O ženách
Arthur Schopenhauer
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Fejetony, eseje Filozofie Sociologie, společnost
Vydáno: 1941 , Bohuslav HendrichOriginální název:
Über die Weiber, 1851
více info...
Přidat komentář
Kniha na mě zapůsobila svou originalitou a odlišným úhlem pohledu. Často totiž vidíme spíše názory, které jsou pro rovnoprávnost žen s muži, ale nevidíme to druhé.
Bohužel je většina argumentů založená na pseudoúsudcích jako jsou: Žena je méně rozumná, žena je závislá na muži a snaží se mu zalíbit, žena je podřadné pohlaví (doslova tedy: "Ženy jsou pohlaví horší jakosti, sexus sequior, které v každém případě stojí teprve na druhém místě..."), žena je hýřivá a lidumilná, užívá přetvářku apod.
Ovšem úsudky týkající se přirozenosti a zavedených práv jsou pro mne obohacující. Polemika o nepřirozené monogamii, nebo manželství ve kterém mají obě dvě pohlaví stejná práva je jistě zpestřením mých úvah.
Zajímavý je pak i výběr ukázek kapitol z dalších děl, mnohem významnějším – tedy např. Svět jako vůle a představa a idea lásky jako způsob jak zachovat další pokolení, kterému se podřizujeme.
Schopenhauer by ovšem dnes s takovými argumenty o ženách rozhodně neobstál, přesto je pro zájemce tohoto tématu, tedy "ženství a mužství", kniha nutností pro pochopení obou pohlaví, ať už z pohledu zapáleného šovinisty, nebo z pohledu tehdejší doby.
200% všeho co se v knize nachází je pravda, myslím že Arthur Schopenhauer to měl v spořádané. Měl by si ji přečíst každý muž a zamyslet se nad tím, jestli je jeho život opravdu v pořádku.
Ne/prekvapilo me ze kniha ma tak nizke hodnoceni.
4 a min hvezdicek knize muze dat jen zena.
Myslim ze je otazka casu kdy tato kniha bude patrit mezi “zakazanou” literaturu.
Kniha je skvela! Schopenhauer je skvelej!
Dnesni svet by potreboval nekoho jako byl Schopenhauer, aby spolecnost osvitil. A aby se evropska spolecnost prestala ritit do jeste vetsiho upadku, nez v jakem se prave nachazi.
Čas našťastie ukázal, ako veľmi sa Schopenhauer mýlil, a že dnes, keď majú ženy rovnaký prístup k vzdelaniu ako muži, dokážu to isté čo oni a nie sú "dětinské, titěrné, s omezeným rozhledem... jakýmsi středním stupňem mezi dítětem a mužem". Takmer žiadny z jeho argumentov už dnes neobstojí, viz napr. "Od žen se ani nelze nadít ničeho jiného, uváží-li se, že se ani nejznamenitější hlavy celého jejich pokolení nikdy nezmohly ani na jediný skutečne veliký výkon. Vůbec nikdy nestvořily světu žádné dílo trvalé hodnoty." Z filozofického hľadiska teda už dnes táto esej asi veľa neprináša. Zaujímavejšia začne byť, keď sa na ňu pozrieme ako na dielo autobiografické (autor si v ňom asi vylieva svoju zlosť na matku a ženy obecne) a historické (opakuje rôzne stereotypy doby, v ktorej žil). Mimochodom, aj vtip s divadlom je už neaktuálny a muži v dnešnej dobe v divadle rušia rovnako ako ženy :))
Schopenhauer věděl, o čem píše. Díky múzám za to, že jeho dílo máme, protože nikdo z našich současníků už by podobné myšlenky vyjádřit nesměl.
Ženám při hodnocení obvykle uniká, že Schopnehauer nebyl zapšklý a zlostný, nýbrž že dílko je psané s nadsázkou a místy humorně. Viz nepřeložitelnou slovní hříčku: „Říká se: Žena v církvi [Kirche, což lze přeložit i jako kostel] ať mlčí. Dodávám: ať mlčí též v divadle!“
Jsou ale i body, v nichž s filosofem nesouhlasím. Dokazuje například bezmyšlenkovitost ženy tím, že je schopná naladit se na duševní úroveň dítěte. Oponuji, že muži se něco takového daří mnohem lépe než ženě, protože ta je ve hře vždycky příliš opatrná a nemá dost fantasie.
A ještě dodatek. Pokud čtenářka hodnotí hůře proto, že je pohoršena urážkou svého pohlaví, dokládá tím přesně tu subjektivitu a malost, o které Schopenhauer mluví. Dílo je potřeba hodnotit podle vnitřních měřítek (originalita, soudržnost, vybroušenost argumentů, styl), ne podle toho, jestli s ním souhlasím.
Otázka ženy a ženskosti je tou oblasťou, v ktorej sa Schopenhauerovo myslenie dá označiť za dobové. Nie nadarmo je tento velikán označovaný (okrem iného) za mizogýna. Napriek tomu si Schopenhauer nezaslúži byť zatracovaný. Mne osobne sa páčilo opísanie postavenia ženy v predkresťanských germánskych časoch. Odporúčam (aj ženám, avšak tie by mali pri prvom kontakte s týmto filozofom siahnuť radšej po inej publikácii - aby ich prvá kniha od Schopenhauera nebola aj posledná).
Štítky knihy
eseje filozofie ženy misogynie
Autorovy další knížky
1992 | Metafyzika lásky |
1998 | Svět jako vůle a představa - svazek I. |
1994 | Eristická dialektika, čili, Umění dostati v každé debatě za pravdu |
1941 | Životní moudrost |
1997 | Aforismy k životní moudrosti |
Autorovy názory na ženy mě nijak nepřekvapují, musel toho od nich zažít mnoho špatného. Stejně jako někteří místní komentující, jinak si to neumím vysvětlit.
Dnes už víme, že inteligence nesouvisí s tím, co vám chybí či přebývá mezinohama.
Zobecňování, omezenost pohledu na věc v ohledu na historické postavení ženy ve společnosti (jak by mohly ženy cokoliv dokázat, když jim nebylo dovoleno ani vzdělání?!), toho je tato kniha plná.
Každopádně spoustě formulací jsem se musela upřímně zasmát.
Shrnutí: kdyby tento misogynní a omezený náhled na ženy nebyl svým způsobem smutný, byl by i svým způsobem vtipný.
PS: potkala jsem v životě spoustu idiotů. A poměrově na pohlaví opravdu nesešlo.