Obrana masochismu

25.09.2019

Asi jsem čekala trochu více...nebylo to vyloženě špatné, jen moc slov...ale jasné, je to jen jeden subjektivní pohled. V podstatě chápu, co tím autorka chtěla říci, protože zmínila asi všechny možnosti.

26.11.2017

O této knize mi řekla kamarádka a já ji požádala, aby mi ji půjčila. Popravdě doteď nechápu svou motivaci si ji přečíst, protože když se řekne masochismus, tak si představím dva lidi, jak jeden dělá z lásky tomu druhému „bolí“ a ten si to náležitě vychutnává. Proč něco před někým obhajovat, pokud jde o dobrovolné rozhodnutí dvou svéprávných jedinců? V tomto případě si na obhajobu umím představit formát A5. Anita mohla napsat – dělá mi to dobře – tečka. Jenomže ona na to potřebovala 200 stran. Začátek knihy jsem si docela užívala. Je psána takovou zpopularizovanou formou. Člověk nesmí očekávat žádnou akademickou rozpravu, ale i přesto se autorka snaží přijít s novou definicí masochismu. Od Sacher – Masocha, přes Sadeho, Junga a Freuda, přes hledání masochismu, ať už skutečného nebo domnělého, v literatuře i ve filmu, nakonec tvrdí, že: „...masochisté jsou pluralističtí a mají širokého, expanzivního ducha“. Za zlomový okamžik považuji, když z masochismu (u)dělá politické téma. Ten je tak prezentován jako archetyp Jungova stínu feministického hnutí a v duchu gender rovnováhy píše: „...masochismus, kdysi sféra muže, jenž se chtěl těšit z pocitu, že se dostává do postavení podřízenosti, lze dnes vidět jako problém žen, které odvrhly sekundární status a touží po rovnosti“. Jinými slovy – feminismus se postará o to, aby sexuální rozkoš masochismu nebyla dopřána jen mužům, ale i ženám. Někdo si může myslet, že Anita v knize provokuje, když uvádí: „…utrpení, které ženy, zvláště v minulosti, přijímaly, lze chápat jako poskytování určitého druhu rozkoše“. Které ženy, Anito ?! Já si myslím, že jsi se musela při výprasku uhodit do hlavy nebo jsi šla pro jahody ke dvanácti měsíčkům a cestou snědla nějaké toxické bobule.
Hned na začátku knihy autorka uvádí principy, kdy lze hovořit o masochismu. Jedním principem je sex. Tím druhým je přítomnost druhé osoby, i kdyby se měla objevovat jen v představách. Není to prostě one man show. Tyto dva principy potom několikrát ve své knize popře uváděním zcela nevhodných případů masochismu. Autorka připisuje masochismu „širší poselství“ a dává ho do souvislosti s askezí, mystickou či náboženskou zkušeností. Dát rovnítko mezi bičíkem navozený orgasmus a někoho, „ kdo trpí a umírá za křesťanskou víru“ chce hodně „odvahy“. Je to vážně zajímavý čtení. Za mě se ovšem Obrana masochismu v této knize koná dost nešťastně.