O typech básnických
Otakar Zich
Pokus o systematickou reflexi poezie a jejích zákonitostí. Otakar Zich, jeden předních českých estetiků, vychází zde, jak je jeho zvykem, především z pozorné empirie a psychologického zkoumání vybrané látky.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1987 | Estetika dramatického umění |
1981 | Estetické vnímání hudby |
1937 | O typech básnických |
1949 | Symfonické básně Smetanovy |
1920 | Sokolstvo s hlediska estetického |
Zich skvěle ukazuje, jak jemná jsou přediva, ze kterých bývají tkány básně. A ačkoli je až aristotelovským systematikem, je ve svém zkoumání dostatečně jemný (něžný) na to, aby tuto živou tkáň svým výkladem nijak neumrtvoval. Nejde tedy o žádnou suchou vědu či školometské tlachy, žádné dogma nebo pamflet za oblíbený druh poezie. Tak, jako je dle Zicha myšlenka a slovo jedním nerozlučným celkem, tak u něj samého je takovým celkem věda a žitá zkušenost. Jak vzácné! Jak cenné! Jak inspirativní!
Zicha si tímto řadím do přihrádky učitelů čtení poezie, ke kterým posvátně vzhlížím. I když si uvědomuji, že takové soustředění, vnitřní klid a hlavně čas, které Zich a jemu podobní básním dopřávali, a za které se jim tyto odvděčily mimořádnými zážitky, já vůbec neumím. Ale umět chci! Sakra chci!