O veselé mašince
Jan Čarek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42537/o-vesele-masince-42537.jpg
5
139
139
O oblibě půvabného leporela pro nejmenší svědčí jeho opakované vydávání. Nejmenší děti jsou uchvácené obrázky Zdeňka Milera, ty o kousek větší mají stejně rády i veršované vyprávění klasika české poezie Jana Čarka.O veselé mašince a její cestě z nádraží do nádraží, o výpravčích, průvodčích a strojvedoucím, o semaforu a výhybkách, o kolejnicích a železném mostu i o zaslouženém odpočinku po dlouhé cestě.... celý text
Přidat komentář
No jasně, tady jsem si tu čtenářskou výzvu (kniha, která má víc než 5 vydání) poněkud ulehčila, jenže tuhle knížku miluju od dětství (poprvé vyšla v roce 1961, kdy jsem se narodila), sotva jsem se naučila mluvit, žvatlala jsem ji zpaměti... Čas plynul a Veselá mašinka se stala oblíbenou hrdinkou mých dětí... A čas plynul a já ji teď čtu vnoučatům... A vlastně ji ani nemusím číst, protože bych ji odříkala zpaměti, i kdybyste mě probudili o půlnoci... Jenže to bych se zas ochudila o koukání na ty kouzelné ilustrace... :-)
Leporelo nejen pro kluky, objevující svět techniky. S rýmy, které se snadno dají naučit, i když se jim přeci jen nedá upřít jistá kostrbatost, ale to textu na kráse nijak neubírá. Pobavily mě vtipné ilustrace, přestože zobrazení lokomotivy, pijící brčkem vodu z velkého sudu, se může někomu zdát mírně zavádějící, možná až přehnané - ale jsme přece v pohádce, kde je možné cokoliv :-) V textu mě zaujalo použití personifikace - naříkající kolejnice, strachující se most, mluvící mašinka... Někdo v předchozím komentáři zmínil synekdochu výpravčího v podobě "červené čepice", mě se také moc líbila i nezvyklá epiteta: "Telegrafních drátů linky/ z porcelánu konvalinky". Děti se zde zábavnou a nenucenou formou seznámí s pojmy, které se váží k jízdě vlakem - a ty obrázky, to je prostě nádhera. Další poklad, nalezený na půdě :-)
Moc hezká knížka. Máme vydání z roku 1971, měla ji moje mamka, potom já a teď můj syn. Synovi se moc líbí.
Že jsem tuto knížku jako dítě milovala, o tom svědčí její stav. Můj syn ji miluje neméně, takže nestíháme lepit, jak často ji prohlíží. :-)
Už se těším, jak mu budu vysvětlovat, že Mařenka s Anduličkou nemají ani štípačky, ani kombinačky, že to jsou úplně jiné kleště. :-D A taky se těším, až ho vezmeme na výlet parním vláčkem!
Nejmilejší leporelo mého syna. Ve třech letech znal verše nazpaměť a všude jsme knížku vozili s sebou.
Telegrafních drátů linky, z porcelánu konvalinky.
Při cestě autobusem: "Mami, koukej, drátulinky".
Tohle lepolero je prostě úúžasné. Milovala jsem ho já - jako malá holka a mají ho rády i mé děti. A stále ho mají ve své knihovně.
I pro mne to byla nejmilejší kniha mého dětství. Proto jsem ji koupila vnoučátkům.
To byla snad moje nejmilejší knížka, když jsem byla malá. Postupně jsem ten příběh uměla snad nazpaměť.
Tenhle příběh milovala moje dcera i oba synové.
Jsem veselá mašinka, až můj signál zacinká, připravte se přátelé k naší jízdě veselé...
Myslím, že jsme to četli denně několikrát - a přesto to děti pořád bavilo. Už je to spousta let, a pořád si ty verše pamatuju :)
Kniha, která dětem pomůže rozšířit slovní zásobu o některá méně obvyklá slova z železničního prostředí.
Ilustrace výhybek, ve kterých stojí táhlo mezi kolejnicemi železničáře a jiné dopraváky jistě pobaví.
A mašinka s brčkem je krásná.
Skvělá dětská knížka. Když byli děti menší četli jsme ji tak často až jsem ji uměla nazpaměť.
Krásné ilustrace i verše. Co, že některé jsou těžkopádnější. Vždyť taky vznikly už před dlouhou dobou. (Nebo že by chyba korektora a dotisku?) Ale mně to nevadí, však to mohu přečíst tak, aby mi to vyhovovalo (např. sloveso vyčasované apod.).
* Z dětství mašinku neznám, ale teď když se nám narodil klouček a viděla jsem ji v knihkupectví, tak jsem mu ji musela pořídit. Navíc manžel miluje vlaky, takže to bude i rád předčítat. A hlavně synovi se moc líbí, je na ni sice ještě trochu malý, ale i tak na ni valí oči a poslouchá. Mě osobně zaujaly ilustrace, protože jsou opravdu veselé a rýmy (na rozdíl od jiných, dnes vydávaných knih) jsou takové milé.
Veselé leporelo s (pro našeho kloučka) atraktivním tématem (nejvíce mě pobavila mašinka cucající brčkem vodu z kádě), ale poněkud nevyváženými verši. Hravé přirovnání sloupů ke konvalinkám střídají místy trochu těžkopádné rýmy nebo neobratné/zastaralé formulace. Jinak je to ale určitě mnohem zajímavější knížka než velká část toho, co dnes vychází pro nejmenší děti.
Klasika, která blaží již několikátou generaci, námi všemi milovaná, celý život si ji pamatuju a dále s láskou předčítám :-). Nevím o tom, že by v mně známých vydáních byla jakákoli chyba. Nad označením Čarkových veršů za odpad mi spadla brada...děti, které čtou Čarka a Hrubína se nemusí učit česky, ty česky prostě umí!
Milerovo pestrobarevné cestování
doprovází Čarkovo umné rýmování.
Jan Čarek ve zkratce procestuje světa lán. Pobavila mě synekdocha "červená čepice".
"Letí kola jako šipky,
přeletěla přes výhybky,
každou výhybku to blaží,
když vlak vede do nádraží,
až k červené čepici,
která řídí stanici."
Autorovy další knížky
| 1958 |  Dobrý den, zvířátka |
| 1988 | O veselé mašince |
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1971 | Čarokruh |
Mladší potomek má období mašinek a toto leporelo O veselé mašince čteme několikrát denně. Ilustrace jsou zajímavé a vtipné, jak už bylo v komentářích již zmíněno, veršovaný text je lehce zapamatovatelný (už jej ani nečtu, potomek si otáčí stránky sám a já jen odříkávám zpaměti)... Je to prostě příjemné, čtivé leporelo O veselé mašince na celodenní čtení :))