Objevil jsem Katyň
Jan Gomola
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122710/objevil-jsem-katyn-122710.jpg
2
27
27
Jan Gomola, rodák z Těšínska (nar. 20. března 1916, Mionší Potok - Dolní Lomná), zažil obě světové války - tu první jako malé dítě, tu druhou již jako mladý muž. Jeho vzpomínková kniha Objevil jsem Katyň je osobní výpovědí duchovně založeného člověka o výlučném osudu, který se od těch „běžných" odlišuje jedním zásadním faktem - autor totiž bojoval ve 2. světové válce jako voják Wehrmachtu. ... Seskakuji z tahače a jdu pomoct. Podkládáme pod kola, co se jen dá, větve, dřevo, ale vůz se začal propadávat a nebezpečně naklánět. Motor řval, kolo se přetáčelo a jak ta kola vše, co jsme podložili, vyhazují zpět, najednou vidím pod otáčejícím se kolem lidskou ruku. Křičím na řidiče, ať zastaví motor, že je to beznadějné. Zastavujeme další najíždějící vozy. Všecko muselo zpět. Odepínáme mašinu od kanonu, stavíme ji tak, aby mohla navijákem, kterým byla vybavena, vytáhnout náklaďák ven. A také ho vytáhla. Nezbývalo nám nic než hledat nové tábořiště. Byl jsem naprosto první, kdo objevil masové hroby polských vojáků a důstojníků. Jenže to jsem tenkrát samozřejmě nevěděl. Teprve po dlouhém čase jsme se dozvěděli, co je to Katyň, ale to už věděl celý svět... ... celý text
Přidat komentář
na to že to psal autor své vzpomínky v 83 letech a řadu věcí si jistě už nepamatoval, vzpomněl jen na věci, které se mu vryli do paměti se to přečíst dalo, ale velmi chaotické
Větší odpad jsem snad nikdy nečetl. "Nejvtipnější" jsou informace o tom jak on nikdy a nikoho nestřelil a na nikoho neukázal, ani když našel pod podlahou ve vsi rudého komisaře, jak zahrabává kulomety. Kdyby poctivě řekl, všechny jsme je postříleli, aby nám nevpadli do zad, mělo by to alespoň hodnotu toho papíru, na kterém to je napsané. Nekupovat, spálit v kamnech, vymazat ze čtečky.
Docela zajímavý pohled, projít si válku s řadovým vojákem, který se dostal na docela zajímavá místa, tím že byl ve speciální jednotce.
Trochu ale přemýšlím, jak člověk čte z jiných zdrojů, co za zvěrstva naoáchali Němci, při obsazování Ruska, tak o tomto se autor vůbec nezmiňuje, přemýšlím, jestli se to u něj v jednotce jednoduše nedělo, nebo to autor po letech zapomněl,, či taktně zamlčel, místy mi to přišlo, že ta válka byla taková hra Hitlera a Stalina a obyčejní lidi a vojáci byli v podstatě všichni kamarádi a když se náhodou potkali, tak si všichni pomáhali.
Tak ano, trochu alibismus v tom vyprávění je.... to že někdo nevidí své oběti (dělostřelec) neznamená že nikoho nezabil. Jinak trochu mě naštvala Nataša - paktovat se s okupanty a pak ho ještě nakonec pustila na svobodu. Myslím že autor stejně jako všichni účastníci této loupeživé a agresivní výpravy po Sovětském Svazu by si jeden dva roky na Sibiři přece jen zasloužili.... Je ovšem možné že v případě Nataši si autor přece jen leccos přibarvil .... nemyslím - čistě při pohledu na mapu Ruska- že by se Němci kdy do Jaroslavli vůbec dostali.....a to setkání po válce, kdy ji nepoznal- no nevím....
Styl vyprávění ovšem v pohodě, na osmdesátníka napsané obdivuhodně.
Byli jsme učeni, kdo je dobrý, kdo špatný. Kdo bojoval na té správné straně, kdo na té špatné. Přehlíželi jsme ty, kteří bojovali, protože se jich na jejich názor nikdo neptal. Snad lze ještě připomenout české (a slovenské) vojáky bojující za císaře pána. V této válce mohl i Němec bojovat nebo jít do trestního praporu, do koncentračního tábora a s ním i jeho rodina. Jak vidět, bylo to i u jiných porobených národů. Jenom se o tom mnoho nehovoří. Proč?! Tito vojáci byli zrádci? Pak to byli i naši dědové za C+K (Rakouska-Uherska).
Jen voják, či člověk, který prožil něco velmi těžkého --- nejen únavou těla, ale i strastmi duše, nerozhodnost, neznalost, zoufalství a bezmoc --- může posuzovat život jiného. Zapomínáme, že vojáci byli hrdinové --- zbabělci a neschopní či neochotní řešit věci mírově byli jejich vládci. A nezapomínejme: Nebude-li mocných a jejich touhy po penězích, nebude válek.
Má knihovnice mě před tímhle dílkem varovala, nevěřil jsem jí a to byla chyba. Naštěstí vzhledem k počtu stran to nebyla až tak velká ztráta času, ale za čtení to skutečně nestojí.
Velké zklamání. Kniha, která se honosí atraktivním názvem, téměř vůbec nesplňuje to, co slibuje. O Katyni je zde jeden jediný odstavec a to ještě ve stylu „náhodou jsme vyhrabali ruku a to byla ta Katyň“. A bohužel nejde ani o „unikátní zpověď Čecha, který sloužil u Wehrmachtu“.
V podání pana Gomoly je válka v podstatě jen takové přesouvání z místa na místo, žádné emoce, žádná jména, žádné vzpomínky na kamarády. Naprosto chybí nějaký větší přesah, ukotvení do konkrétních válečných událostí. Ani slovo o tom, zda měl nějaký osobní problém s tím, že sloužil v hitlerovském vojsku a bojoval vlastně proti svým krajanům.
A přitom lze mezi řádky vycítit, že potenciál tam byl. Možná měl knihu napsat někdo jiný na základě jeho vzpomínek.
Naprostý souhlas s negativními komentáři přede mnou. Do nadpisu je dle mého názoru zcela účelově zahrnuta Katyň, přestože jenom celé této situaci v knize zmínka na dvě věty...
Jako vzpomínky vojáka by knize slušel jiný více reálný název, ale to by se asi kniha příliš neprodávala...
Bohužel nemůžu jinak než souhlasit s Gaspim cz. Od této knížky jsem očekávala mnohem, mnohem víc. I na mě životní příběh autora působil dost všelijak, jen ne upřímně. Myslím, že by nebylo úplně hrozně poslouchat takové vyprávění u nějakého dědečka na chalupě, nicméně musím se divit, že tuto knihu vůbec někdo vydal. A co se týká toho, jak je na psaná, musím konstatovat, že je to pravděpodobně úplně nejhůř napsaná knížka, kteoru jsem doposud četla - styl žáka základní školy mne při čtení už tak dost bídné knížky chvílemi až rozčiloval a to se zdaleka nepovažuji za kdovíjakého čtenáře či literáta.
Je to má první elektronická kniha co jsem zakoupil. Popis vypadal zajímavě. V reálu musím konstatovat že pro mne je kniha obrovským zklamáním. Určitě válečná léta hlavního hrdiny byly velice těžké, ale při čtení této knihy se nemohu ubránit dojmu že čtu o hlavní postavě jako o někom napůl Chuck Noris a napůl já nic já muzikant. Také pro mne nepůsobí přesvědčivě, na které straně linie by raději autor bojoval..... Příběhy působí velice povrchně a styl mi připomíná žáka osmé třídy základní školy. Kniha mi v podstatě z hlediska historických reálií nic nového nenabídla a název Katyň je taky jen účelový , neboť o tomto místě pojednávají všeho všudy dvě stránky celé knihy. Za mně max. jedna hvězdička.
Celkem dobře napsaná kniha. Je to něco jiného než knihy o Katyni, které popisují samotnou událost. Tato kniha popisuje především život vojáka... Na Katyň dojde až v druhé polovině knihy. Rozhodně této události není věnována celá kniha, a to je dobře. Ale kdo se o toto téma zajímá, tomu ukáže pohled z jiné pozice. Přečetla jsem ji během pár hodin bez přerušení.
Mně tam tedy trochu vadilo neustálé vzývání Boha. Taky bylo neuvěřitelné, že měl pan Gomola takové štěstí, to snad vybral všechno štěstí všem, že z celé války vyšel naprosto v pořádku. Nikdy nikoho nemusel zabit, všichni nepřátele ho taky ušetřili, vlastně válka byla plná dobrých a hodných lidí, všem zajatcům dávali jídlo a další skvělé věci...nechce se mi věřit, že se všichni v tom věčném nedostatku k sobě chovali tak mile. A ještě jak nenapráskal ty partyzány a přitom: " já osobně partyzány příliš v lásce nemám. Jsou záludní a bojují zákeřné zezadu, nikdy vojenským způsobem a vždy proti slabšímu nepříteli, než jsou sami." … No a přesně proto když vpadnu do hnízda, tak ho nenahlásím.
Souhlasím s jeho výrokem " Jak Stalin, tak Hitler byli zbabělci. Na frontě se z nich nikdo neukázal. To je jejich hrdinství."