Obratník Raka
Henry Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12231/bmid_obratnik-raka-tVB-12231.jpg
4
352
352
Klasický román moderní americké literatury vypovídá otevřeně o lidské sexualitě a je zároveň pokusem o syntetický obraz světa nahlíženého bez příkras a přesto poeticky. Město je v tomto případě chápáno jako katalyzátor lidské individuality a autorův životní styl určuje postavení člověka, jemuž cíl stát se spisovatelem brání přijmout stálou práci. Často se ocitá na pokraji bídy, ale život ze dne na den nepovažuje za neštěstí, vychutnává naopak zajímavá setkání, prvek dobrodružství a nevázané lásky. Tento život reflektuje proudem spontánní výpovědi bez pevné osnovy, v krátkých úsecích nechává probíhat sled jevů, historek, portrétů, úvah a básnických vizí. Otevřená výpověď o lidské sexualitě, bezprostřední líčení vlastního intimního života a syrový slovník odsunuly knihu na řadu let do oblasti pornografie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1991 , X-EgemOriginální název:
Tropic of Cancer, 1934
více info...
Přidat komentář
Určitě to do sebe něco má. Místy velice čtivé metafory. Jinak: přečetl jsem si to ze zvědavosti, ale dost často odkládal, protože v kuse se to nedalo, bez napětí, bez příběhu. Zkrátka, když vás něco napadne, hned si to zapište /byť budete právě na toaletě/ a můžete vydat knížku:-)
Kdyby byl každý jako Henry Miller, svět by se proměnil v peklo. Ale kdyby takoví lidé nebyli vůbec, zůstali bychom všichni slepí jako holátka. Takové bezskrupulózní vizionáře zkrátka lidstvo potřebuje aby úplně nezdegenerovalo opojené vlasními uměle vytvořenými morálními konstrukcemi. Právě moralista si před Obratníkem raka nejspíš znechuceně odplivne. Nejde vůbec o otevřenost v sexu nebo vulgarity, ale o celkový přístup k životu, který si už ani nedovedu představit svobodnější a tudíž pro většinu z nás provokativní.
Nejde brát Millera jako vzor, potřebujeme řád, ale potřebujeme zároveň i jeho podrývání, potřebujeme vědět, že je to jenom slupka a pod ní že kypí život podle jiných pravidel, v nichž se morální kategorie rozpouštějí. Obratník raka je kniha maximalistická, bezohledná, intenzivní a - jak Miller zdůrazňuje - pravdivá za každou cenu. To často bolí a ne každý touží po nepříjemných konfrontacích. A že Obratník raka je konfrontační i osmdesát let po svém vzniku, to je její největší vyznamenání.
Nedočetl jsem, přiznávám, ale před stylem a dílem smekám. není asi zcela můj šálek kávy, ale respektuji. něco mezi Bukowskim, Kerouacem a poesií. Mnoho myšlenek a asociací - kniha kterou bych klidně rád louskal na pustém ostrově a četl několikrát za sebou. Náhoda či génius? kdo ví, ale působí to silně. 8/10
Tuhle knihu jsem si vybrala pro referát na střední. Bylo to čtení, které mě celkem chytlo. Co si z knihy pamatuji nejvíce je udivení mužů nad oholenou broskvičkou jedné prostitutky. Jak se ty časy mění. No, rozhodně to bylo zajímavé dílko a jsem ráda, že jsem ho četla.
Pro mě byla kniha především léčením se z posedosti sexem. Zobrazuje ji takovou jak se u něho projevovala,ale nezůstává u ní a směřuje k extázi a duchovnímu poznání,které se snáží vtělit do svých textů. Katolický mnich Thomas Merton,který si určitý čas s Millerem dopisoval,skadálního autora bránil a řekl o něm ,že v jeho textech je jasné duchovní hledání. Miller učí idealisty zemitosti a živoočišné vitalitě bez níž uschneme na půl cesty mezi peklem a nebem...Millerovi texty lze chápat jako zasvěcovací do tajemství života a lidské duše.
Spíše dynamit než kniha.
Poznámka pro Nico: Ano, některé Millerovy knihy jsou si navzájem podobné, ale mě naopak překvapila jejich pestrost: někde se porno tříská s úvahami (Sexus), jinde je hodně surrealismu (Obratník Kozoroha), pak jsou tu ale i knihy spíše cestopisné (KOLOS Z MARUSSI, Klimatizovaná noční můra), kde vulgarismy ani erotiku nenajdete (to ani ve většině esejí), stejně tak v alegorickém příběhu o klaunovi (Úsměv pod provazovým žebříkem), který narozdíl od Obratníku Raka zná málokdo.
Miller kreslí obrazy běžného nepřikrášleného života, ne zcela nepodobný Bukowskimu, ale s větší mírou poetiky. Jeho kniha vlastně nemá příběh, zachycuje úsek svého života, který není o nic lepší nebo horší než ty, o kterých nepsal. Jeho rukopis je plynulý a obrazotvorný, jeho metafory a iluze fantastické a naturalistické zároveň. Nejvíce mě kniha bavila v první půlce, kdy byla zřejmá právě bezpříběhovost. V druhé půlce musí normálnímu člověku trochu dojít dech, protože Miller je nezastavitelný a jeho civilní poezie, byť píše prózu, je patrná a vměstnaná na každé stránce. On sám se ve své knize hlásí k jedinému básníkovi, který kdy žil, Waltu Whitmanovi, inspirován jeho dílem Stébla trávy. Za mě moc dobrá kniha, ačkoliv tuším, že další jeho knihy si budou podobné - proto asi není důležitý název knihy, ale fakt, že jste Millera prostě četli.
Vážně pakárna. Krom toho, ten vyzdvihovaný a šokující styl mohl pobuřovat tak před 60 lety, ale to je jasné snad každému. Jinak je to vážně o ničem, a to jsem fanda podobných žebráků a křupanů, ale zde jsem se děsně, děsně nudil.
Kouzlo a brilantnost této knihy se ukrývá mezi řádky, nikoliv ve vulgárních slovech a přemíře sexu. Velice mě překvapuje a zaráží relativně nízké hodnocení této knihy. Možná je třeba věnovat ji více přemýšlení než obrazových představ...
Je celkem zajímavé, že ze 40 čtenářů, kteří knihu četli, ji pouze dva okomentovali - oba ji ale "pochopili" (sice rozdílně) jen jako :
a) slabé porno
b) hnusnou prasárnu;
aniž by vzali v úvahu (možná jako řada jiných), že to není kniha o erotice, ale kniha o životě, autobiografický záznam, se kterým sice nemusíme morálně souhlasit, ale měli bychom ocenit jeho spontánní pravdivost a lehkost a přirozenost s jakou autor píše. A že píše o sexu - vážení, této činnosti nejen vy všichni, ale celé lidstvo vlastně vděčí za svou existenci (pokud tedy mezi vámi není někdo ze zkumavky), Miller sex jen vytáhl z příšeří ušmudlaných a propocených kamrlíků na světlo. Píše o něm se samozřejmostí, s jakou jiní popisují snídani v trávě nebo podvečerní procházku parkem. Píše jen o svém životě, o životě, který obdobně řada z nás žije a který by řada dalších žít chtěla (pokud by našla odvahu realizovat své představy).
Přidám aforizmus:
Ženské, ty jsou na nic - pravil jistý panic.
Jak je hrozné, býti vdána - povzdychla si stará panna.
A k zamyšlení pár Holanových veršů :
„Básníka nemůže omluvit nic, ani jeho smrt.
A přece z jeho nebezpečného bytí
zůstává zde vždycky ještě jaksi navíc
několik jeho znamení. A v nich
věru ne dokonalost, i kdyby jí byl ráj,
nýbrž pravdivost, i kdyby jí mělo být peklo…“
A o tu pravdivost vlastně autorovi jde - ne o vyvolání svědění v podbřišku u jednoho, či dávivého reflexu u druhého.
nepřišlo mi to jako naprostá bomba v éro románech. Miller se docela vyhýbal popisu sexuálních aktů s "dorotami", škoda. na tu dobu to ale určitě bomba být musela. avšak nejlepší byla bezvýznamnost kapavky i Kepiho vytentování se do pisoáru v červeném domě. číst mě to jako bavilo.
Ne vazeni, tak tohle jsem fakt nedala. Strasny, to se neda fakt cist. Sahla jsem po knizce, neb Miller, a ja si spletla Arthura, kteryho muzu s Henrym, kterej se fakt neda. Vulgarni, sprostej, rejpani se v ho.... O nicem.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Obratník Raka |
| 2002 |  Pod střechami Paříže |
| 1994 | Sexus |
| 1992 | Obratník Kozoroha |
| 1991 | Tiché dny v Clichy |
Je to ten typ knihy, kterou je nutné dát si ve správnou chvíli a ve správném rozpoložení - pak člověk jen žasne, pluje jakýmsi bezčasím, naturálnem i surreálnem, bolestí, upřímností, životem. Když se vám podaří najít ten "právě teď!" moment, pak snad není možné být z té knihy znechucen nebo pod jejím vlivem naopak chtít ošustit všechno, co chvíli postojí...Jak už tu několikrát padlo - není to - ani zdaleka! - jen o těch prasárnách.