Občané: Kronika Francouzské revoluce

05.03.2018

Revoluce začíná na straně 395. První půlka téhle bichle podrobně popisuje společnost v předrevoluční Francii a často jsem se v tom kolotoči jmen a událostí beznadějně ztrácel. Po pádu Bastily už to má spád, počet protagonistů se rychle zmenšuje. Po likvidaci roajalistů přišli na řadu girondisté, pak hébertisté, dantonovci, jakobíni. Škoda, že se z toho ruští bolševici, čínští komunisti ani naši soudruzi nepoučili.

"Když se předsedy vlády Čou En-laje zeptali, v čem spatřuje význam Francouzské revoluce, odpověděl prý: To zatím nelze přesně říct."

"Má Lucile, i přes svou trýzeň věřím, že je Bůh, má krev smyje moje viny a já tě znovu jednoho dne uvidím ... jak tě svírám v objetí, jak tě moje spoutané paže objímají a moje uťatá hlava se o tebe opírá. Brzy zemřu."
Camille Desmoulins před popravou

06.10.2015

Občané jsou předně mimořádně podrobnou a pronikavou analýzou společenských a hospodářských poměrů ve Francii druhé poloviny 18. století, která přesvědčivě popisuje jednotlivé proudy, spojené následně v revoluci, jakož i postoje a motivace jednotlivých – individuálních i kolektivních – aktérů. Nenabízí přitom jen suchá fakta, výstižný je kupř. rozbor násilí jako motoru revolučních změn, jenž „umožnil revoluci stát se revoluční“; v tomto duchu se Robespierre opakovaně tázal: „Občané, což chcete revoluci bez revoluce?“

Schama se soustředí na její materialistickou rovinu, a tak zdůrazňuje začasté nepříznivé důsledky nastalých změn či bestialitu luzy provolávající revoluční ideály třímajíc v jedné ruce prapor s vznešenými hesly, v druhé kopí s napíchnutou hlavou. V tomto ohledu se nabízí otázka po ceně za dějinný pokrok, zda momentální utrpení jednotlivců vyváží lepší budoucnost lidstva; kniha se jí však hlouběji nezabývá, naopak ulpívá v krvavé břečce ulice. Příliš se nevěnuje ani vlivu revoluce na západní politické myšlení či její úloze v proměně chápání člověka a jeho práv. Na francouzskou revoluci lze přitom nahlížet i odlišným způsobem než optikou každodenního života širokých vrstev: jako na nebývale vznešený dějinný projekt, jenž měl v konečném důsledku ambici proměnit v Republice ctnosti celý život jednotlivce i společnosti; jako na touhu po uskutečnění ideálu, pro nějž bylo třeba přinést určité oběti; přitom tato síla revoluci prostřednictvím Robespierra či Saint-Justa podstatným způsobem utvářela.

Jako analýze událostí revoluce nemám knize co vytknout, přesto mi obraz revoluce v jejím podání připadá poněkud neúplný. Nemyslím to však přímo jako výtku; zkrátka je to kniha s určitým názorem, do nějž se promítají autorovy postoje a hodnoty.