O ševci Matoušovi a jeho přátelích
Antonín Zeman
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206593/mid_o-sevci-matousovi-a-jeho-pratelich-T2U-206593.jpg
4
29
29
Stašek líčí obraz politického probuzení v Podkrkonoší. Radost byla v březnu 1848 všude velká, hned jak došly první zprávy, že se zrušuje poddanství a půda se zbavuje tíživých břemen, pálily se ohně, pořádaly se průvody s pochodněmi, svítily transparenty s vlasteneckými texty, všechny zvony vyzváněly a střílelo se z moždířů. Lidé zpívali národní písně, zdobili se červenobílými kokardami a odklizovali německé nápisy. Ale radost netrvala dlouho. Císař rázně potlačoval předčasné pocity svobody a četníci sbírali ty, kteří si svobodu osvojovali a chtěli svobodně žít. Ohlas r. 1848 sledujeme na rázovitých postavách "ševce Matouše a jeho přátel" (název povídky z r. 1875, přepracované r. 1932). Matouš je jedním z největších horlitelů pro konstituci. Zúčastní se tragického tažení stavovských gardistů na pomoc Praze, je těžce raněn a žalařován. Vznětlivý bouřlivák pak prochází kriminály a je stále pronásledován. Nakonec uniká před zastřelením za hranice.... celý text
Přidat komentář
Kniha je psána starou češtinou, ale o to víc je příběh velmi skutečný a lehce představitelný. Tíha a chudoba te doby. Naděje krisene touhou po svobodě. Je smutné jak jsou lidé nepoučitelní a koloběh těchto těžkých dob jako by se navracel. A to nemyslím počátky komunismu.
Myslela jsem, že si knihu jen přečtu do Čtenářské výzvy, ale bylo to pro mně opravdu čtenářský zážitek.
Staškův podhorský román z doby revolučního 19. století mě zaujal konstatováním, že hlavní hrdina je anarchista. Vzhledem k tomu, že v roce 1848 se evropský anarchismus (natožpak ten v rakouské monarchii) teprve konstituoval, předpokládal jsem, že postavy budou zejména autobiografickou projekcí samotného Staska. Nemýlil jsem se.
Příběh ševce Matouše je inspirován skutečnou událostí; tomu napovídá poměrně rozvolněná fabule, v jejímž rámci se autor snaží zaznamenat veškeré příhody s Matoušem spjaté. Kupodivu to na dynamice příběhu neubírá, právě naopak. Stašek vytváří plastický obraz 19. století se všemi jeho klady i zápory a nářeční obraty ještě podtrhují autenticitu.
Matoušův anarchismus je spíše symbolický - projevuje se zejména v nedůvěře ke kněžím, kteří jsou zde až karikaturně zobrazeni coby krvelační amorální pošuci fanaticky vystupující proti demokratizačním tendencím. Jinak je Matouš bolševik jak vyšitý. V kapse komunistický manifest a plná huba idejí o socialistické republice a znárodňování panských majetků.
Když tomuto vynikajícímu sociálnímu obrazu doby přidám k dobru ještě záblesky červené knihovny (Růza se vymaní z buržoazního područí manželského svazku a zcela hippiesácky se oddá volné lásce) v podobě úžasných opisných pornopasáží, nezbývá, než tomu dát plnou palbu:
"Matouši!"
"Růženko!"
Zpívali jim kosi, zpívali jim drozni, smálo se na ně jarní slunečko. Usmál se i starý Čas a hodil jim zrníčko, jež rozpučelo k životu.
za nás v ironickém slova smyslu to byla populární kniha, nebot tato kniha se uváděla jako příklad objevení Karla Marxe.
Štítky knihy
19. století chudoba, bída dělnické hnutí Rakousko-Uhersko společenské rozdíly společenské romány sociální romány
Autorovy další knížky
| 1961 |  O ševci Matoušovi a jeho přátelích |
| 1959 |  Blouznivci našich hor |
| 1974 | V temných vírech |
| 1936 | Dílo |
| 1940 | Blouznivci našich hor. Díl 1 |
Kniha mě zaujala, i když byla díky staré češtině trochu obtížněji čitatelná. Přesto považuji tuto kniha za druhé jeho nejlepší dílo (po V temných vírech)