Občanská neposlušnost

08.10.2024

U mě Thoreaovi eseje nezanechaly žádnou hlubší stopu. Asi jsme si prostě nesedeli. Navíc závěrečná, vysvětlující, kapitola mohla být už na úvod, asi by to pomohlo k lepšímu chápání textu. Ale chápu, proč jej jiní mají rádi.

21.10.2017

Okrem troch esejí geniálneho Thoreaua sa v tomto vydaní nachádza aj autobiografická esej od Ralpha Walda Emersona venovaná Thoreauovi. Celá publikácia vás najprv osloví svojou útlosťou, no po prvých stránkach zistíte, že tá útlosť určite nepatrí myšlienkam a názorom nachádzajúcim sa vnútri. "Občianska neposlušnosť" je perfektným manifestom, ktorý nestráca nič na aktuálnosti ani dnes. Nasleduje obhajoba známeho abolicionistu Johna Browna. Poslednou esejou je "Život bez principu", ktorý dokonale dokresľuje všetky doterajšie Thoreauove myšlienky, či už v tomto diele, vo "Waldenovi", v "Mainských lesoch" či v "Toulkách přírodou". Viď citát:

„Když člověk tráví půlku každého dne v lesích, protože je miluje, riskuje, že bude označen za pobudu. Když ale v lesích tráví celé dny jako spekulant, který je promění v holé planiny, je považován za podnikavého člověka.“

12.10.2016

Thoreau problém občanské neposlušnosti analyzuje dobře, ale kupodivu ani dnes zřejmě není v západní demokracii vyřešený o moc lépe než za jeho doby. Situace, kterou ostře a zásadně kritizuje, zůstala patrně stále stejná. Problém stojí tak, že pokud občan morálně nesouhlasí s kroky své vlády, a proto na ně odmítne přispívat svými daněmi, stane se pro vládu nepřítelem. Stát má pak právo daně od jednotlivce vymoci silou, případně jej nakonec úplně obrat o majetek, pokud je spor dlouhodobý. Vlastně to znamená, že občan má povinnost předat své svědomí vládě, zříct se ho. Svědomí může nechat promluvit předtím, než se vláda utvoří, a to pomocí voleb. To ale Thoreau pokládá vzhledem k vážnosti věci za slabý prostředek. „Dokonce tím, že spravedlnosti dáme svůj hlas, pro ni nic neděláme. Pouze tak ostatním chabě sdělíme svou touhu po jejím vítězství.“ Všechny prostředky aktivismu (např. dopisy politikům) vyjma odepření platit daně pokládá za málo účinné. V mnoha situacích je třeba jít za svým svědomím i přes překážky, které tomu státní aparát klade: „Za vlády, která kohokoli nespravedlivě vězní, je nejvhodnějším místem pro spravedlivého člověka taktéž vězení.“ Sám Thoreau touto cestou šel, protože nesouhlasil s válkou v Mexiku a s podporou otroctví, a ve vězení se jako neplatič daně také ocitl. Jeho esej, jakkoli je dobře promyšlená, má hořký náboj a vyzývá k radikálním krokům. Nepočítá s možností domluvy, kompromisu či společného postupu. A nepočítá ani s možností, že by svobody nepřispívat do společné kasy někdo zneužil – čerpal by z ní, ale pod záminkou morálního nesouhlasu by do ní na oplátku nic nevkládal.

12.01.2016

Nadčasová knížka s nesmrtelným poselstvím. Thoreau si dobře uvědomoval, že jediná možnost na nápravu vlády je přestat s ní spolupracovat - přestat platit daně. S tím absolutně souhlasím, ale nevěřím, že si to někdy uvědomí dostatečné množství lidí, který by oželelo všechen ten nadbytek (a začalo by fungovat soběstačně), aby změna ke svobodnější a udržitelnější společnosti byla možná.

06.02.2015

Henry D. Thoreau žil a tvořil před dvěma stoletími a jeho poznatky, jeho chmurné vidění lidstva je stále současné. Výsměšně současné. Topíme se ve vlastní neschopnosti dát existenci lidstva směr, cestu kupředu, z pekel sobectví a mamonu. Duševní a duchovní vývoj nahrazujeme vývojem technickým. Zbožšťujeme své iPody a potlačujeme pláč nad vlastní nenaplněností, neschopností říct něco jiného, než co nám bylo nadiktováno. Skláníme se pod bičem vlastní volby, která je volbou někoho jiného. S poslušností stáda plníme rozmary zákonů, které jsou zaměřené proti nám. K smrti spějeme nepoznamenáni poznáním sebe sama. Lidstvo umírá na odduchovnění. Smrtelné křeče neprovází slovo amen, ale dokola se opakující cinkání pokladny. V zrcadle nehledáme moudrost, ale krásu, tu pomíjivou. Žijeme v nevolnictví duše a denně odcházíme být prospěšní společnosti, hubíce v sobě poslední kousky člověka.