Obrázky z domova
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26771/obrazky-z-domova-26771.jpg
4
61
61
Na podzim r. 1936 se začal K. Čapek obírat myšlenkou napsat knihu, jíž se chtěl vyznat ze své lásky k rodné zemi, oslavit její krásy a vzdát hold jejímu lidu. Vývoj politických událostí i předčasná smrt už mu nedovolily, aby svůj úmysl uskutečnil. Zbylo jen několik desítek fejetonů, sloupků, črt či reportážních záznamů, uveřejněných ve více než dvacetiletém rozmezí po novinách a časopisech. Jsou tedy "Obrázky z domova", sestavené z této pozůstalosti, nutně jen torsem, ideově i umělecky, neboť Karel Čapek z let 1936-38 by byl jistě mnoho měnil, vylučoval, upravoval i doplňoval. Ale i tak zůstávají svědectvím Čapka-bystrého pozorovatele, přítele prostých lidí, básníka české krajiny ivirtuosního znalce českého jazyka. - Celý svazek je uspořádán podle námětové příbuznosti: I. Obrázky z Čech (s vyznáním lásky rodnému kraji a z ostatních především Sobotecku), II. Putování po Praze (a to především i té méně známé,ale tím pravdivější Praze: po nouzových koloniích, skalních bytech atd.), III. Obrázky ze Slovenska a IV. Pozdravy (posl. fejeton, otištěný v den smrti, reakce básníka i člověka na Mnichov)... celý text
Přidat komentář
Vždy mě překvapí, jak pan Čapek uměl psát. Jak se díval okolo sebe a i nejvíce nudnou věc dokázal popsat, tak že si říkáte, tam musím zajet anebo tak, že máte pocit, že jste tam už byli a i tak máte chuť vidět ji naživo.
Ve všem, co se čtenáři snaží sdělit, je myšlenka, kterou dokáže vyjádřit na pár řádcích.
Překvapuje mě jeho čeština. Používá veliké množství odborných nebo cizích slov. To byli opravdu Češi tak chytří, že jim všem rozuměli?
Jenom mě mrzí že, když jsem si knížku půjčovala v knihovně a museli mi ji podat ze skladu.
Nádherně popsaná místa, až má čtenář pocit, jako kdyby tam také byl. A myšlenky, které pan Čapek vyslovil, když popisoval Prahu, byly a stále jsou geniální. Kéž by se jeho slovy řídilo pár lidí
Útlá kniha od pana Čapka, doplněná o drobné ilustrace … kniha je rozdělena na 5 částí (Obrázky z Čechu, Putování Prahou I. a II., Obrázky ze Slovenska a Pozdravy) … první [pohled hlavně na Východní Čechy, Jižní Čechy a Vysočina] a třetí část se mi líbily asi nejvíce … ale i ostatní části měly své kouzlo a vtip … to nemohu popřít … je to takové vlastenecké dílo, které se čte opravdu dobře …
Ve světle Čapkových krátkých textů, reportáží a vůbec novinářských textů, které čtu až ve své hluboké dospělosti si stále říkám, proč jsem jako dítě byla ve škole otravována kupříkladu Matkou, do které se těžko ve čtrnácti vciťovat nebo Bílou nemocí se všemi jejími dilematy, která tou dobou nepotřebuje nikdo řešit. Toto psaní je tak lehké, tak jasné a stále aktuální, tak uživatelsky příjemné, že je škoda, když je čtenář na poslední stránce a rozumí tomu každý.
Pěkné, moc pěkné. Někde v podvědomí jsem to měl, ale přece mě překvapilo, že Obrázky z domova jsou tolik odlišné od jiných Čapkových cestopisů. Inu, není divu, ono to totiž není samo dílo, je to "jen" výběr z reportáží psaných od roku 1918 do roku 1938, snad bez záměru poskládat z nich později samostatnou knihu.
Přesto však, dílo Karla Čapka mluví samo za sebe - není třeba, aby Čapek napsal novou knihu o své domovině (ač bych si jí moc rád přečetl), protože už samotný výběr jeho kratších textů v Obrázcích z domova vytváří plastický a duši lahodící obraz vybraných částí Československa.
Nikoli však pouze duši lahodící. Popis nuzoty a bídy v pražských nouzových sídlištích, to je poměrně těžké čtení. Čapek si opět všímá drobných detailů, které dokážou čtenáři zoufalou sociální situaci zprostředkovat takřka dokonale.
Netušil jsem, že ještě ve dvacátých letech byla situace některých Pražanů tak děsivá. Stejně jako jsem netušil - a to už z veselejšího konce - že se až do roku 1925 vybíralo mostné.
Na závěr si neodpustím poznámku ke svému vydání z roku 1953 a doslovu Vítězslava Kocourka, který si Čapka bezskrupulózně, po komunisticku, přisvojuje. Čapkův trefný popis bídy a jeho zoufání si nad možnostmi jejího odstranění je totiž podle Kocourka způsoben Čapkovou neschopností oprostit se od dogmat kapitalistické společnosti a uznat cestu socialismu jako tu jedinou vhodnou a správnou. No, opravdu si nemyslím, že by to byl Čapek, kdo by byl ovlivněn dogmaty a přesvědčením o jediné možné pravdě a dějinné predestinaci. Nakonec, sám Čapek celkem jasně, srozumitelně a pregnantně (jak také jinak) vysvětlil svůj postoj v eseji Proč nejsem komunistou?.
Krásná čeština, půvabné popisy přírody i smutné zážitky z chudinských čtvrtí Prahy ve 20. letech, tato útlá knížka stojí rozhodně za přečtení. Úryvek:
To je to, jak si jednou člověk natáhne pumpky a obuje okované boty, vejde do něho nesmírná kuráž a síla, i kdyby byl jinak seberozumnější a pohodlnější, tu se tedy řečené pumpky a boty rozběhnou nahoru, řekněme na Solisko nebo na Bujačí, lezou po balvanech, prodírají se kosodřevinou nebo polomem a pak si nahoře udýchaně sednou, pojídají špek a čokoládu a prožívají takové zvláštní blaho...
Vedle známých cestopisů z ciziny je knížka Čapkových postřehů Obrázky z domova méně známá, avšak určitě stojí za přečtení. Má čtyři části - Obrázky z Čech, Putování po Praze, Obrázky ze Slovenska a Pozdravy. Kromě líčení dojmů z návštěvy jednotlivých míst zde najdeme i vážnější téma - zamyšlení na příčinami a možným řešením bídy.
Osobně se mi nejvíce líbila kapitola "Velikonoce na horách", kde autor projevuje svůj typický smysl pro humor, jak je známe z ostatních cestopisů. Mnohé z Čapkových postřehů se zdají platné i dnes, po více než osmdesáti letech.
Dovolte mi zde ocitovat menší úryvky.
"Hory o velikonocích slouží hlavně lyžařství, turistice nebo pouhému dívání. Co mne se týče, myslím, že nejlíp pochodí ten, kdo se dívá, ale nechci nikomu brát jeho radost.
Lyžařský sport o velikonocích pozůstává ponejvíce v hledání sněhu. Kde se mezi klečí nebo v lese objeví čtverečný metr sněhu, vyskytuje se tam jistě i lyžař, který se aspoň střední částí svých lyží /celé se tam nevejdou/ projíždí po tomto zasněženém terénu. ........ Turistika na horách záleží hlavně na zjišťování, ve které boudě jsme ještě nebyli. Protože jich je hodně, dá turistika dost práce..........Konečně pouhé a prosté dívání je nevyčerpatelné a krásné jako celkem všude."
Kniha se mi celkově líbila, ačkoliv se jedná o torzo.
Zaujaly mne Čapkovy postřehy popisů urbanistiky, v jakých otřesných podmínkách někteří lidé bydlí, také se mi líbila kapitola Obrázky ze Slovenska a rovněž i poslední kapitola Pozdravy.
Líbily se mi také ilustrace.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Problém bídy je problém bědných dětí. Žádná sebeštědřejší almužna nestačí, aby zvrátila život nejbědnějších. Nestačí pomáhat ze dne ke dni. Nemluvme o tom, že se bídě má milosrdně pomáhat; bída se má nemilosrdně odstranit. Má se potírat tak, jako se potírají infekce. Není možno zabránit člověku, aby neupadl do bídy, ale je možno mu zabránit, aby nerostl v bídě a pro bídu. Je to možno výchovou. Ne školou, ale přesazením do jiného života.
Ačkoli není dílko dopracované tak, jak si Karel Čapek představoval, jeho láska k naší zemičce je v něm patrná takřka na každé stránce. Možná je dobře, že zůstalo dlouhé jen takto.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Tak jo, já se vám rovnou na úvod přiznám – ještě jsem to celé nedočetl. Protože prostě já čtu i to leporelo týden. Ale chtěl jsem se s vámi podělit o tu radost ze čtení Obrázků z domova. Zrušili a přesunuli mi let, tak jsem si chtěl přečíst něco ryze českého (či československého, chcete-li) než zase opustím domovinu. Tak jsem sáhl po Čapkovi. A dobře jsem udělal.
Kniha je psána nádherným jazykem a dává tušit, že kdyby česká žurnalistika si udržela kvalitu Čapkova jazyka, tak bychom možná četli noviny s radostí a zájmem, nikoli se strachem a vztekem.
Kapitoly se mi líbily všechny. Radost mi udělaly jak ty, které popisují kraje, do kterých se zatoulám, tak i ty, které popisují matičku Prahu, která je mi (naplavenině nebo, slovy Čapka, přivandrovalci) nejbližší. Texty Zázračný rybolov a Velikonoce na horách mi svým laskavým humorem, nadhledem a ilustracemi připomněly Zahradníkův rok. Naopak člověka zarmoutí čtení o skutečné bídě v Razii, Čísle 251 a Na Popelkách.
Několik střípků z knihy:
„Řekl bych, že věže jsou česká specialita, protože nikde nemají takové divné báně, bachraté cibule, makovice, lucerny, přilepené věžičky a galerie a špičky jako u nás.“ (Český Krumlov)
„A jelikož na Šumavě je v každém domě hospoda, ukáže se, že ten dům je ovšem hospoda.“ (Zastávka)
„Je to necháno na ukázku, jaký děsný nepořádek nadělá příroda, je-li nechána sama sobě.“ (Zastávka, pod Boubínem)
„a pro zvláštní uspokojení počestných lidí výjev, jak jsou dva provinilci zaživa stahováni z kůže.“ (Na Zlaté stezce)
„ty hory jsou samá voda, to jsem blázen, odkud to všechno teče.“ (Kterákoliv vesnice [na Šumavě])
„Vypadá to podstatně jinak; je to mírné a zelené a pasou se na tom krávy a turisti.“ (Krušné hory)
„Lyžařský sport o Velkonocích pozůstává ponejvíce v hledání sněhu. () Turistika na horách záleží hlavně ve zjišťování, ve které boudě jsme ještě nebyli. () Slunce vůbec se pěstuje na horách měrou nezřízenou () To jsou lyžaři zalyžařivší si.“ (Velikonoce na horách)
„Nemáme moře; ale ty, majáčku kbelský, jsi znamením hučících dálek, jež nás oblévají.“ (Světla nad Prahou)
„Lampička kmitá po ubohých hromádkách cárů, které jsou lidmi.“ (Razie)
„ani provaz na prádlo, ani provaz na oběšení.“ (Číslo 251)
„Nic na světě není totiž tak hrozně ošklivé jako parcela. A pak sem jednoho dne vtrhli lidé, zahnali milence a kluky hrající kopanou a zapíchali do země kolíky. Potom kluci ty kolíky vytrhali a použili jako zbraně proti nepřátelům z Vršovic a Strašnic. () Věřte mi, nic není větší školou optimismu a důvěry než stavět novou čtvrť.“ (Jak vzniká městská čtvrť)
„příšerná Hnusle“ (Velká Praha)
„Vyhynou také mladí šampióni v běhu a skoku, kteří utíkali krytí tramvají, aby unikli výběrčímu.“ (Památný den)