O tvorstvu předvěkém

Nauka o zkamenělinách (palaeontologie). Populárně vykládá Dr. Filip Počta. S 816 obrazy. PŘEDMLUVA. Podávám pro sbírku „Světem a přírodou" přehled nauky o zkamenělinách, který snažil jsem se, pokud možno, učiniti přístupným i neodborníkům, zvláště oněm přátelům geologie a palaeontologie, kteří v přímém pozorování přírody v našich tak bohatých krajích českých poučení i ušlechtilou zábavu nalézají. Jest ovšem velmi obtížno odbornou nauku probrati způsobem takovým, aby všeobecně srozumitelnou se stala, zvláště, je-li zároveň péči míti o to, aby ohromný materiál aspoň v hlavních rysech uveden byl v knize nepříliš obsáhlé. Z té příčiny bylo dlužno hlavní základy systematické zoologie předpokládati a význačné vlastnosti některých čeledí a to zvláště obratlovců vyšších mohly býti uvedeny jen, když porozumění toho nezbytně vyžadovalo. Snažil jsem se v přehledu podati názor nyní v palaeontologii vládnoucí a myslím, že v tomto směru aspoň jsem cíle svého dosáhl. Doufám proto, že jmena j. Calamopora, Goniatites, Ammonites a mnohá jiná, která ve světové literatuře již dávno (první z uvedených as před 50 léty) pozbyla platnosti a byla vymýtěna, u nás však v rozličných populárních i polovědeckých spisech stále a ještě až do dnešního dne uváděna bývají, konečně také zavržena budou. Jiným mým cílem bylo vytknouti ve stručném přehledu systematickém příbuzenské vztahy jednotlivých skupin živočišstva k sobě a tak v hrubých obrysech, naznačiti směr, jímž se vývoj tvorstva bral, pokud ovšem ze zbytků, často velmi nedostatečných usuzovati možno. V té příčině snad někdy zdáti se bude, že úsudek jest poněkud odvážný a mimo to v knize nedoložený. Mohu jen ujistiti, že vystříhal jsem se závěrů dobrodružných, bohužel v některých spisech se zálibou pěstovaných; ovšem nemohl jsem každý doklady odůvodniti, ježto by tím rozsah knihy nad míru se zvětšil. Jen tolik podotýkám, že v té příčině nešel jsem za německými badateli, nýbrž více přidržoval jsem se školy francouzské a sice hlavně onoho směru, jejž vytkli badatelé Gaudry, Perrier a Bernard. Proto v mnohých bodech bude možno nalézti ve spisku odchýlku od názorů, u nás vesměs rozšířených, které povstaly hlavně spisy Kokenovými a Neumayrovými. Pokud se týče zkamenělin českých, tu zmiňuji se o všech dosud známých tím způsobem, že alespoň jejich jméno rodové uvádím. Často nebylo možno nad to více učiniti. Panu nakladateli přísluší uznání, že spis tak četnými obrázky opatřil. Některé pocházejí z příručné knihy Steinmann-Doderleinovy, jiné podařilo se vypůjčiti z „Vesmíru" a jiných našich spisů vědeckých, také i z těch, které v „Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech" vyšly. Aby věc byla zjednodušena, neudávám při jednotlivých obrázcích původce jejich, nýbrž uvádím prameny, z nichž obrázky pocházejí v literárních poznámkách na konci spisu a k těm také v textu poukazuji. Do seznamu literatury pojal jsem hlavní příruční knihy a některé, hlavně o českých zkamenělinách jednající spisy. Ostatní literatura velmi snadno v přímených knihách uvedených vyhledána býti může. Sestavení spisku věnoval jsem píli značnou a jakožto hlavní pramen použil jsem svých výkladů akademických, z nichž čerpal jsem, co pro všeobecný přehled zdálo se mi býti prospěšným. Ježto výběr takový různým směrem vésti a různým způsobem díti se může, jest patrno, že v té příčině i názory značně se mohou lišiti. V dubnu 1900. Prof. F. Počta.... celý text