Přidat komentář
Pozoruhodná knížečka, která je psaná vytříbeným stylem, současně velmi jasně a přístupně i pro filosofií nepolíbeného čtenáře.
Ne nadarmo byl Schopenhauer (vedle Luthera a Goetha) považován za jednoho z nejlepších německých stylistů. O obsahu samém již v komentářích leccos zaznělo, tudíž nebudu zbytečně "nosit dříví do lesa" - tím spíše, že knížka je vskutku útlá a potěšit se s ní nevezme mnoho času.
Každopádně tento spisek doporučuji každému, kdo se chce seznámit s myšlenkami tohoto klasického německého filosofa a současně se zamyslet nad posledními otázkami člověka. Může přitom porovnat, oč plytčí jsou různé moderní výklady vyvařované z buddhismu či hinduismu a reprodukované různými populárními "guruy".
Narozdíl od Nietzecheho (jež coby filosof "vůle" na Schopenhauera navazuje) nepíše Němec v úryvkovitých aforismech, je mnohem klasičtější, robustnější... a podle mého názoru i útěšnější.
Dodávám perličku: zmíněnou knížečku skutečně fasovali němečtí vojáci ve Světové válce. Na druhé straně fronty, mezi anglickým vojáky byla naprosto nejpopulárnější knihou "Pýcha a předsudek" Jane Austenové. (nevím, co četli Francouzi, leč soukromě tipuji "La Vie Parisienne" s lechtivými ilustracemi:)).
Domnívám se, že o různosti národních charakterů to vypovídá dost.
...No není to volnočasová četba před spaním. Nicméně je to zajímavé pojednání o smrti i o lidském bytí a rozumím, proč se dávalo vojákům na frontě v 1. světové válce. Na rozdíl od mnoha filosofií s tématikou smrti je Schopenhauerova esej vcelku praktická a nenáročná na pochopení. Dokonce si myslím, že by neuškodilo, kdyby do ní nahlédli všichni. Dává příležitost se nad smrtí zamyslet a možná na ni získat trochu jiný náhled.
Jsem moc ráda, že tento mini výtisk z roku 1931 Schopenhauerovo zamyšlení nad smrtí, bytí a nebytí, je součástí mé knihovny. Zajímavé rozjímání nad životem a hlavně nevyhnutelnou smrtí, ve kterém autor kritizuje různá pojetí smrti, přičemž on sám se přiklání k východnímu konceptu, dále také k reinkarnaci a karmě. Velice zajímavé čtení, které člověka donutí se nad touto otázkou zamyslet.
vola ako vec o sebe a esencia, kt. je oslobodena od casu a priestoru vs. poznavanie a intelekt ako "produkt" tejto vole, ktora zanika smrtou. to dana vola sa boji smrti, je to ako eros s jeho pozitkami a hedonizmom tak silno sa viazuc na tien svojho verneho dvojnika - Ja a jeho ega. znova sa dostavame k subjektu proti objektu. presiaknute vplyvom vychodnej filozofie, ktora na autora utocila v plnej miere a poskytla mu iny pohlad na vec
Tajomstvo a tajomno smrti a smrteľnosti sa týka každého z nás. Svoje postrehy k tejto téme nám predstavuje jeden z velikánov nemeckej a celosvetovej filozofie. Rozsahovo útla knižka, no obsahovo nevyčerpateľná. Schopenhauer kritizuje judaisticko-kresťanské ponímanie smrti a smrteľnosti, pričom sa prikláňa na stranu východnej filozofie. Napriek tomu vrelo odporúčam. A mimochodom (myslím, že sa to uvádza aj v samotnej knihe), svojho času bola táto knižka súčasťou výbavy vtedajšieho pruského vojska.
Smrt se nás týká, ale jak sám autor poznamenal: pouze to, co může umřít, umře a to, co se bojí smrti, zůstává (paradoxně) nesmrtelné. Krásné dílo plné protikladných myšlenek, co strana, to tři úvahy o všem, čeho se smrt týká (tzn. všeho). Komplikované, ale krásné čtení!
Četla jsem knihu dvakrát a měla jsem celkem problémy to pochopit. Respektive hlavní myšlenku jsem pochopila, ale mluvit o ní na zkoušce bylo celkem peklo.
Tenký, ale duševně silný spis, odvolávající se na východní myšlení. Líbí se mi, jak Schopenhauer vysvětluje svoji koncepci reinkarnace. Tvrdí, že "bráhmanismus a buddhismus učí nahlížet sebe sama jako prapodstatu, jako bráhma, jemuž je veškeré vznikání a zanikání cizí. Tato náboženství dokázala svým učením o znovuzrození zřejmě mnohem více než náboženské či filosofické směry" . Podle něj vznikly veškeré filozofické koncepce a náboženství díky bázni ze smrti. Vyzdvihuje buddhistické učení, které zcela důsledně zastává existenci před narozením i po smrti a život na zemi je pouze odpykáváním provinění z této doby. Reinkarnaci vysvětluje tak, že se netýká celé duše, ale jen vůle, a proto si nově narozený člověk nevzpomíná na své dřívější bytí.
ne,není to tak...celý název vysvětluje: O nezničitelnosti naší osoby o sobě/an sich/
pozitvní to počteníčko... ale vlastně by se to dalo shrnout jednou větou: smrt se nás netýká =D
Autorovy další knížky
| 1992 |  Metafyzika lásky |
| 1998 | Svět jako vůle a představa - svazek I. |
| 1994 |  Eristická dialektika, čili, Umění dostati v každé debatě za pravdu |
| 1941 | Životní moudrost |
| 1997 | Aforismy k životní moudrosti |
Na rovinu, je to zvláštní knížka a vlastně s ohledem na téma se není čemu divit. O smrti se tímto stylem nepíše často. Ve své morbidnosti je to však kniha nesmírně pozitivní. Je to vlastně apel na zbavení se strachu ze smrti, z umírání – historické souvislosti již byly v předchozích komentářích zmíněny. Text je celistvá úvaha o konci života a smrti. Je to poetický a krásný text. Nebudu se pouštět do vlastních úvah a protiúvah, autor však jednoznačně nabízí zajímavý pohled na konec, který čeká nás všechny. Je to však také text ezoterický a náboženský, poněkud nehodící se do dnešního přetechnizovaného světa. Přes počáteční rychlé úvahy o lhostejnosti vesmíru k jednomu lidskému životu, pomíjivosti či nepomíjivosti všeho, autor velmi svižně přejde do oblasti vybraných náboženství a v podstatě si zde vybírá směr, kterým argumentaci dále vede. Jak již bylo uvedeno, jeho úvahy směřují jednoznačně „východním“ směrem, k „východním“ představám o životě, smrti, nekonečném cyklu umírání a znovuzrození. K relevanci napsaného se vyjadřovat nebudu, je na každém čtenáři, co, a jestli vůbec něco, si odnese. Ve skutečnosti samozřejmě nikdo netuší, co se skrývá za branou smrti, pravděpodobně studená, černá nicota, dokonalá prázdnota. Autorovi úvahy jsou výrazně pozitivnější a uznávám, že nabízí jistou útěchu tváří v tvář neodvratnému konci. Není to pro každého, nicméně pro otevřenou mysl jde rozhodně o zajímavé čtení.