Oblast ticha
Stanislav Dvorský
Když vyšlo v roce 1996 básnické pásmo Zborcené plochy (Torst), byla to vlastně prvotina Stanislava Dvorského (*1940), autora, který se od 60. let účastnil dnes už legendárních aktivit okruhu UDS, sborníků Objekty, anebo magnetofonových nahrávek Fragmenty 1964 (kde byli mj. také V. Linhartová, B. Grögerová, L. Novák). Tvorba Dvorského se však pohybovala svobodně, mimo hranice programů. V básnické sbírce Oblast ticha, která vznikala v letech 2002-2006, je také nejmohutnější střední oddíl nazván Jazzové podupávání. Není to Václav Hrabě a jeho nostalgická blues, na Dvorského příliš romantická. Jeho poezie je práce přesných zásahů do všední skutečnosti: drastické, rozkladné, v níž není jisté, zda sním či bdím. Je to jakoby pohyb na konečné, na pokraji života, snu, básně. Přitom pohyb zadržovaný v civilním gestu, střídmém pohledu v nearanžované všednosti.. Ale právě v nezaujatosti veršovou tradicí a přitom naprosto zaujatém pohledu na život je mimořádná intenzita Dvorského poslední básnické sbírky.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2001 | Alternativní kultura - Příběh české společnosti 1945–1989 |
2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
1969 | Surrealistické východisko (1938–1968) |
2006 | Oblast ticha |
1996 | Zborcené plochy |
Surrealistický nádech básní mi příliš nevoní.
Jsou neosobní a palčivě z nich bolí hlava.
Málo se rýmují a když už, tak nějak neobratně.
Vždy, když sáhnu vedle a z básní nemám radost, prožívám smutek na duši. Básníkem je každý, kdo si dovede hrát se slovy, ale z básní by mělo vonět čisto, láska, krása a hlavně malebnost. Nebo naopak syrovost, smrt a odpor.
Pokud se básně dostanou do vzduchoprázdna, kde nenaleznete ani jedno z těchto témat, či pocitů, ztrácí pro mě takové čtení mobilitu.
Snad za báseň ZTRACENÁ EXISTENCE hodnotím tak, jak bych jinak nehodnotil...