O statečném Kašparovi a krásné Aničce

Tak se mi zdá, že začínám brousit v pohádkách který maj sice trochu jinej název, ale témata se stále opakujou. Taky sakra kolik námětů jde vymyslet na pohádku.
Změna to byla u Lasičky. Tam to vypadá, že si autor šňupnul kokeš, omylem převrhnul knihovnu s pohádkama, nechtělo se mu to uklízet, tak to nakopal na jednu hromadu a přejel parnim válcem. Z toho výlisku vznikla pohádka, ve který je semletý úplně všechno. Chybí tam teda golem a Pavel Trávníček, ale na celkovym dojmu to asi neubere. Postav je tolik, že jsem sám přemejšlel o kokeši, ale bál jsem se, že všechny ožijou a nadosmrti budu mít v hlavě pana bobra.
U kokrháče a kdákalky jsem musel pít rumy a usínat u toho. Tam by to rozhejbal akorát Daniel Nekonečný se svym sexy cooool dance, jenže ta drůbež by z toho byla úplně paf.

Když se prokoušeš na konec, tak zjistíš, že Kašpar byl vocas a Anička husička, později kurvička. Nebo v tom uvidíš srdcervoucí příběh lásky až za hrob, která tam útočí ze všech směrů a od všech postav. Kdyby to bylo zfilmovaný, mohl by Kašpara hrát Martin Zounar. Ta role by ho vůbec nezatížila a odpovídala by jeho nasazení.

Hodnotit to nebudu, protože se to ve mně strašně tluče a mám hlavu ovlivněnou Danielem Nekonečným...