O starobylosti Židů
Josephus Flavius
Výklad dějin Židů podle Starého zákona a jiných historických pramenů od počátku do doby Neronovy. Autor reaguje na projevy nenávisti vůči Židům po tzv. židovské válce v letech 66 až 73. Srovnává judaismus s ostatními náboženstvími a dokazuje na základě shromáždění historických zpráv, že židovské náboženství je starší než ostatní. Dílo je polemikou s názory Apióna z Alexandrie, který byl známý svým antisemitismem. Podle kritického vydání z řečtiny a latiny přeložila Růžena Dostálová. Doslov napsala Růžena Dostálová a Stanislav Segert.... celý text
Přidat komentář
V první řadě je je fascinující číst dva tisíce let staré dílo. K mému překvapení se četlo, díky překladu Růženy Dostálové, velmi dobře. Skvělé jsou také vysvětlivky a doslov. Josephus Flavius vyvrací pomluvy židovského národa zaznamenané Řeky a Egypťany. Podává svědectví své doby a čerpá z jemu dostupných zdrojů. Ačkoli je vzdělaný a ovládá mnohé jazyky, nemohl se paradoxně orientovat v některých oblastech tolik, jako my dnes. Přesto zanechal jedinečné informace o chrámu, zvycích a národu, který nepotřeboval právo, neboť dodržoval boží zákony a ty mu byly nadevše.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Válka židovská I |
| 1973 | O vlastním osudu |
| 1965 | Válka židovská |
| 1998 | O starobylosti Židů |
| 2006 |  O starobylosti Židů / Můj život |
Flavius Iosephus tuto knihu napsal podle svých slov proto, aby vyvrátil pochybnosti o tom, že jsou Židé starobylý národ.
Na začátek relativizuje řecké historiky, upozorňuje na to, že se vzájemně vyvracejí a nikomu z nich se nedá věřit. Obviňuje je, že ve své většině upřednostňují literární složku před faktickou. V tomto smyslu prý jen snad Thúkydídés snese přísnější měřítka.
Postupně ale Josephus pro své účely využívá a cituje i zdroje egyptské, fénické a "chaldejské". Nejrozsáhleji nakonec však reaguje na řecké a egyptské historiky a často se vymezuje proti jejich hodnocení židovského národa. I v antice totiž existovalo něco jako "antižidovství" a mnoho tehdejších historiků tento pohled přenášelo do svých děl. Důvodem údajně mohla být zásadní odlišnost židovského náboženství od ostatních, jejich uzavřenost a rezervovanost vůči cizincům. Za zmínku stojí i to, že některé prameny ztotožňují Židy s Hyksósy, kteří vyvrátili egyptskou říši a nějakou dobu nilské deltě vládli, než byli opět vypuzeni.
Co se původem židovských knih týká, Josephus píše, Židé mají všehovšudy 22 knih, z toho 5 Mojžíšových, zbývající (když se pominou dvě knihy veršů a návodů na život) pak psané po smrti Mojžíše proroky, kteří zaznamenávali události, jež se staly během jejich životů. Zdůrazňuje, že dbali na fakta v daleko větší míře než historikové sousedních civilizovaných národů.
V druhé části knihy přibližuje v čem vlastně tkví síla židovských zákonů, jež mají být hodny toho, aby následovány a dodržovány, neboť jsou nejspravedlivějších a nejzbožnější na celém známém světě. Vysmívá se dalším náboženstvím, jako řeckému polyteistickému Olympu (kde bohové nejsou tak mocní a oplývají spoustou lidských slabostí či nectností), tak egyptskému Duatu, který uctívá zvířata.
Knihu uzavírá rozsáhlý poznámkový aparát. Zajímavý příspěvek v poznámkách: "obec nemá náhodně přijímat cizince" (Platón, Zákony) " to by občanům, žijícím v dobré ústavě se správnými zákony, přinášelo škodu ze všech největší, kdežto většině obcí, protože nemají dobré zákony, na tom nezáleží, že jsou míšením porušovány, když jejich občané přijímají cizince".