Oblíbená dcera
Kaira Rouda
Jedna z nich lhala. Jedna z nich zemřela. Janin život se po smrti její dcery Mary topí v mlze antidepresiv. Neštěstí, k němuž došlo už před rokem, navždy zničilo její dokonalý rodinný život. Potíž je v tom, že čím víc o tom Jane přemýšlí, tím víc si uvědomuje, že je něco špatně. Ví její nejmladší dcera víc, než na sobě dává znát? Jaká tajemství před ní skrývá manžel? A proč jí nikdo nevěří natolik, aby ji nechal o samotě? I kdyby to měla být poslední věc, kterou Jane udělá, musí odhalit pravdu…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2019 , VendetaOriginální název:
The favourite daughter, 2019
více info...
Přidat komentář
Sympatická mi v knize nebyla žádná postava. To ale vůbec nevadilo. Stejně jsem knihu zhltla téměř na jeden zátah. Téma psychopatů, sociopatů, narcistů a jim podobných mám hodně ráda, takže pokud někdo též, tak doporučuji.
(SPOILER)
První kniha se mi líbila víc.
Každopádně...
Hlavní "hrdinka" vás doslova nutí ji milovat a soucit s ni. Celá rodina, celý svět, úplně všichni ji ubližují, nikdo ji vůbec nerozumí a ona chce jediné, aby ji rodina také milovala a vážila si ji. Aby si ji všichni vážili a litovali, proto prodělala životní tragedii. Jde ji přece jen o jejich dobro.
Chyba!!
Hlavní hrdinka je totiž psychopat!
Knihu jsem četla s přestávkami, chvílemi se i nutila, ale konec se mi líbil, i když od posledních pár stránek jste věděli jak to všechno je a bylo.
Jane se rok po smrti své dcery Mary vrací do života. Mary byla adoptovaná, ale oblíbená dcera. Pádem z útesu přišla o život. Jane zjišťuje, že její manžel David má milenku a druhá dcera Betsy je nevděčná. Manipulativní Mary je ale rozhodnutá dostat to, co jí patří.
Mary je sebestředný magor. V tomhle příběhu tak nějak tušíte, jak to dopadne. Přitom je ale vcelku zábavné sledovat, jak se příběh vyvine. A Mary rozhodně není sympatická hrdinka. Přestože vás strašně štve, čtete dál.
V doslovu pak autorka uvádí, že tento příběh byl inspirován informacemi od její známé psycholožky.
Skvělé čtení, přečteno za den. Úžasný pohled do choré mysli narcisty. Líbil se mi i autorčin styl psaní.
Kniha se četla dobře,i přesto, že mi hlavní postava a vypravěčka zároveň, neskutečně lezla na nervy od začátku až do konce.Závěr mě překvapil,i když jsem to tak trochu tušila.
Závěr jsem odhadla celkem brzy, hlavní postava byla celkem na hlavu. Ale jinak to bylo celkem čtivé.
Líbili se mi to tak napůl. Za mě příliš zdlouhavé. Jane byla neuvěřitelná, myslela,že má vše pod palcem,že ji nikdo nemůže ohrozit. Kniha Nejúžasnější den byl lepší.
I přes to, že jsem odhadla konec knihy, děj nebyl špatný. Hlavní myšlenka dobrá ale hlavní hrdinka, která příběh celou dobu jakoby vyprávěla, mi neskutečně lezla na nervy. Příliš mi nesedl styl psaní autorky, ale určitě si za čas knihu znovu přečtu.
Ma prvni nedoctena kniha. Velmi zajimavy namet i problematika, ale styl psani mi opravdu nesedl. Nezazivne, obcas velmi zdlouhave kapitoly, kde se nic nedeje a pulka knihy v podstate o nicem..
Ou, tak to bylo šlápnutí vedle.
Věděla jsem, co od hlavní postavy čekat, neboť jsem si Milým čtenářům přečetla ještě před čtením knihy. Jelikož člověka s takovou poruchou osobnosti neznám (nebo si to alespoň myslím), nemohu posoudit, zdali se autorce podařilo vykreslit postavu věrohodně. Za to ale vím, že mně se kniha nelíbila. Nevyhovoval mi styl psaní. Hlavní postava mi byla velmi nesympatická, což určitě bylo účelem, ale mně to dost kazilo čtení. V příběhu se skoro nic nedělo. Doufala jsem, že konec bude v grandiózním stylu. Nejen proto, že nám to slibovala Jenny (vypravěčka), ale i proto, že jsem čekala, kdy konečně Jenny udeří. Bohužel. I zde přišlo zklamání. Sice jsem tušila, že to takhle dopadne, ale přeci jenom, ten konec mohl být mnohem lépe zvládnutý. Občas mi dialogy nedávaly smysl.
Jelikož vím, že předchozí autorčina kniha má hlavní postavu se stejnými vlastnostmi, zřejmě si ji nepřečtu. Jednou mi to stačilo.
Komerční škvár, nablýskaný a s velkolepými referencemi, který se tváří být bestsellerem. Přeplácané a zoufale nekoncepční vyprávění formou deníčku unuděné tupé zelené vdovy, jehož konec uhodnete po první kapitole. Hlavní hrdinka je zjevná psychopatka, nesympatická a úplně blbá (nevím, zda to byl účel, nebo to tak autorce vyšlo), a její bláboly mě obtěžovaly jen do stránky č. 35. Odloženo po první kapitole.
Měla jsem už od začátku problém knihu odložit,pak mi trochu začalo vadit zbytečné natahování. Jak to asi bylo,nebylo žádným překvapením. Jen jsem na konci čekala víc důkazů a vysvětlení. Ale za to,že mě tak vtáhla do děje,dávám 4*
Co napsat, abych nespoilerovala? Kdo se na knihu teprve chystáte, raději už můj komentář dál nečtěte.
Od začátku jsem si říkala, že ta ženská má docela smutný osud, ale proč je mi proboha tak strašně nesympatická? Autorce se podařilo vystihnout osobnost matky, a právě proto bylo celkem brzy jasné, že to nakonec vše bude úplně jinak, než nám prezentuje.
Za mě to bylo utrpení. Od první kapitoly bylo jasné, kdo je vrah. Nuda, nuda, zdlouhavá nuda, kdy není žádný prostor pto přemýšlení a fantazii, protože je vše naservírováno a neustále opakováno. Tohle se fakt nepovedlo.
Štítky knihy
rodinné vztahy tragédie rodinná tajemství
A jéje, zase všichni všechno věděli hned zkraje, to miluju.
No, dobře. Třeba vás po pár kapitolách napadne, že vše není úplně asi tak, jak to vypadá - číst o pláči matky celou knihu by asi nebylo ono.
Takže ano, vše je trochu jinak, ale je to zajímavé čtení, zábavné, iritující, napínavé i poučné. Také mě baví, že je kniha psaná vlastně formou vyprávění, málo rozhovorů. Já doporučuji.