Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464834/bmid_obraz-doriana-graye-MHx-464834.jpg
4
6838
6838
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1915 , Akademické knihkupectvíOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Určitě zajímavý nápad, byly tam pasáže, kdy jsem nemohla přestat číst. Pak tam ale byly části popisu na 12 stránek a to jsem se vážně modlila, ať už to skončí.
Taky mi přišlo zvláštní, že Dorian okamžitě věděl, co se stalo. Nadruhou stranu mě velmi potěšil nevšední konec.
Kniha výborná, poutavá, se skvělým nápadem. Mohla by ale být o dost kratší, některé pasáže se dost táhly, proto ubírám hvězdičku.
Nevím, ale dosud jsem žádný příběh který by se tomuto podobal nečetl. Příběh dobra a zla, které v každém z nás dřímá. Vynikající a originální.
Výborná kniha, která je napsána velmi krásným, až poetickým jazykem. A i příběh sám o sobě se svojí originalitou stává mistrovským dílem. Podle mého názoru - i když se mnou samozřejmě nemusíte souhlasit ;-) - vynikající a úchvatné!
Dílo, které možná má myšlenku, postrádá však "hladký průběh", zasekává se a po 30 stránkách ztrácí na zajímavosti, konec naprosto očekávatelný.
Kdysi to možná byla pecka, dnes je to průměrné psychologické dílo s fantasy prvky.
Jednoduše síla. Jedno z nejlepších zamyšlení nad krásou s výborným dějem a vyvrcholením, které je silné, i když ho znáte předem. Určitě doporučuji všem.
Obraz Dorian Graye patří k jednomu z mých literárních restů z dob povinné četby. Notorický příběh zná snad každý a tak pro mě kniha nepředstavovala nějaké velké překvapení. I přesto, že mě román zaujal, horko těžko jsem se dostávala přes prvních asi šedesát stran. Ty totiž nejsou zaplněny ani tak dějem, jako nekončícími bonmoty a neustálým poučováním lorda Wottona o životě, ženách, manželství apod. Tyto pasáže mě celkem nudily, ale naštěstí ustupuje lord Wotton v druhé polovině knihy do pozadí a na řadu přichází dramatičtější stránky románu. Knihu mohu těm, kteří jej nečetli vřele doporučit, i když k mým nejoblíbenějším asi patřit nebude...
S knihou jsem se dlouho míjela... a teď váhám mezi 2-3*. Spolužáci si ji houfně vybírali jako četbu k maturitě, mě to o několik let později jako celek příliš nenadchlo. Není to špatné, to ne, ale zkrátka jsem čekala mnohem víc.
Mám pocit, jako když si u filmu říkám, že by mu prospěla kratší stopáž. Úžasné dynamické pasáže se střídají s mdlými, popisnými. Spousta podnětných myšlenek se ztrácí v balastu šlechtických rozhovorů. Hlavně Lord Henry se velmi rád poslouchá. :)
A kdo můžete, vyhněte se vydání z r. 2013, edice Omega, Dobrovský. Tolik překlepů i chyb... hrůza.
Tato kniha mi hodně dala. Miluji úvahy postav, filosofické prvky, samotné postavy, prostě všechno. Román o člověku. Téměř na každé stránce jsou citáty, které by mohly poskládat zpátky dohromady střípky roztříštěné duše.
„Tragédie stáří není v tom, že jsme staří, ale v tom, že jsme nezůstali mladí. Knihy, které svět označuje jako nemorální, jsou knihami, které ukazují jeho vlastní hanbu. Nic víc."
Tak na rovinu tuhle knížku jsem četla jen proto, že jsem potřebovala knihu starší než autor, abych splnila první téma v čtenářské výzvě 2017 :D Ale jsem docela mile překvapená :) Oscar Wilde tvořil samá super díla, o tom není pochyb :) Ale tohle je psáno s tak super nadhledem.. kniha je o tom, že každý podvod nebo postavení se proti přírodě a její přirozenosti je následně potrestáno... Vytknula bych jen příííííšerně dloooouhé popisy... Někdy to opravdu bylo až na několik stran a já když nemám pravidelně přímou řeč v textu, tak se nudííím :D
Rozhodoval jsem se mezi dvěma a třemi hvězdami. Nakonec volím tu horší variantu. Bez pochyby se nejedná o jednoduchou četbu. Číst Doriana bylo jako dívat se na jeho měnící se obraz a při každé stránce cítit novou dávku zhnusení - a tohle slovo myslím nejlépe vystihuje celou knihu. Dorianův guru Wilde, převlečený za lorda Henryho, byl snad ještě ohavnějším společníkem, který mi neskutečně lezl na nervy. Co stránka, to hnus, cynismus, bezohlednost, paradox, pokřivenost, nemorálnost, ale zároveň je to přitažlivé, fascinující a okouzlující jako Dorianova tvář. Ačkoli z Wildova způsobu psaní a myšlení mě jímá hrůza, přesto mě dokáže nejedním epigramem přinutit k zamyšlení. Vskutku nevím, jak ke knize vlastně přistupovat. Musím se tomuhle portrétu bránit, ale přesto se na něj dívat. Ani v nejmenším se nedivím, že v době vydání vyvolala kniha takové pozdvižení a vedla i k soudu. Odsouzeníhodná však není. Zdá se vám to jako paradox k mým dvěma hvězdám? Zkuste si Obraz Doriana Graye přečíst.
Zajímavá kniha, která vás buď pohltí, nebo ji odložíte po pár stránkách.
Já dávám 5 hvězdiček. :-)
Jediné co mě na knize štvalo, byly neskutečně dlouhé popisy a neustále text přes celou stránku. Kvůli tomu se mi kniha nečetla lehce a občas mě nudila. Jinak ale určitě zajímavá kniha, která mě uchvátila a doporučuji.
Obraz Doriana Graye je moje nejoblíbenější kniha. Myslím, že je v ní mnoho věcí nad kterými se člověk prostě musí zamyslet.
Portrét Doriana Graye není jednoduché čtení. Když jsem ho četla poprvé, byl to pro mě jen hodně špatně napsaný příběh o nevychovaném floutkovi.
Teď, po 10 letech, jsem se přinutila přečíst knihu znovu - přece jenom jsem o něco starší, takže bych mohla mít jiný názor. A mám. Kniha opravdu není pro každého. Kdo chce pouze příběh, toho kniha asi opravdu příliš nenadchne. Zajímavá je kniha ale tím, že ukazuje různé pohledy na svět. Ukazuje nonkonformní názory sira Henryho, a také to, jak to dopadne, když se pouhé teoretizování promění v realitu. Ukazuje, jak to dopadá, když někdo nemá svědomí a nemusí veřejně nést následky svého chování. Z tohoto pohledu jde o velmi zajímavou knihu.
Snad kazdy zna ten pribeh a ja ke vsemu jeste znala film s okozlujicim Benem Barnesem. Takze jsem necekala, ze me kniha prekvapi, ale dokazala to.
Je to zvlastni dilo. Uplne chapu, ze se nekomu nelibi. Ve dvou castech jsem premyslela, zda netrisknout hlavou o zed: pri zbytecnem vycislovani objektu, ktere Dorian sbiral (od drahokamu po vysivky, vse si to mohl rovnou strcit do te sve jiste okozlujici a pevne ****) a pri Henryho monolozich v zaveru knihy, kdy uz jsem ocekavala vyvrcholeni a on se tam vykecaval na pohovce. Ale kniha me neskutecne a nepochopitelne pohltila a podmanila si me svou krasou jazyka. Pritom je ton vypraveni velmi casto falesny. Je podmanivy tak, ze mu clovek chce verit, ale zaroven az moc nepravdivy, takze skrze tu fales vyjde beztak najevo moralka. Wild dokonale vystihl podstatu umeni (tedy tu, v kterou veril). Krasa a fales na povrchu, a neskutecne moc skryto pod povrchem a mezi radky, prohnilost, stejne jako pravda zivota. Nebo ze smyslne radovanky nejsou to same jako radost ze zivota.
Srovnani s filmem je mimochodem take fascinujici. Byla jsem napjata, kolik toho, co je ve filmu celkem evidentne znazorneno (napr. (homo)sex, drogy a rock n' roll) si Wild dovolil napsat v 19. stoleti do knihy. Dovolil si dost, i kdyz nemohl byt doslovny ci telesne presnejsi. Myslim, ze by se mu libilo, jak to producenti filmu interpretovali a snad by jim i odpustil, ze herec Doriana nebyl blond. Navic film ma neskutecnou gradaci a postava Emily na konci je genialni, jak k sebeuvedomeni filmoveho Doriana tak k potrestani filmoveho Henryho. V knize se mihne pouze nejaka Hetty. Dokonce i to jmeno zni jak lonske seno, ktere nehne fakt s nicim. Sibyl je v knize znacne nerealna a plocha postava, jejiz smrt je naprosto teatralni a bezvyznamna. To ve filmu ji dodali poradny duvod. Konecne u filmoveho Doriana ma clovek pocit, ze to je vlastne stale kladna postava, ale v knize je opravdovy zmetek a ja se pristihla, jak velmi fandim vsem pokusum ho dodelat, at uz skrze Jamese Vanea ci Campbella. No aspon to hosi zkusili.
Neskutecna skoda, ze Wild dostal od svych soucastniku za tuhle knihu takove kapky. Je to upravdu skvely kus umeni.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Je zvláštní,jak je otázka touhy po věčném mládí a fyzické kráse nadčasová. Možná tak stará jako je lidstvo samo-i když ideály mužské a ženské krásy se snad už tisíckrát změnily. Kdykoli tuto knihu čtu ( a že je to dost často vzhledem k tomu,kolik mi je) uvědomuji si,že jsem zase o něco zestárla, o hodně ztloustla a že mám víc vrásek a říkám si jak bych asi reagovala,kdyby mi někdo dal nabídku věčného mládí. Jistě,nejsem žádný větroplach,vím,že je důležitý charakter,že na vzhledu přece vůbec nezáleží a nejde ani o slávu a pozornost...že? Že?
A tohle všechno pan Wilde věděl.. Že?