Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-kSJ-243.jpeg
4
1816
1816
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.... celý text
Přidat komentář
Pěkná originální kniha která mě docela potěšila. Příběh Jana Dítěte který jako obyčejný číšník žije svůj sen že bude jednou milionář je veselý a smutný zároveň. Kniha opět sálá autorovou moudrostí a krásně vypráví příběh všech postav. Podle mě je lepší než filmová verze.
Poslouchala jsem a bylo to krásný.
Potom viděla film a ten mě nenadchnul.
Po přečtení komentářů číst knihu asi nikdy nebudu.
Ale audioknihu vřele doporučuji.
Knihu jsem četla dost dlouho (absence odstavců a skoro i kapitol). První asi třetina mě moc nebavila, ale pak se to rozjelo a já zase koukala, kolik všeho možného je autor do svých knih schopný dát. Opravdu hodně různorodý a působivý děj. Mám pocit, že bylo skvělé vidět hl. postavu jak postupně kráčí životem, někdy i trochu s absurditou.
Z jeho knih se mi tato líbila nejvíce. Také proto, že jsem neviděl její zfilmovanou verzi.
Hrabalovou knihou Obsluhoval jsem anglického krále, jsem se musela doslova prokousat. Prvních 150 stran jsem se do čtení musela nutit. Děj byl zajímavý, ale vadil mi styl, jakým byla kniha napsána, především to, že byla členěna do příliš dlouhých odstavců. Naopak se mi líbilo využití nepřímé řeči, které není příliš časté.
Posledních 50 stran jsem přečetla jedním dechem, asi jsem si už zvykla a čtení šlo rychleji.
Příběh chlapce Jana Dítěte, který jako obyčejný číšník a sní o svém vlastním hotelu, o tom že bude milionář, vážený člověk a majitel vlastního hotelu. Proplouvá životem třicátých let, válečné doby až do padesátých let. Ovšem žádná doba mu nepřeje a on je přesto šťastný v tom co dělá a i když ho stíhají životní tragédie, on je vnímá jinak a život miluje tak jak je. Hrabal dokázal krásně psát o životních osudech lidí, jejich štěstí i neštěstí, radosti i tragédiích, ale vždy tak krásně popsal lidský život.
Proud života, který nejprve bublá a hledá svou cestu, jako potok, aby se později zklidnil a nakonec nevyhnutelně a smířeně vlil do oceánu pokoje. Poslední třetina je obrovsky nabitá emocemi, protože se velmi výrazně otírá o marasmus všech dob, kterými pan Dítě životem prochází (ne)poznamenán. Přitom Hrabal píše o dějinných mlýnech, které kdekoho semlely na padrť jakoby mimochodem, jakoby ani nebylo jeho záměrem čtenáře vyždímat z emocí a ze slz. Nestydím se to přiznat, tak mne to dojalo. Jsem si jist, že nejsem sám. Prožil jsem při čtení silné hnutí, které v literatuře zakouším jen velmi zřídka. Už jen za to novele musím udělit plné hodnocení. Ale nemusím se nijak ospravedlňovat nebo být na vážkách. Kniha je dokonalá i v jiných směrech. Například záběr autorových znalostí obyčejných i neobyčejných věcí je neskutečný. Nebo umí tak dobře fabulovat, že to nepoznám. Ať už píše o hoteliérství, obchodních cestujících, strojích na drcení kamene nebo o lásce a erotice či o hledání štěstí a místa v životě. Emocionální výplach závěru je podpořen dokonalým spisovatelstvím a prací se slovem v každé části. Proto za plný počet a bez váhání.
Ze všech hrabalovek mě tato bavila nejméně. Přitom jaká ji provází pověst...
První polovina je spíše sbírkou "rybářské latiny" z oblasti pohostinství, která mě pravda mnoho za srdce nevzala. Zajímavé to začíná být až ve chvíli, kdy kniha zabrouzdává do proměn Československa spojených s válkou, okupací, osvobozením a nakonec i komunistickou totalitou. To se hlavní hrdina chová jemně řečeno naivně, nechává se strhávat událostmi a dokonce jim vychází vstříc. Nejsem si však úplně jist, co tím autor chtěl říct. Určitě ne relativizovat doby obou totalit (zvláště, když v jedné z nich kvůli tomu musela být sama kniha vydávána jako samizdat), což z toho ale někdy nepěkně kouká... Mě osobně bavila jistá míra fikce založená na realitě a využívající existující lokality – třeba lom s "lanovkou", do kterého si Hrabal domyslel svůj hotel, nebo klášter ve Sv. Janu pod Skalou s reálným internačním táborem (ovšem bez veškeré dříve zmíněné relativizace plný těžké práce, kde i uvěznění zemědělci, živnostníci, bývalí vysocí úředníci nebo diplomaté umírali). Napříč kapitolami mi ale chybí naopak poetičnost a střídání uvolněného s drsným, jako tomu bylo ve větší a lepší míře v Postřižinách nebo Ostře sledovaných vlacích.
A mimochodem, na Wikipedii se píše, že v knize se "objevují i erotické motivy". Nu, jak to říct slušněji, tamní vyjádření je pěkný eufemismus. Pamatuji, jak jsme v době našeho dospívání četli na jehličkové tiskárně vytisknuté podobné příběhy. Potají, aby na nás nikdo nepřišel. Mělo to kouzlo zakázaného. A přitom stačilo číst povinnou literaturu, která zacházela i dál... To nám ovšem v hodinách češtiny nikdo neřekl, že...
(SPOILER)
Ano, to, že se v knížce peče velbloud, to vám dají do čítanky, ale že je kniha plná detailních popisů předválečného sexu, to se u nás na gymplu neučilo. A tak holt jsem se ke knížce dostal až jako starej chlap.
Hrabal byl jistojistě mistr popisů, kosatych souvětí a nezvyklých výrazů. Jen kolikrát třeba v knize zazní slovo "mázdra".
Sledujeme životní pouť malého českého člověka. Malý jménem (Dítě) i postavou. Má svůj cíl - být někdo. V první třetině si ho zamilujete, zavidíte mu, přejete mu úspěch. Pak se vám ale před očima změní na kolaboranta, manžela německé tělocvikářky a najednou jsou sympatie ta tam. Ani si neuvědomuje co vlastně dělá špatného, prostě si jen dál jde za svým cílem být milionářem, mít hotely a moc. Ve třetí třetině knížky už nám po všech stránkách dospěl - zjišťuje, že hodnoty života jsou jinde než v majetku, který vám stejně Strana sebere a nachází svůj klid v malém stavení kdesi v horách. A zase mu zavidíte, jeho život, jeho vzpomínky a jeho oči, které viděly tolik krásy.
Jestli se nepletu, knížka byla i zfilmována. A myslím, že kvůli tomu nedávno zesnulý pan Menzel někoho zmlátil holí.
Ještě dodám, že knihu mi do uší četl pan Mrkvička. Stačí vám to?
Na Hrabalův styl psaní jsem si nikdy moc nezvykla. Ve škole by nám za to urazili ruce, on z toho udělal styl. Mě to každopádně občas ve čtení rušilo. Příběh mě taky až tolik neuchvátil. Filmové zpracování taky není kdo ví co, ale nevadí mi se na něj občas podívat. Kdežto knižní si už znovu nepřečtu.
Není úplně snadné se v jednolitém textu zorientovat. Kniha má několik kapitol, přičemž každá kapitola je tvořena asi tak dvěmi větami. Každá věta tedy zabírá několik stran... Docela brutální.
Co se týče obsahu, tak jde o takovou oddychovku. Nic přelomového nepřináší.
Knihu jsem četla v rámci četby k maturitě. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, to ne, ale do další knihy od Hrabala se asi nějakou dobu hrnout nebudu.
K této knize jsem se dostal prostřednictvím Jazzové sekce, která dílo vydala ve své edici "Jazzpetit" v roce 1982. Pár Hrabalů už jsem měl za sebou, jeho styl vyprávění se mi velmi líbil a protože v té době nebyla k mání oficiální verze, uvítal jsem s nadšením tuto. Byli jsme s bráchou členy Jazzové sekce a tak se na nás, naštěstí, dostalo.
Kniha nezklamala, zaujal mě jiný a otevřený pohled autora nejenom na válečné události, ale i na tehdejší společnost, včetně erotiky (mohu-li to tak napsat).
Velmi jsem se těšil i na film pana Menzela, ale s tím jsem se, bohužel, nějak neztotožnil a v mých očích rozhodně nepatří k nejlepším režisérovým dílům.
Knihu mám stále v tomto vydání, nové jsem si nepořizoval. Občas ji otevřu a pár stránek si přečtu pro oživení. Mám pana Hrabala rád, ne vše jsem přečetl, ale to co mi prošlo očima, mě vždy plně uspokojilo.
Někomu se může zdát Hrabalův styl mistrovský ale pro mne je prostě hrozný. Kostrbatá souvětí přes celou stránku mě udolala. Vzdávám to, tohle byl můj poslední Hrabal
Můj první Hrabal, kterého jsem pobrala. A že jsem se opravdu poctivě snažila si k jeho knihám najít vztah, ale nedařilo se mi. Když už jsem nad Hrabalem chtěla zlomit hůl, tato kniha mě neuvěřitelně chytla a zasáhla. Nomen omen Jan Dítě se vší morální flexibilitou i osudovostí mě nutí přemýšlet nad smyslem osudu jednotlivce v soukolí dějin.
Strasne. Dlhocizne suvetia, kde autor casto skakal od jednej myslienky k druhej. Mam este jednu knihu od Bohumila Hrabala, tiez je sfilmovaná a tiez som nevidela film...ale bojim sa do nej pustit. Toto som ledva docitala, poslednych par stran som len tak prebehla.
..... dávejte pozor, co vám teďka řeknu..... knížku bych asi nikdy nečetla a film mě vůbec nezaujal, ale čteno Ladislavem Mrkvičkou, úplně skvělé !!! Moc se mi to líbilo a bavilo mě to. Vůbec se nedivím že to bylo vydáno až po roce 89..... Stačí Vám to ? Tím dneska končím.....
Líbilo se mi to asi nejvíc z knih, které se mi zatím od Hrabala dostaly do rukou (byť tahle konkrétní se mi dostala „do ucha“ :-). Měl jsem pocit, že narozdíl od dříve čtených příběhů se zde konečně setkávám s promyšlenější koncepcí a trochu hlubším záběrem – Jan Dítě je sice také v jistém smyslu směšná figurka jako strýc Pepin a má s ním také společnou schopnost nevidět ze světa víc než jen sám sebe, ale je vydán dějinným pohybům napospas způsobem, který leccos vypovídá jak o naší národní historii, tak i o naší národní povaze. On sám by si tyhle geopolitické turbulence jistě rád odpustil – je to typický fachidiot, který by nejraději žil zcela mimo realitu v dějinné nehybnosti (vzdáleně mi tím připomíná Oskara z Plechového bubínku) a soustředil se na dosahování svých pofiderních životních cílů. Ale utéct před světem nelze, takže se Dítě nevyhnutelně motá ve víru společenských změn jako klacek pod splavem a jen bezmocně sleduje, jak je ve svém vlastním životě bezvládným subjektem.
Docela nepřirozeně na mě působila závěrečná část knihy. Zmoudření a životní vyrovnanost bych Prckovi sice přál (protože to přeju každému), ale nezdál se mi takový lidský vývoj příliš věrohodný. Ale budiž, je to literatura, tam se to snese.
Víc mi vadil, jako obvykle, Hrabalův literární styl, ta opulentnost a ornamentálnost, která je sice sama o sobě půvabná, ale v té hrabalovské přemíře na mě působila únavně. Jako bych si objednal porci své oblíbené citronové zmrzliny a někdo na mě vyklopil celý obsah zmrzlinářského vozu.
Knihu jsem začal číst z povinnosti jako maturitní četbu, ale musím říct, že např. oproti Ostře sledovaným vlakům mě tato chytla omnoho víc. A to i přes délku a rozsáhlost příběhu. Nicméně znovu bych si ji už nepřečetl a k mým oblíbeným se určitě neřadí. Pro studenty středních škol bych doporučil k maturitní četbě vybrat radši jinou alternativu, která bude zábavnější a časově méně náročná.
"Život, když se aspoň trochu povede, je krásnej." Hlavně tedy, když máte tolik nezdolného optimismu jako hrdina této knihy. Bylo to mé první setkání s knihou pana Hrabala, první poslech čtení pana Mrkvičky a jsem unešená. Jen nevím, z čeho víc. Jestli z nádherné poetiky a vtipu i uprostřed těžké atmosféry druhé světové války, nebo z nádherného a naprosto přesného přednesu. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
(SPOILER) Příběh je o celém životě Jana Dítěte, který se chce se stát milionářem. Začíná v hotelu Praha, kde se stal pikolíkem a snaží se přijít k majetku. Po nějaké době přestoupí do hotelu Tichota. Poté se stává pomocníkem vrchního Skřivánka, který dokonce obsluhoval anglického krále v hotelu Paříž. V tomto hotelu Jan Dítě obsluhuje habešského císaře. Němci obsadí Čechy a Jan si vezme Němku Lízu za ženu, ale Němci ho stále nemají rádi. Manželé mají syna, který pořád tluče hřebíky do podlahy a po smrti Lízy je odvezen do dětského domova. Jan dostal poštovní známky po Líze, za které si koupí hotel v Praze a je jedním z nejlepších hoteliérů v okolí. Chce být vnímán jako milionář, a proto se nechá dobrovolně zavřít do vězení s milionáři, ale ti ho stále nepovažují za milionáře, i když má 2 miliony. Svůj život dožívá v horách o samotě, ale je šťastný z dobře prožitého života.