Obřad dospělosti
Alexei Panshin
Vesmírná opera o malém společenství vně vesmírného plavidla, které brázdí galaxii mezi obydlenými světy. Kdysi v minulosti, těsně před strašlivou válkou, která vypukla v důsledku přelidnění, lidstvo sbírá poslední síly a vypravuje sedm hvězdoletů. Tyto hvězdolety přenášejí zlomky populace na nové světy. Poté vypuká ona výše zmíněná válka a lidská expanze je přerušena. Země umírá společně s lidskými masami, které zde zbyly a zoufale hledaly nový životní prostor. Nyní jsou osamělé světy odkázány samy na sebe a jedinou spojnicí mezi nimi je zbylých sedm lodí, které proplouvají hvězdnými dálavami. Ony lodi tvoří uzavřené komunity řídící se vlastními city a plány. Román nás přivádí na jednu z těchto lodí, kde se mladá hlavní hrdinka právě připravuje na Zkoušku. Tuto zkoušku, která je vlastně jistou branou k dospělosti, musí podstoupit každý člen lodi. Zkouška spočívá v přežití jednoho měsíce na vybrané planetě. Čas zkoušky se neúprosně blíží a naše mladá adeptka využívá mnohé z příležitostí, které jí loď nabízí, aby zkouškou prošla.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , TritonOriginální název:
Rite of Passage, 1968
více info...
Přidat komentář
Panshinův Obřad dospělosti zobrazuje typický konflikt diferencované společnosti v post apokalyptické fázi. Na jedné straně posádky gigantických Lodí, uchovávající technologické a vědecké znalosti a na straně druhé kolonisté, hájící v prachu a potu holou existenci na planetách, které jsou v lepším případě životu příznivě nakloněny. Alexi Panshin dostal za román v roce 1968 cenu Nebula, ale upřímně, dnes už by jeho robinsonáda asi mnoho slávy nesklidila. Nápad psát knihu z pohledu čtrnáctileté hrdinky posouvá hranici čtivosti silně směrem k young adult literatuře, nehledě na zvolenou formu a strukturu vyjadřování. Proto asi nepřekvapí, že i v těch nejvypjatějších okamžicích jsou linie příběhu zbavené všech hran, které by snad mohli někoho zranit či mu alespoň rozbušit srdce. Velké patetické rozhodování o morálce, etice a postavení lidstva ve vesmíru v závěru románu je tak trochu očekávanou douškou onoho ústředního tématu a je potřeba vzít ho na milost.