Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361397/bmid_obraz-doriana-graye-RhR-361397.jpeg
4
6749
6749
Jediná rozsáhlejší próza Oscara Wilda předvádí na fantastickém příběhu aristokrata, jemuž kouzelná moc propůjčila věčnou krásu a mládí, rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem – zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a oškliví podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik nadějných mladíků přivedl do zkázy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1920 , Emil ŠolcOriginální název:
The Picture of Dorian Gray , 1891
více info...
Přidat komentář
Originální myšlenka, ale zpracování tématu už nebylo tak výborné. Velmi jsem se těšila až si ji přečtu, ovšem ve výsledku mě spíše zklamala. Polovina knihy byla rozvláčná a nezáživná. Na hlavní postavě není co obdivovat.
Toto je jedna z knih, která je napsaná svým stylem. Celkem mě bavila, jenom mě někdy "otravovalo" množství přídavných jmen - přívlastků, až bych možná řekla, že se mnohokrát jednalo o básnické přívlastky. Děj mě chytil, knihu jsem nepřečetla ani rychle, ani pomalu. Podle mého to je také jedna z těch lepších a vhodnějších například k maturitě.
"Dorian je pitomec".. Takhle věta se mi od půlky díla rojila v hlavě a nedala mi pokoj. Dílo je skvělé, výborné jako maturitní četba.. Bohužel, zřejmě teď nebyla ta práva doba na toto čtení, třeba jednou bude Dorian ještě lepší...
Příjemným stylem psaný román, který dokáže svého čtenáře svým jazykem uchvátit a naprosto strhnout. Je pravda, že některé pasáže knihy mohou vyžadovat 100% koncentraci k pochopení předkládaného děje, ale konečný výsledek stojí za to. Kniha předloží mnoho etických otázek k zamyšlení každému člověku, který je může úspěšně aplikovat napříč životem.
Už je to dávno, kdy jsem to četl. Ale na rozdíl od mnoha knih, ze kterých mi v hlavě nezůstalo nic, mnohdy ani povědomí, že něco takového jsem četl (konfrontoval jsem si paměť se svým dávným čtenářským deníkem), pamatuji si dojem z četby Doriana Graye docela přesně. Jako tak mnoho jiných knih četl jsem ji mírně předčasně, takže mě docela mravně posouvala.
Skvělé dílo, které se inspirovalo mnohými. Pro úplné pochopení tohoto díla je třeba znát Shakespeara, Bibli atd. (Celá linka se Sibylou je vlastně Hamlet.)
Ale i tak to není potřeba, aby si jeden knihu užil. A pro maturanta je to skvělý začátek.
Pomalejší začátek, ale zajimavé myšlenky, ač dnes už nerelevantní. (Autorovo vyobrazení žen obecně.)
Od druhé půlky, přibližně v době, kdy je Dorian starší je kniha čtivější, má rychlejší spád a nejsou to už jen hovory umělců a dandyů. Ukazuje hnus v nás a lidi z těch nejnižších společenských vrstev, ve finále je to velice trefná kritika tehdejších poměrů s dobrým příběhem a skvělým koncem.
Podle mého názoru, velmi čtivá knížka (až na prvnich pár stran). Samozřejmě skvělý příběh. Knížka se mi četla moc hezky a určitě bych ji doporučila :)
Neuvěřitelně výborně napsaná psychologie postav, s Dorianem jsem ze začátku souhlasila, ale postupem času jsem v něm ztratila důvěru.
„Nic takového jako dobrý vliv neexistuje, pane Grayi. Každý vliv je nemorální - nemorální
z vědeckého stanoviska."
„Proč?"
„Protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí
svými vrozenými myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti, to už nejsou
jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy - je-li vůbec něco takového .jako hřích - jsou vypůjčené. Ten
člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho.
Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Každý z nás má dokonale uplatnit svou vlastní
povahu, proto jsme na světě. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach. Zapomněl na nejvyšší
ze všech povinností, na povinnost k sobě samému. Je ovšem dobročinný; sytí hladové a odívá
žebráky. Ale jeho vlastní duše je lačná a nahá. Z našeho pokolení vymizela odvaha. Možná,
že jsme ji ani nikdy doopravdy neměli. Hrůza ze společnosti, což je základ mravnosti, a hrůza
z Boha, což je tajemství náboženství, - to dvojí nás ovládá."
Lord Henry je jednoznačne najzaujímavejšia postava z celého diela.
Žádná z postav není příliš příjemná. Pokud zrovna nehovoří arogantní cynik, hovoří hloupý a lehce zmanipulovatelný Dorian nebo až příliš naivně romantický malíř. Není to mínus knihy, spíše způsob, jakým se Oscar Wilde rozhodl psát. A funguje to. Ačkoliv mi ze čtení občas nebylo moc dobře, vlastně mě ta zkaženost hrozně bavila.
Oscar Wilde je můj nejoblíbenější spisovatel a asi to byl bůh. Si myslim.
Tohle je jednoznačně v top 3 mých oblíbených knížek.
"Jediný způsob jak se zbavit pokušení, je vzdát se mu."
Velmi inspirativní kniha, jejíž čtení ve mně zanechalo opravdu hodně. Atmosféra luxusu anglické smetánky, charismatické postavy i dramatický děj se spoustou zvratů. Vyzdvihl bych také květnatý jazyk, kterým je kniha psaná. V některých pasážích autor popisuje jevy až básnicky a je vidět, že se v onom způsobu psaní vyžívá.
Za mě 4 hvězdičky. Jedna dolů pouze za kapitolu, kde je dlouze popisován život v luxusu různých osobností historie. Kapitola mně přišla příliš zdlouhavá a nezáživná.
Jsou knihy, na které se nezapomíná. Do této nás natlačila učitelka ČJ na střední škole z přesvědčení, že ke středoškolskému všeobecnému vzdělání patří mít i přehled o klasicích světové literatury. Přiznávám, že jsem s tím měl v té době problém, ale s odstupem času, kdy jsem si román přečetl znovu, uznávám, že svou myšlenkovou hloubku má.
Kdybych měla prstem ukázat na knihy, do kterých jsem se zamilovala, Obraz by byl jednou z nich. Do příběhu jsem spadla jako Alenka do králičí nory a jen tak jsem z něho nevylezla. Plácala jsem se mezi stránkami a obdivovala každý charakter, každou myšlenku (a že jich bylo, panečku!). Kniha je také jedna z mála, kde jsem si nenašla zápornou postavu, i když u lorda Henryho by se o tom dalo polemizovat. Jenže jeho řeči byli někdy až tak děsivě skutečné, že to jednoduše nešlo.
Pouze jediná část mě na příběhu nebavila, a to když se Dorian vydal na cestu a sbíral hmotný majetek. Příliš mnoho popisu, příliš mnoho věcí ..... ale čert to vem, knížka je úžasná.
Kniha je hodně popisná a děj týkají se obrazu začíná až kolem strany sto. I tak se mi to celé líbilo. Hlavně kvůli vykreslení postav, kdy například lord Henry byl sobecký, konzumní člověk, ale byl napsán tak skvěle, že se mi líbil.
Mohu jedině doporučit. :)
Pokud byste se mě ptali, jaká je moje srdcovka z „povinné“ četby, je to tato kniha plná skvělých úvah a myšlenek. Psychologie postav je propracovaná od A do Z.
Příběh má v sobě hodně odkazů, narážek a aluzí na Shakespearovy hry (zapříčinění dvou smrtí – Hamlet), Platónovu ústavu (pomocí hříchů ničíte svou duši, ne tělo) a Bibli (citace slov Božích – „já jsem, kdo já jsem“).
Také je očividné, že Obraz Doriana Graye je sexistická kniha, především výroky hlavních postav („žádná žena není geniální, ženy jsou pohlaví ozdobné, nikdy nemají co říct, ale říkají to roztomile“). Takže pokud jste na takové věci hákliví, tak v této knize se tomu určitě nevyhnete. Dílo je mimo jiné inspirováno faustovským tématem (zaprodání duše za nějakou výhodu).
Je zde i krátká milostná linka.
Knihu doporučuji všem, kdo neopovrhuje dekadencí a s ní spojenými tématy.
Kniha je velmi silná a opravdu čtivá - lákavý, tajemný, fascinující příběh plný filosofických otázek... Mám bohužel jen výhrady k tomuto vydání (Omega, 2015), jehož přebal je vskutku povedený, nicméně jsou v něm chyby. Chybí čárky a text má „překlepy“ - což mi čtení narušovalo. Ovšem, co do samotého díla, je jen důkazem, že Wildova próza je mnohem hlubší, než jeho snad až trochu povrchní komediální dramata... Já osobně tíhnu k jeho romantickému a tajemnému duchu. A Dorian Gray mi tuto tendenci jen posilluje. :)
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Kniha se četla dobře až na jednu pasáž s rozsáhlým a poměrně nudným popisem, u kterého jsem se často přistihl, že se toulám myšlenkami jinde. Rozhodně se neřadí mezi mé nejoblíbenější knížky, ale stojí za přečtení, jelikož občas je zkrátka potřeba se zamyslet nad svým vlastním obrazem.