Oběšenec
Robert Bartlett
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225803/bmid_obesenec-Orb-225803.jpg
4
11
11
Esej amerického medievisty Roberta Bartletta je mistrnou sondou do antrologie 13. století. Autor v ní zkoumá vztah středověkých lidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ. Na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe, rozkrývá meandry utváření kolektivní paměti několik let po zázračném vzkříšení. Během vyšetřování při snaze o Tomášovu kanonizaci svědci z nejrůznějších sociálních vrstev vzpomínají na okolnosti Vilémova oživení. Zároveň však mimoděk vypovídají o složitých vztazích v pohraničním území, kde uplatňovali své pravomoci jak pomezní šlechta, tak anglický král, a kde se mísily staré velšské obyčeje s anglickými zvyklostmi.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
The Hanged Man. A Story of Miracle, Memory, and Colonialism in the Middle Ages, 2014
více info...
Přidat komentář
Oběšenec
O tom, že sa zázraky dejú, pochyboval v stredovekej spoločnosti snáď málokto. Vzkriesenie odsúdeného obesenca vzbudilo určite množstvo záujmu a keďže išlo o jav nadprirodzený stalo sa jeho prešetrenie záležitosťou cirkvi. Na anglicko-velšské pomedzie niekoľko rokov po udalosti prichádzajú cirkevné elity, ktoré majú za úlohu preskúmať okolnosti a zhodnotiť, či sa zázrak stal pričinením v tom čase už mŕtveho biskupa Tomáša z Cantilupe. Zaujímavé, že nikto nepochyboval o tom, že sa jednalo o zázračné vzkriesenie a nie napríklad o nesprávne vykonanú popravu. Vďaka starostlivo spísaným záznamom dokážeme vhliadnuť do toho, ako taký stredoveký proces preskúmania zázraku prebiehal, odhaľujúc zároveň iné aspekty myslenia, usporiadania, či zvykov vtedajšej spoločnosti. Zaujímavé je, že samotný vzkriesený - velšský rebel Viliam Cragh nebudil toľko záujmu, ako biskup Tomáš z Cantilupe, ktorému bol zázrak pripisovaný. Bezpochyby významnú rolu zohrávalo spoločenské postavenie Viliama Cragha. Škoda, že sa cirkev nezaujímala viac o pocity a spomienky samotného aktéra vzkriesenia, tiež škoda vylúčenia detailnejšieho preskúmania možnosti, že bola poprava vykonaná nesprávne a teda sa o žiadny zázrak nejednalo.