Obraz Doriana Graya přehled

10.11.2024

Krásná studie hédonismu. Příběh funguje skvěle – ačkoliv je založen na jednoduché myšlence, zůstává až do konce poutavý, a navíc je stále velmi aktuální. Wilde si rovněž vyhrál s každou větou, text krásně jiskří. Navzdory tématu je kniha překvapivě vtipná, o což se stará především lord Henry, který představuje enormně odpudivou studnici sarkastických citátů. Je ale pravda, že ten všudypřítomný cynismus, perverznost a krutost vůči ostatním nakonec člověka přece jen trochu unaví. Takže jsem autorovi velice vděčný, že tu knihu napsal, ale vlastně se až tolik nedivím, že hned několik recenzentů navrhovalo, aby ho za ni zavřeli.

Obraz Doriana Graye stojí za pozornost i kvůli tomu, že existují tři verze – první je rukopis, který Wilde odevzdal, druhou text, který vyšel v časopise Lippincott's Monthly Magazine a kde byla bez jeho vědomí provedena řada změn, třetí pak opět zpracoval sám Wilde, ale kromě rozšíření text také po velmi nepřátelské reakci tisku mírně cenzuroval. Když se spisovatel později ocitl před soudem pro přečin proti mravopočestnosti, obžaloba všechny tři verze srovnávala a zaměřovala se právě na tyto úpravy, což autorovi nijak nepomohlo (ačkoliv těžiště procesu bylo samozřejmě jinde).

„My dear boy, no woman is a genius. Women are a decorative sex. They never have anything to say, but they say it charmingly. Women represent the triumph of matter over mind, just as men represent the triumph of mind over morals.“