Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464834/bmid_obraz-doriana-graye-MHx-464834.jpg
4
6837
6837
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1915 , Akademické knihkupectvíOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Jsou knihy, na které se nezapomíná. Do této nás natlačila učitelka ČJ na střední škole z přesvědčení, že ke středoškolskému všeobecnému vzdělání patří mít i přehled o klasicích světové literatury. Přiznávám, že jsem s tím měl v té době problém, ale s odstupem času, kdy jsem si román přečetl znovu, uznávám, že svou myšlenkovou hloubku má.
Kdybych měla prstem ukázat na knihy, do kterých jsem se zamilovala, Obraz by byl jednou z nich. Do příběhu jsem spadla jako Alenka do králičí nory a jen tak jsem z něho nevylezla. Plácala jsem se mezi stránkami a obdivovala každý charakter, každou myšlenku (a že jich bylo, panečku!). Kniha je také jedna z mála, kde jsem si nenašla zápornou postavu, i když u lorda Henryho by se o tom dalo polemizovat. Jenže jeho řeči byli někdy až tak děsivě skutečné, že to jednoduše nešlo.
Pouze jediná část mě na příběhu nebavila, a to když se Dorian vydal na cestu a sbíral hmotný majetek. Příliš mnoho popisu, příliš mnoho věcí ..... ale čert to vem, knížka je úžasná.
Kniha je hodně popisná a děj týkají se obrazu začíná až kolem strany sto. I tak se mi to celé líbilo. Hlavně kvůli vykreslení postav, kdy například lord Henry byl sobecký, konzumní člověk, ale byl napsán tak skvěle, že se mi líbil.
Mohu jedině doporučit. :)
Pokud byste se mě ptali, jaká je moje srdcovka z „povinné“ četby, je to tato kniha plná skvělých úvah a myšlenek. Psychologie postav je propracovaná od A do Z.
Příběh má v sobě hodně odkazů, narážek a aluzí na Shakespearovy hry (zapříčinění dvou smrtí – Hamlet), Platónovu ústavu (pomocí hříchů ničíte svou duši, ne tělo) a Bibli (citace slov Božích – „já jsem, kdo já jsem“).
Také je očividné, že Obraz Doriana Graye je sexistická kniha, především výroky hlavních postav („žádná žena není geniální, ženy jsou pohlaví ozdobné, nikdy nemají co říct, ale říkají to roztomile“). Takže pokud jste na takové věci hákliví, tak v této knize se tomu určitě nevyhnete. Dílo je mimo jiné inspirováno faustovským tématem (zaprodání duše za nějakou výhodu).
Je zde i krátká milostná linka.
Knihu doporučuji všem, kdo neopovrhuje dekadencí a s ní spojenými tématy.
Kniha je velmi silná a opravdu čtivá - lákavý, tajemný, fascinující příběh plný filosofických otázek... Mám bohužel jen výhrady k tomuto vydání (Omega, 2015), jehož přebal je vskutku povedený, nicméně jsou v něm chyby. Chybí čárky a text má „překlepy“ - což mi čtení narušovalo. Ovšem, co do samotého díla, je jen důkazem, že Wildova próza je mnohem hlubší, než jeho snad až trochu povrchní komediální dramata... Já osobně tíhnu k jeho romantickému a tajemnému duchu. A Dorian Gray mi tuto tendenci jen posilluje. :)
Přečteno jak česky, tak anglicky. Velmi silná kniha, bravurně popsaný rozklad charakteru, výčitky svědomí a ztráta sama sebe v honbě za krásou. Popisuje, jak jsou někteří lidé marniví a udělají pro sebe a pro svou krásu, která je ale pomíjivá, všechno.
Nápad s obrazem, který zrcadlí odraz duše, je velmi zajímavý. Knihu jsem přečetla jedním dechem a nejen jako povinnou četbu :)
Doporučuju číst anglicky.
Až na jednu kapitolu, kde autor opisuje Dorianov pád do hlbín materializmu bravúrne.
Rozhodne odporúčam každému.
Knihu jsem si vybrala do maturitní četby. Udělala bych to znovu, ale jen proto, že jsem od Oscara Wilda měla i dílo Jak je důležité míti Filipa (čímž jsem si ušetřila dalšího autora), jinak ne. Kniha je oproti většině maturitních knih tlustší a zdlouhavější. Popisy prostředí a myšlenek mě osobně velmi odrazovaly od dalšího čtení, ale co mě udrželo je hlavní myšlenka. Musím připustit, že nápad s obrazem a celý vývoj děje mě ohromil, je to opravdu k zamyšlení a kniha má alespoň zajímavou myšlenku když už nic jiného.
Miluji a nenávidím tuhle knihu. Dlouho mi trvalo než jsem si na ní našla čas, několik měsíců mi ležela na polici, jednou jsem jí dokonce už začala číst, ale zase jsem ji odložila. Když jsem to ale zkusila znovu podruhé, naprosto mě do děje vtáhly filosofické promluvy postav. Je zde krásně ukázáno, jak každá osoba myslí úplně jinak, jak málo stačí k tomu, aby vás slova druhého ovlivnila natolik, že zapomenete, kdo vlastně jste a co všeho je člověk schopen udělat jen proto, aby si naplnil svou sobeckou touhu.
Doporučuji jen těm, kteří to pochopí.. :)
S láskou,
Rose
"Zkušenost je po stránce mravní bezcenná. Je to jen název, který lidé dávají svým omylům."
Činy, kterých se dopustíme, poznamenávají naší persónu.
O tom ta kniha je, o rozkladu charakteru.
Obraz Doriana Graye je poměrně profláklý, ale o to víc mě překvapilo, jaká zlá kniha to vlastně je. Obzvláště sympatická mi byla postava Lorda Henryho, aristokrata, jenž žije jen pro svou vlastní rozkoš. Jeho pohled na svět je sice naprosto amorální, ale právě to mě fascinovalo. - "Ženy jsou pohlaví ozdobné. Nemají co říct, ale říkají to roztomile." Nevychází tento sexismus z Wildeovo homosexuality? Přeci jen Dorian je zprvu představován jako nádherný mladík, tabula rasa/nepopsaný list, takové čisté poupátko, v němž se odráží sebemenší podmět. Toho se chytí Lord Henry a začne na jeho duši tisknout svou vlastní zkaženost. Tím se zhostí role Mefistofela. Jednak mu dělá radost, jaký vliv na Doriana má a druhak si tím i vytvoří společníka. Takto sebestředný člověk neměl důvod to neudělat.
Naprostá klasika. Svědomí na plátně, jo kdekdo by takový obraz potřeboval. Kdo nečetl, jako by nebyl. Rozhodně doporučuji.
Kniha, pro kterou je za mě pět hvězdiček málo. Neskutečně silné dílo, dá se říct, že téměř co kapitola, to aspoň jedna myšlenka, která si u mě zasloužila podtrhnutí. S některými souhlasím bezvýhradně, některé jsou kontroverznější, dílo jako celek poskytuje obrovský, někdy možná až trochu děsivý námět k zamyšlení. Zamyšlení nad vývojem člověka, hodnotami v životě a bytím obecně. Četla jsem v anglickém originále a doporučila bych každému.
"I didn't say I like it, Harry. I said it fascinated me. There is a great difference."
Prvních pár stránek bylo pro mě veliké utrpení, ale asi od 50. stránky jsem se nemohla od knihy vůbec odrhnout. Nádherný příběh a teď už vím , že si toto dílo někdy znova přečtu.
Námět sice zajímavý, ale ty stránky prostě neubíhají. Fakt se to strašně vleče.
(SPOILER)
Říkal jsem si: Super. Konečně jsem došel k téhle klasice, kterou znám podle názvu a příběhu snad už z prvního stupně ZŠ. Bylo to ale jedno velké zklamání. Tak teda spustím salvu... Dva nafoukaní, snobští synáčkové, patrně latentní homosexuálové, dovedli svou bezmeznou arogancí a povýšeneckým chováním ke smrti mladou, krásnou, hodnou a talentovanou dívku. Čekal jsem, že po smrti nastane nějaký zvrat, změna a náprava hlavní postavy... Že si uvědomí svou chybu. Jenomže ne. Místo toho zapíchne kámoše Basila a (naštěstí) záhy i sebe. Samozřejmě, leckdo by mohl tvrdit, že Obraz Doriana Graye, ani Dorian Gray samotný nemá být sympatický.
Jenže o to nejde. Jde o to, že román nepřinese nic zvlášť zajímavého po psychologické stránce (leda to, co se stane, když se bude člověk chovat tak moc iracionálně, jak to jen jde). Wilde nechává postavy chovat se až nereálně jako pokusné krysy v teráriu.
Co Wilde naopak zvládl – a to se musí uznat, že zase naprosto bravurně – bylo filozofické lamentování nad uměním a tím, co se stane, pokud bude někdo bezmezně posedlý dokonalým uměním i estetickou a zároveň charakterovou dokonalostí. Stejně si dokážu představit, že sjíždění se opiem a opatrné homosexuální náznaky v té době musely být něco mimořádně nekonformní ho.
Potom musím uznat zásluhy na tom, jak Oscar Wilde dokázal vyjádřit zhnusení nad jakousi perfektní formou umění a filozofii celkového psychického úpadku.
A nakonec nejdůležitější a epické sdělení knihy, které říká, že se Dorian Gray zbytečně snažil najít extrém místo toho, aby přijal, že: „Každý z nás má v sobě nebe i peklo.“
Bohužel mi to ale na tak věhlasné dílo připadá málo.
Obraz Doriana Graye byl rozhodně zajímavý román, jelikož zpracovával známý faustovský motiv zase o trochu jinak a navíc se autor snažil propojit literaturu s uměním/obrazem. Obraz představoval vlastně takový rychlý vhled do duše Doriana a na jeho chování a dodával příběhu určitou hororovou atmosféru (např. když Dorian viděl, jak se obraz poprvé mění). Wilde odmítal spojení umění a morálky, takže zobrazuje nemorálnost viktoriánské Anglie v těch nejvyšších vrstvách, přičemž ukazuje úpadek a zkaženost společnosti a člověka v ní a také to, jak jsou někteří lidé snadno zmanipulovatelní. Líbí se mi, že si z knihy každý může odnést něco trochu jiného, protože vždycky záleží na tom, zda se soustředíte spíše na vývoj Doriana, nebo na různé názory Henryho, nebo jen na smyslové prožitky v knize či na stárnutí a úpadek člověka celkově.
Jedna z nejlepších knih vůbec.
Pokud odstraníme viditelné následky naších činů,budeme se cítit lépe?
Ne. Nebudeme.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Velmi inspirativní kniha, jejíž čtení ve mně zanechalo opravdu hodně. Atmosféra luxusu anglické smetánky, charismatické postavy i dramatický děj se spoustou zvratů. Vyzdvihl bych také květnatý jazyk, kterým je kniha psaná. V některých pasážích autor popisuje jevy až básnicky a je vidět, že se v onom způsobu psaní vyžívá.
Za mě 4 hvězdičky. Jedna dolů pouze za kapitolu, kde je dlouze popisován život v luxusu různých osobností historie. Kapitola mně přišla příliš zdlouhavá a nezáživná.