Obraz Doriana Graya
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490895/bmid_obraz-doriana-graya-9SP-490895.jpg
4
6922
6922
Klasický psychologický román, fantastický příběh aristokrata, jemuž kouzelná moc umění propůjčila věčnou krásu a mládí. Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho podoba na plátně stárne a ohyzdní podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik mladíků uvedl do zkázy.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1947 , Ján HoráčekOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Je snad do očí bijící, proč Obraz Doriana Graye bylo tabu dílem ve své době. Jedná se o skvostně dekadentní dílo, které nosí hluboké myšlenky a vede nás skrz tajemnou myšlenkovou mapu Oscar Wildea.
Tuto knížku jsem poprvé četl v 17 letech a mohu říct, že to bylo brzy. Užijete si ji až s určitou životní zkušeností, protože k dialogům, kterých je zde mraky, je dobré si umět přiřadit nějaký vlastní prožitek. Jinak námět je absolutně dokonalý a zpracování jakbysmet.
Niekedy sa mi stane, že ma knihe vyslovene "rozseká". To sa mi nestalo už poriadne dlho a Portrét Doryana Graya k tomu mal veľmi, veľmi blízko, no nestalo sa. Dojem je však neskutočný a pre mňa vyslovene snový. Oscar výborne vystihol podstatu premeny Doriana v netvora a aj cenu, ktorú za to bol ochotný zaplatiť ... a nakoniec aj zaplatil. Až sa mi chce napísať bravo! Nakoniec, prečo nie: Oscar, bravo!!! napísal si knihu, ktorá je v svojej samotnej podstate zlá (nie literárne, ale obsahom, postavami a ich správaním sa), je plná zlých postáv, je ukážkou, ako môže človeka pohltiť zlo a všetko zlé si ospravedlňovať. A presvedčil si ma, že si do riadkov zakomponoval kus samého seba, mnoho svojich túžob a podvedomú orientáciu na chvostíky, čiarky asi nie.
V súčasnosti okolo nás behá takýchto Dorianov (a prenesene aj Dorianíc) plno, len sme k ich existencii ľahostajní až benevolentní a niektorých aj obdivujeme.
Místy z toho stále cítím jen trochu víc okecávané drama, což mě někdy trochu brzdilo ve čtení, nejsem zrovna fanoušek sáhodlouhých monologů přes dvě stránky. Ale Wilde má něco do sebe, myšlenka celého díla je skvělá, a kdybych si měla zvýrazňovat pasáže, asi bych popsala celou knihu. Nemůžu říct, že s postavami ve všem souhlasím, ale že měly něco do sebe? To rozhodně.
Upřímě knihu spíš hodnotím negativně než pozitivně. Základní koncept se mi líbí, zataralejší jazyk mi nevadí, filozofické pásáže jsou ale pro mě problém, né že bych řekl, že jsou dlouhé, ale nesmírně povrchní. Někdy jsem se musel opravdu překousnout, aby knihu dočet. Každopádně zkušenost dobrá, abych věděl že od p.Wilde už si nikdy, žadnou knihu nekoupím...
"Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány."
Tento Wildeúv výrok je velmi důležitý a citelně dokresluje myšlenku románu Obraz Doryana Garaye. Autor v ní rozhodně namoralizuje, avšak z téhož důvodu ani nevyzdvyhuje nemorání či amorální jednání. Místo toho píše krásně o kráse, o hodnotě krásy, o vztahu umění a morálky. Tento rpmán je v podstatě dílem, který obhajuje sebe sama.
Přestože jsem po knize sáhla hlavně kvůli povinné četbě a nevěděla jsem, co bych od ní měla očekávat, Oscar Wilde mě přesvědčil, že autory, jako je on, svět opravdu potřebuje.
Obraz Doriana Graye je odrazem světa, lidské duše a lidí, které každodenně potkáváme. Dílo vás doslova nutí k zamyšlení a nedává vám pokoj ani dlouhou dobu po jeho přečtení. Dokonce mám dojem, že čím více se začínám pořádně rozhlížet kolem sebe, tím častěji mi v mysli vyskakují jednotlivé úryvky a pasáže. Začínám mezi svými blízkými rozeznávat tváře výmluvného Lorda Henryho, starostlivého Basila či zprvu naprosto čistého a nevinného Doriana Graye. Uvědomuji si, jak může prostá poznámka zapůsobit na cizí duši a jak jsou slova nebezpečnou zbraní.
Kniha Obraz Doriana Graye si v mém srdci rozhodně našla své místo. Provází mě mými dny a nechává mě nahlédnout na věci z úplně jiného úhlu pohledu. A nebudu vám lhát, sama se trošku děsím toho, co všechno mi při mém životním putování ještě odkryje.
Na kráse je přitažlivé to, že je pomíjivá. Jak bychom si ji jinak mohli vážit? Slavný příběh člověka, který ztratí svou duši, aby neztratil půvab, je explicitní demonstrací toho, co dělá s jedincem zlo.
Kniha, kterou jsem si vybrala na maturitě :)
Děj byl však trochu nezáživný, bez jakýchkoliv kladných postav.
Kniha, ve které jen těžko najdete kladnou sympatickou postavu, snad jen malíř Basill Halward připadá v úvahu, všechny ostatní postavy jsou ze své podstaty zlé, stejně jako kniha samotná. Postava ze všech nejzlejší a nejzkaženější je samotný Dorian, který pod vlivem hedonistického Lorda Henryho „sejde na scestí“, veden svou samolibostí a lhostejností začíná páchat čím dál tím ohavnější činy, což se podepíše na postupném rozkladu jeho duše.
Dostavily se u mě safryš rozporuplné pocity. A budu se snažit hodnotit bez ohledu na Wildovy směry jako správný formalista.
Co se musí nechat, je skvělá kritika aristokratické společnosti. Pokrytectví, povrchnost a hédonismus (uznávání Američanů - to jsou teda móresy). A nejvíce ze všeho se mi jeví tahle kniha jako sexistická. Ženy jsou popisovány výhradně z vnějšku a chování Henryho i Graye ke všem ženám (především Henryho výroky se jeví jako úplný spouštěč feminismu) je nepřípustné. A tohle všecko je skvělý, kritika šlechtický třídy, fajn.
Postavy jsou taky dost poštrachaný. Málokterá postava v dějinách literatury je nanervylezoucí jako lord Henry. Mluva v aforismech, v nichž si mnohdy (dokonce i v jedné větě) protiřečí, je rafinovaná manipulativnost na n-tou. Ale co mi hlava nebere, je snad konstantní stav jeho psychologie. Za 18 let bych čekal menší vývoj.
Basil i Gray, byť jsou morálně pokřivení, jsou už jen oběti manipulace a bezmezné touhy/nihilismu. Fokalizace na Grayovi umožnila výborný rozvoj psychologie, to ne že ne.
Naprosto nedostačné je odůvodnění Grayových "menších zločinů" ze zatuchlých částí Londýna. Vzhledem k tomu, že nižší společnost je v knize naprosto opomíjena, jsem se těšil alespoň na popis darebáctví - a vono jen pár stran.
Musím pochválit aluze (zejména na Shakespeara) a upřímně mně i zajímaly Dorianovy sbírky. Co mě ale fakticky nezajímalo, byly tlachy a cancy šlechtické společnosti, z nichž nebylo pověstnou nic vykutáno. Tady bych to vyškrtal, neboť i aforismy Henryho byly po čase dost monotónní.
Oceňuji námět a baví mě představa, že tohle pobouřilo hafo snobů ve viktoriánské Anglii, ale ve výsledku jsem čekal víc, než mi bylo od Wilda namalováno.
Bohužel jsem nedočetla. Velmi těžko se to četlo kvůli zastaralému jazyku, dlouhým, nudným popisům nerelevantních věcí. Děj plynul strašně pomalu.
„Vybírám si přátele podle zevnějšku, známé podle charakteru a nepřátele podle kvalit jejich intelektu.“
Příběh o mladém, krásném a neodolatelném šlechtici, který vyřkne přání „Kéž bych já byl stále mladý, a obraz zestárl! I duši bych za to dal!“. Jak si přál, tak se stalo. Roky ubíhaly a Dorian Gray vypadal stále mlád, zatímco obraz se měnil.
Obraz Doriana Graye jsem četl několik let zpět a popravdě jsem si z něj pamatoval hodně málo. Nyní jsem se k němu vrátil v rámci povinné četby k maturitě a rozhodně jsem tomuto dílu porozuměl více, než při prvním čtení. Líbilo se mi podívat se do Viktoriánského období a číst o tom, co šlechtici běžně dělali a čeho byli schopni se dopustit. Ale i přesto jsem se u knihy místy nudil a pasáže o Dorianově sbírce kamenů a gobelínů jsem pouze přeletěl očima. Pokud jste tedy tohle dílo ještě nečetli, tak bych vám ho doporučil, protože rozhodně stojí za pozornost!
Velikán anglické literatury nezklamal ani tentokrát. Jedno z děl, které člověka chytne za srdce.
Jedna z mála opravdu dobrých knížek, které jsem před lety četl povinně na střední škole. Oscar Wilde se stal tehdy mým oblíbencem a vydrželo mu to až doposud.
O pádu jedné lidské duše. Vlastně nejedné. A o tom, že pýchu lze i vidět (velká pravda!). Tuto knížku čtu cca od svých patnácti dokola, mám ji moc ráda.
Doporučuji také k poslechu starou českou rozhlasovou hru téhož jména s vynikajícím Jiřím Adamírou v roli lorda Henryho.
Na tuhle knihu jsem se opravdu hodně těšil, v minulosti jsem po ní chtěl sáhnout už několikrát. Nakonec na ni přeci jen dozrál čas a... jsem zklamaný. A navíc jsem zklamaný z toho, že jsem zklamaný. Opravdu jsem si přál, aby se mi to líbilo. Sliboval jsem si od toho tématu temný příběh, který mě pohltí už po pár stránkách. Možná, že ten příběh temný byl, ale já jsem si přes ty sáhodlouhé popisy a dialogy ani nestačil všimnout. Chápu, že styl, jakým je kniha napsána, je právě tím, proč ji tolik čtenářů miluje. Mě však jen nudil. Od začátku jsem knihu odkládal a neměl chuť v ní pokračovat. Neustále jsem doufal, že se to zlepší. Za zhruba poslední třetinu knihy jsem vděčný, protože mě alespoň trochu bavila a nepatrně zvýšila mé mínění o celé knize. Zbytek byl úděsný. Pokud zrovna nejsou popisovány detaily koberců (u kapitoly 11 jsem to vážně chtěl vzdát), má lord Henry Wotton proslov plný svých chytrých a neomylných názorů na fungování světa. Omlouvám se všem milovníkům tohoto díla, ale asi pro mě ještě nenazrál čas. Možná si někdy tuto knihu přečtu znovu a bude se mi líbit. Prozatím však musím konstatovat, že Obraz Doriana Graye není pro mě.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Úžasná klasika, která mě naprosto pohltila a získala si mě. Je to opravdu geniální a i svým způsobem poučný příběh, nad kterým budu ještě dlouho přemýšlet, a to jsem ho četl v maturitním ročníku (to nebylo zrovna včera :D).
Gustavo Woltmann