4
316
316
Třetí próza Emila Hakla líčí setkání dvaačtyřicetiletého Jana Beneše s otcem. Zaznamenává jejich vzájemný rozhovor, který se odehrává během jednoho odpoledne a večera. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Přidat komentář
Prostě normální život. Je v tom spousta moudrosti a současně vidím běžný život otce a syna. Ráda jsem si přečetla. Film jsem neviděla.
Prostě z nějakého důvodu je to srdcovka. Příběh krásně pluje Prahou, čtivé, v podstatě jednoduché vyprávění, Balkán, vždy když si dám tuto knížku jako jednohubku, přenese mě to zpět v čase, vzpomenu si na vlastního tátu, projdu si v duchu místa, která už třeba ani nejsou a je mi dobře. Proto 5 hvězd.
Já dávám 5 hvězd.
Lehká četba, oddychovka a nejspíš hodnotím takto vysoko, protože já už si se svým tátou takhle nepokecám. Možná takové dílo dokáže ohodnotit jen ten, kdo o tohle přišel...
Haškovské kecání u piva, které mě tou reflexí vztahu otce a syna bavilo o několik řádu víc než samolitující se Schránka Sabriny Black.
Setkání otce důchodce a jeho dospělého syna, tak jejich hovory há. mě moc nebavily. Prý je to i zfilmováno, ale nějak mě to neláká.
Mám tyhle syrové knížky ráda… Jasně, děj převyprávět nejde. Je to sbírka historek a vzpomínek a pocitů - ale přijde mi, že jsem na tom pivku vlastně byla taky… Je to zkrátka “ze života” :-)
Nevedela jsem, co od knihy cekat. Autora neznam, je to ma prvni kniha a za me super popsane odpoledne na pivku :-)
Ve výsledku mnohem lepší, než jak se zpočátku zdálo.
„Je to nuda navléknout se do jedný role a hrát ji až do úplnýho rozpadu."
Moje první kniha od tohoto autora mě nenadchla. Asi nejsem na řečičky o tom, kolik měl kdo ženských a jiných syrových popisů. Co si z knihy odnesu je, že to rodiče nemají lehké s dětmi a děti s rodiči jakbysmet.
Próza Emila Hakla není ani laskavá, ani úsměvná. Pod zdánlivě bezvýznamným klábosením otce a syna, z příběhu bez dramat a bez pointy, prosvítá řada křivd a neporozumění. Taková je literatura, takový je život.
Generačná výpoveď syna, ktorý sa kdesi zasekol, môžete sa stotožniť, alebo si povedať "to znám", ale môže to ísť úplne mimo vás.
Vracím se k téhle knížce už po několikáté za posledních 10 let. Je to příjemná jednohubka, umí být o milém vyprávění, o humoru, o pochopení a pokoře, o vztazích... Čte se velmi příjemně a rychle.
Vždycky si přečtení říkám, že musím zavolat babi a nechat si vyprávět.
Byla to moje třetí kniha od Hakla a hodnotím ji jako nejlepší. Vztah s otcem je pro autora dost zásadní a tak mě čtení dokázalo emocionálně zaujmout. Samozřejmě mě nebavili některé části např.rozhovory o letadlech, ale i tak je to dost dobře vylíčený komplikovaný vztah otce a syna.
Ako tak čítam komentáre (najmä tie negatívne), tak mám pocit, že čitatelia, ktorí z knihy neboli až takí nadšení, ju čítali len s vidinou humoru, zasmiatia sa. O tom ale tá kniha nebola. Samozrejme, boli tam aj vtipné momenty, no skôr sa zameriavala na psychológiu človeka (ako spôsob života rodičov vplyvňuje deti a celý ich život), na vzťah medzi rodičom a dieťaťom, ktorý je nie vždy ideálny (pretože aj ten je poznačený výchovou a správaním rodičov) a či chceme alebo nie, nie vždy si s mamou či otcom máme čo povedať a potom to tak vyzerá - rozhovory o ničom, vata na vyplnenie ticha. Tá kniha nemá byť len vtipným, autentickým zobrazením vzťahu rodič - dieťa, ale analýzou človeka. Aspoň podľa mňa. Od Hakla to bola prvá kniha, ktorú som čítala a určite ešte siahnem po ďalšje od neho.
Sem tam dobrý vtip, autentický náhled do rozhovoru mezi dospělým synem a starým otcem.
Jejich charaktery mi ale vadily, jejich hospodské řeči mi lezly na nervy, jejich pohled na svět mi byl protivný, jejich morálka odpudivá. A tak jsem to ani nedočetla.
Hakl mě vždy potěší, znervózní, zneklidní, rozesměje, donutí k zamyšlení - a dlouho mi jeho slova a věty nejdou z hlavy. Je přímý, bez servítků, naostro, nešetří se. Mám ho moc ráda. V hovorech mezi otcem a synem (a synem syna) se odráží celý svět. Čtěte.
Tyhle hovorově pojaté knihy (ať už z hlediska hovorového jazyka či z hlediska dialogu) pro mě představují docela oříšek a náročné čtení. Holt každý jsme asi naladěný na jinou čtenářskou vlnu, která je nám vlastní a která pro nás představuje to "ono", kde se cítíme jako ryba ve vodě a kde při čtení náš mozek vyžaduje jen malé množství energie. Tohle mi dalo neskutečně zabrat. Nechci říci, že to měla být lehčí kniha, to nejspíše ne, ale pro mě to bylo jednak náročné a jednak dost neuchopitelné, takže jsem si to ani příliš neužila a ani mi to příliš nedalo. Asi jsem zhýčkaná, ale ten hovorový jazyk mě opravdu ruší :D Já vím, o to tu jde, tak co se do čtení takových knížek hrnu, že? Ano, asi je to pro někoho autentické, ale takhle "moje" realita většinou nevypadá - díky bohu! - a pokud tak občas vypadá, tak mě spíše obtěžuje o tom ještě navíc číst. Takže bych to shrnula asi takto: pro mě představovalo přečtení této knihy jakýsi pokus. Tento pokus nevyšel. Nevadí. Ale zkusila jsem to. Nicméně místy se tam mihly zajímavé slovní obraty / situace / věci, ne že ne. Jen jich dle mého bylo dost poskrovnu.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Konec světa |
| 2008 | O rodičích a dětech |
| 2013 | Skutečná událost |
| 2016 | Umina verze |
| 2014 | Hovězí kostky |
Je velice zajímavým koncept udržet celou knihu v časovém úseku jednoho odpoledne. Pro občané či milovníky Prahy to muselo mít přidanou hodnotu, když věděli, kudy postavy procházeli.
Příběh vedený mezigeneračním dialogem byl nápaditý a dokázal čtenáře vtáhnout do děje natolik, že mohl imaginárně sedět společně s otcem a synem.
Nicméně i přesto mne kniha příliš nezaujala, v dialozích jsem se občas ztrácela nebo přestávala vnímat, když se delší dobu řešilo pro mne nezáživné téma. Na film se kouknu spíš, abych spatřila jiné zpracování tohoto příběhu, ale znovu se ke knize nevrátím.