Objevení pomalosti

29.01.2018

Jednoduchý, silný příběh.
Navíc velice aktuání v dnešní čím dál roztěkanější a uspěchanější době.
Pokud jste si někdy v životě připadali příliš pomalí a těžkopádní či se vám za to dokonce někdo smál nebo na vás řval, budete mít pro Johna Franklina o to větší pochopení.

John je velmi, velmi pomalý, ale nikoli retardovaný, jak si o něm mnozí myslí. Jeho těžkopádnost je hloubavá. Protože nestíhá to, co se děje kolem, vlastně tím není rušen a má přístup k hlubinám intuitivních a skutečně dobrých rozhodnutí. „Raději si dá načas, než udělá chybu”. A když po dlouhé době vyjde najevo, co vlastně měl na mysli, a že jeho úsudek byl velmi moudrý, leckterý netrpělivec se chytí za nos a John si postupně získává respekt a úctu.
K tomu je skálopevně přesvědčen, že lidé jsou dobří a čestní a dál důvěřuje i těm, u kterých má nezvratné důkazy o opaku.

John je zkrátka správný chlapík, na kterého je spoleh a jeho „bohatství času“ mu dodává přirozenou autoritu. Tak se totiž na první pohled pozná indiánský náčelník stejně jako král nebo prezident – jejich pohyby i řeč jsou pomalé, rozvážné.
A rychlá rozhodnut nemívají dlouhého trvání.

Tohle by stálo za to uvést do života!
John se mohl vzdát a nechat na sobě dříví štípat. On se však rozhodl jít si za svou hlubokou pravdou a počkat si, až to těm chrtům dojde. (Stejně neměl na výběr, protože zrychlit prostě neuměl.)

25.03.2016

Osoba Johna Franklina - polárníka a objevitele je velmi zajímavá. Všeobecně jsou známé jeho objevitelské cesty, ale takovýto vhled do jeho osobnosti jako v knize Objevení pomalosti, tak to jsem nečekal. Velmi přijemné překvapení. Přečetl jsem jedním dechem.

31.05.2015

Franklinovi jsem držel palce, byl jsem překvapen a nadšen tím, co vše dokázal a kam až se byl schopen i přes svůj handikep posunout. Osobně jsem s ním i soucítil, protože se sám cítím být občas s novými věcmi také trochu hloubavější. Kniha jako taková se nečte úplně špatně, ale tím, jak se soustředí na titulní postavu, jsou vám všechny ostatní tak nějak volné, což moc neprospívá příběhu jako celku. I když se ale nejednalo pro mě o nic zásadního, jsem rád, že jsem Objevení pomalosti četl.