Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985-1995
Pavel Vančát
Vizuálně radikální katalog k výstavě Obrazy konců dějin 85-95 vydává nakladatelství BiggBoss společně s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Bordelická bible, v níž se na 462 stranách koncentruje ultimátní devadesátkový chaos, svérázným způsobem popisuje proměny obrazového kánonu od poslední fáze komunismu přes nekontrolovaný revoluční kvas až po postupnou komercionalizaci nové mediální scény v České republice. Všímá si i opozičních, avantgardních a antisystémových tendencí celé epochy, ale také tehdejšího zpravodajství, reklamy a popkultury. "Obrazy konců dějin jsou vizuální esejí o jedné antidekádě, kdy radikální politické změny probíhaly paralelně s výraznou proměnou vizuálních médií a jejich rolí," shrnuje kurátor výstavy a editor katalogu Pavel Vančát. Publikace se čtyřmi verzemi obálky má podobu kancelářského pořadače se záložkami doprovázenými časovou osou s obaly LP. Na nejlesklejších papírech se zde potkávají kalkulačky z československého zásilkového katalogu Magnet s fotografiemi Depeche Mode v Praze od Antona Corbijna nebo erotické časopisy se snímky pojízdných prodejen Jana Malého a teleshoppingem TV Nova. "Grafické zpracování využívá pokleslou estetiku, klišé, první systémové fonty a technická omezení překotně se uvolňující, naivní i machrující doby," dodává Zuzana Lednická ze Studia Najbrt, která se postarala o grafický design katalogu.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
umění fotografie katalogy výstav vizuální kultura
Autorovy další knížky
2006 | Miroslav Tichý |
2008 | Jindřich Přibík |
2011 | Jan Svoboda |
2020 | Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985-1995 |
2003 | Zemská fotografie / County Photography / La photographie du paysagiste |
Na tuto knihu jsem čekal skoro půl roku a musím říct, že toto čekání stálo za to. Pro mě je toto vydání nahlédnutím do doby nedávno minulé pomocí bohatého obrazového materiálu. Co mě mimo zajímavých fotek potěšilo, jsou popisy s odkazy na další publikace, ze kterých je částečně citováno. Je zajímavé jak se „ nejen umění“ mění v průběhu několika let a čemu lze ještě říkat umění. Menším zklamáním je postupná absence informací o nové vlně tvůrců mezi lety 90-95.
PS: Vidět výstavu osobně, musel být příjemný zážitek.