Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464833/bmid_obraz-doriana-graye-3ZF-464833.jpg
4
6899
6899
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1872 , Akademické knihkupectvíOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Kniha, pro kterou je za mě pět hvězdiček málo. Neskutečně silné dílo, dá se říct, že téměř co kapitola, to aspoň jedna myšlenka, která si u mě zasloužila podtrhnutí. S některými souhlasím bezvýhradně, některé jsou kontroverznější, dílo jako celek poskytuje obrovský, někdy možná až trochu děsivý námět k zamyšlení. Zamyšlení nad vývojem člověka, hodnotami v životě a bytím obecně. Četla jsem v anglickém originále a doporučila bych každému.
"I didn't say I like it, Harry. I said it fascinated me. There is a great difference."
Prvních pár stránek bylo pro mě veliké utrpení, ale asi od 50. stránky jsem se nemohla od knihy vůbec odrhnout. Nádherný příběh a teď už vím , že si toto dílo někdy znova přečtu.
Námět sice zajímavý, ale ty stránky prostě neubíhají. Fakt se to strašně vleče.
(SPOILER)
Říkal jsem si: Super. Konečně jsem došel k téhle klasice, kterou znám podle názvu a příběhu snad už z prvního stupně ZŠ. Bylo to ale jedno velké zklamání. Tak teda spustím salvu... Dva nafoukaní, snobští synáčkové, patrně latentní homosexuálové, dovedli svou bezmeznou arogancí a povýšeneckým chováním ke smrti mladou, krásnou, hodnou a talentovanou dívku. Čekal jsem, že po smrti nastane nějaký zvrat, změna a náprava hlavní postavy... Že si uvědomí svou chybu. Jenomže ne. Místo toho zapíchne kámoše Basila a (naštěstí) záhy i sebe. Samozřejmě, leckdo by mohl tvrdit, že Obraz Doriana Graye, ani Dorian Gray samotný nemá být sympatický.
Jenže o to nejde. Jde o to, že román nepřinese nic zvlášť zajímavého po psychologické stránce (leda to, co se stane, když se bude člověk chovat tak moc iracionálně, jak to jen jde). Wilde nechává postavy chovat se až nereálně jako pokusné krysy v teráriu.
Co Wilde naopak zvládl – a to se musí uznat, že zase naprosto bravurně – bylo filozofické lamentování nad uměním a tím, co se stane, pokud bude někdo bezmezně posedlý dokonalým uměním i estetickou a zároveň charakterovou dokonalostí. Stejně si dokážu představit, že sjíždění se opiem a opatrné homosexuální náznaky v té době musely být něco mimořádně nekonformní ho.
Potom musím uznat zásluhy na tom, jak Oscar Wilde dokázal vyjádřit zhnusení nad jakousi perfektní formou umění a filozofii celkového psychického úpadku.
A nakonec nejdůležitější a epické sdělení knihy, které říká, že se Dorian Gray zbytečně snažil najít extrém místo toho, aby přijal, že: „Každý z nás má v sobě nebe i peklo.“
Bohužel mi to ale na tak věhlasné dílo připadá málo.
Obraz Doriana Graye byl rozhodně zajímavý román, jelikož zpracovával známý faustovský motiv zase o trochu jinak a navíc se autor snažil propojit literaturu s uměním/obrazem. Obraz představoval vlastně takový rychlý vhled do duše Doriana a na jeho chování a dodával příběhu určitou hororovou atmosféru (např. když Dorian viděl, jak se obraz poprvé mění). Wilde odmítal spojení umění a morálky, takže zobrazuje nemorálnost viktoriánské Anglie v těch nejvyšších vrstvách, přičemž ukazuje úpadek a zkaženost společnosti a člověka v ní a také to, jak jsou někteří lidé snadno zmanipulovatelní. Líbí se mi, že si z knihy každý může odnést něco trochu jiného, protože vždycky záleží na tom, zda se soustředíte spíše na vývoj Doriana, nebo na různé názory Henryho, nebo jen na smyslové prožitky v knize či na stárnutí a úpadek člověka celkově.
Jedna z nejlepších knih vůbec.
Pokud odstraníme viditelné následky naších činů,budeme se cítit lépe?
Ne. Nebudeme.
Geniální, ve své době šokující kniha. Jedni kvůli ní Oscara Wildea milovali, druzí zatratili. Příběh o Dorianovi, který díky Henrymu zatouží po věčném mládí, a chce si užívat života se vším všudy, a až když je příliš pozdě, uvědomí si, jak se choval. V knize je spousta myšlenek, nad kterými jsem se pozastavila, a některé z nich jsem si i vypsala. Dorian Gray se dočkal mnoha filmových i divadelních zpracování, ale za mě je pouze jedno jediné divadelní stejně dobré (ne-li lepší) než tato kniha.
Naprostá klasika. Žádné dobrodružství jako Dracula či Frankenstein, ale velice poutavé dílo. Skvěle na rozbor. Doporučuji pro milovníky viktoriánské Anglie.
V žádné jiné knize jsem nenašel tak věrně vyobrazené postavy. Z vyprávění vystupují osobnosti s realisticky rozvinutým charakterem. Když v závěru knihy vedou lord Henry a lady Gladys náruživou debatu, z knihy jasně vysvítá napětí mezi dvěma neskutečně bystrými postavami (z nichž jedna je stále tak neuvěřitelně plastická, i když ji známe sotva pár stran), které vedou slovní potyčku a skvěle si konkurují. A přesto čtenář může vycítit mírnou převahu lorda Henryho. Jako by seděli přede mnou, věřil jsem každému slovu. Ano, tak se to skutečně stalo.
Jedna z nejkrásnějších knížek v mé povinné četbě k maturitě. Děj se mi velice líbil, přišel mi napínavý a knihu jsem přečetla asi za dvě odpoledne. Postupné proměny Doriana vás vtáhnou do děje a nutí číst dál a dál. Takže za mě určitě přečíst :D
Autor má celkem dobrý styl psaní, ale i tak se mi kniha moc nelíbila. Popisy veškerého zařízení domu mi přišli naprosto zbytečné. Jediné co se mi líbilo byl námět knihy, že každý čin a rozhodnutí má své následky.
Nebýt těch nezáživných a přehnaně dlouhých popisných pasáží, šla bych na plný počet hvězd. Takhle mi ale vadilo to ředění děje, protože většina těch pasáží není pro pochopení děje zas tak důležitá. Jinak ale rozhodně zajímavý a děsivý příběh. P.S. Díky, Doriane, díky Tobě jsem odmaturovala za plný počet ;-).
Skvělá knížka, nutí k zamyšlení a zanechává silný dojem. Až je to trochu ostuda, že jsem se k ní dostala teprve nedávno :)
S řadou věcí, co už tady jsou, souhlasím (propracované postavy, námět, pravdivé filozofické úvahy, nadčasovost). Přidala bych k tomu i vtip, protože pár ukázek suchého anglického humoru se v knize taky najde.
Pro mě byla hodně náročná ta část o Sibyle, protože jsem pořád nepochopila, jak mohla pro Doriana znamenat "celý svět", ale za chvilku už je "mělká" a za další chvilku ho Harry přesvědčí, že to byl "jen překrásný zážitek a nemá cenu se k tomu vracet".
Takže i když jsem Dorianovi nefandila a jsem ráda, jak skončil, tak mě Harry místy štval mnohem víc :)
"Ach, cokoli se změní v rozkoš, když to děláme příliš často," zvolal se smíchem lord Henry. "To je jedno z nejzávažnějších tajemství života. Řekl bych však, že vražda je vždycky přehmat. Člověk by nikdy neměl dělat nic, o čem nemůže rozprávět po večeři."
Jedna z knih, kterou opravdu stojí za to si přečíst. Velmi oceňuji styl psaní autora i originální nápad propojení duše člověka s uměleckým dílem. Přála bych si nahlédnout do Oscarovy hlavy, odkud se ty nápady berou? :-)
Perfektní titul pro povinnou četbu! Nebudete litovat!
Jen tak pro prostřídání žánrů a tak trochu ze zvědavosti jsem sáhl po velmi profláklém titulu... a jsem velmi příjemně překvapen. Troufnu si knihu zaškatulkovat více než kamkoli jinam do úvah o morálce. Ovšem (nejen maturanti), nedejte se tímto strohým prohlášením odradit, jedná se o napínavý, vynikající čenářský zážitek. Trochu starší jazyk vůbec nevadí, naopak by to bez něj nebylo ono. Téma úvahy nad sobeckostí a bezohledností je stále aktuální.
Doporučuji!
Tohle je pro mě veliké - a velice milé - knižní překvapení. Začínám věřit tomu, že autor Jak je důležité míti Filipa a Obrazu Doriana Graye skutečně nenapsal tu hrůzu "Lady Fuckingham", která mě tolik zklamala a po jejímž přečtení jsem se zapřísahala, že o Oscaru Wildovi už nikdy nechci slyšet. Ještě, že jsem mu dala tuhle další šanci.
Obraz Doriana Graye na mě nesmírně zapůsobil - a to i přesto (nebo snad právě proto?), že je to dílo hodně probírané, diskutované a věděla jsem, jak skončí a co by snad mělo být jeho posláním. Jenže číst o knize a číst knihu samotnou prostě není to samé a v tomhle případě se určitě vyplatí těch dvě stě stránek přelouskat. Má to docela dynamický děj, je to místy opravdu hrůzostrašné a napínavé, a přitom je to zajímavá sonda do duše. Možná se v Dorianovi poznáte. Možná se zamyslíte nad svými životními hodnotami a nad pomyslným obrazem - jak by to vypadalo, kdyby někdo namaloval vaši duši?
PS: Tuhle knihu jsem si zvolila do úkolu čtenářské výzvy "Kniha, která má lichý počet stránek". Je to takový zvláštní úkol, protože žádná kniha nemá lichý počet stránek, i když občas ta poslední sudá nemá číslo. Nicméně v tomhle prastarém vydání ze skladu slánské knihovny je jedna stránka vytržena (ale naštěstí vložena, ne ztracena), takže mám docela čisté svědomí, co se splnění úkolu týče. :D
Na knihu jsem se velmi těšila, ale docela mě zklamala. Byly tam dlouhé popisy a to mě moc nebavilo a celkově jsem se do knihy nemohla začíst. Zajímavé ale bylo přečíst si, jak se žilo dříve, a jak odlišně se lidé v tehdejší době chovali. Líbil se mi nápad, že místo člověka stárne obraz a i když jsme mladí a hezcí, tak to není vždy výhoda a za vše, co jsme udělali nebo uděláme neseme nějakým způsobem následky. Jsem ráda, že jsem si knihu vybrala a možná si zkusím od Oscara Wilda ještě něco přečíst.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Naprostá klasika. Svědomí na plátně, jo kdekdo by takový obraz potřeboval. Kdo nečetl, jako by nebyl. Rozhodně doporučuji.