Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383404/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-3tK-383404.jpg
4
1827
1827
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.... celý text
Přidat komentář
Tohle bohužel nebylo nic pro mě. Chvílemi mě to i bavilo, ale většinou se to neskutečně táhlo.
Než jsem knihu přečetla, tak jsem si myslela, že je opravdu o tom, jak někdo obsluhoval anglického krále. Tak aspoň už nežiju v omylu.
Tohle dílo, byla moje první přečtená Hrabalovina. Nejsem si tedy jistá, zda použití mega dlouhých souvětí (někdy i přes celý odstavec) mělo být schválně, jakože to vypráví obyčejný člověk, anebo autor prostě takhle píše vše... Nicméně díky tomuto stylu psaní, mě řádky vedly rychle a knížku jsem zchroupala vesměs za pár dní. Nemůžu říct, že by to bylo špatný, to ne, o to víc mě ale nasr*** český stejnojmenný film natočený podle tohoto díla, kde scény byly mnohokrát natočeny zcela jinak, než ve filmu, z hlavního hrdiny udělali v podstatě vyčůranýho hajzlíka a ač odpouštím filmařům, že do filmu se vše z knihy nevejde, překopané dějové linky a odlišnost charakterů oproti knižnímu popisu prostě odpustit nedokážu :( Doporučuji proto knížku, ale na film po přečtení už raději nekoukejte :D
Audio: Ladislav Mrkvička
Nedokážu sepsat recenzi, co by měla hlavu i patu, jsem příliš zmatená z dojmů z toho příběhu. A i když ve mě přetrvává určitá pachuť Švejkoviny, která na mě na chvíli vyskočila, když se příběh přehoupl přes nástup bolševika, je hlavní postava příběhu tak lidská, se všemi svými patosy, zbabělostmi, domnělými vítězstvími i poetičností, tak nesmírně lidská, až to zalyká a děsí, dojímá i odpuzuje.
Druhá kniha od Hrabala, druhé utrpení. Očividně to není spisovatel mého vkusu. Vypravěč Dítě s napoleonským komplexem vidí cestu ke štěstí a spokojenosti jen přes peníze, honba za uznáním v kruhu bohatých ho žene vpřed i za očividně nesmyslnými rozhodnutími. Jeho myšlenky jsou v rychlém sledu kladeny za sebe, což vytváří nekonečně dlouhá souvětí, ale naštěstí tím netrpí přehlednost, neztrácela jsem se. Suma sumárum - od Hrabala dávám ruce pryč, ať si jej užijí jiní.
Na dobu, kdy nemohu do knihovny jsem se pustila do Hrabalových knih. Je to ostuda, ale přiznám se, že zatím jsem většinu znala pouze z televize. A to se týká právě i této knihy.
"Dávejte pozor, co vám teďka řeknu":
1. Měla jsem diametrálně rozdílné výsledné pocity z televizního zpracování a ze čtení knihy. Kniha mi připadala daleko syrovější, tvrdší, v televizi jsem měla celkově takový až pohodový dojem.
2. V knize jsem se dočkala vysvětlení, proč ta dlouhá souvětí a častá absence interpunkce. (Krásně to zachoval i Oldřich Kaiser.) Cituji: " ...co jsem psal, psal jsem tedy ve světelném opojení automatickou metodou, ...a doufal, že jednou budu mít čas a odvahu text znovu a znovu smolit a přepracovávat k jisté klasičnosti, vzít na text nůžky a vystříhat z něj ty obrazy, které postupem času budou mít ještě svěžest."
3. Kniha mi dala zneklidňující uvědomění si toho, jak moc se člověk za svého života změní vlivem setkání, prožitků, úspěchů, chyb a všeho, co ho na té cestě životem potká. Jan Dítě na začátku příběhu a Jan Dítě na jeho konci je toho příkladem.
"Stačí vám to? Tím ale opravdu končím."
Abych řekl pravdu nemám slov... Po první půlce jsem chtěl knihu odložit, protože se to fakt nedalo: náctiletý hlupák s napoleonským komplexem, který chce za každou cenu všem dokázat, že za něco stojí, chce jen a jen peníze, v hlavě má jen sex, který musí popisovat, jak uspěl či neuspěl, vystřídá pár hotelů a pořád víceméně to stejné - bez vtipu, bez napětí, bez dojetí či pochopení.
Ale!
Druhá půlka knihy je dost možná (tohle píšu těsně po dočtení, jako vždy) to nejlepší, co jsem kdy četl. Opravdu. Druhá půlka anglického krále je dost možná to nejlepší, co jsem kdy četl - do jeho života vstupují velké dějiny, začíná Protektorát, přichází svatba, syn (to je obecně asi nejdrsnější část knihy), osvobození, vlastní hotel, pak komanči a bolševická totalita, ubývá zbytečných sexuálních scén a přichází zkrátka opravdový život.
Je jasné, že ta rozplizlá první půlka je tam proto, aby ještě o to víc vynikla ta půlka druhá (jak už jsem řekl - dost možná to nejlepší, co jsem kdy četl), ale zkrátka to rozplizlé a redakčně neprosekané pábení na začátku mě fakt nebavilo, a proto musím tu jednu hvězdičku dolů.
Po mém prvním neslavném pokusu o přečtení Hrabala, tenkrát se jednalo o Ostře sledované vlaky z povinnosti k maturitě, mi trvalo velice dlouho než jsem se odhodlala k druhému pokusu. Z více stran jsem však delší dobu na účet autora slýchávala jen samé pochvalné poznámky až mi to nedalo a rozhodla jsem se, že to zkusím. A nelituji :)
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to jelo. Nevídaný příběh psaný stylem, který nemá obdoby (alespoň z mé zkušenosti) a s notnou dávkou humoru. Prostě jsem se bavila. Moc děkuji. A třeba někdy dojde na další kousek :)
Zatímco většina lidí má tento román rádo, tak já mám k němu určité výhrady. Musím se přiznat, že tady jsem byl rád, že byl Jan Dítě nakonec potrestán Únorem 1948.
Kniha se prve zdá téměř nečitelná. Zorientovat se v těch dlouhých souvětích, rozpoznat, co jsou myšlenky, co děj, co řeč, bylo na prvních pár stránkách opravdu obtížné. Poté se ale prokoušete počátečním shlukem slov a zvyknete si.
Knížka určitě nenadchne každého, jelikož děj není zrovna svižný. Jan Dítě vypráví svůj příběh v různých smyčkách a zápletkách, ale nakonec vždy vynese na venek tu krásnou či smutnou pravdu, kterou vidí svýma očima. Občas se mi tajil dech nad tím, jak se nechal zesměšňovat Němci, jindy mi ho bylo líto, když zjistil, že vlastně už nepatří nikam. Ani mezi boháče, ani chudinu. Ani mezi Čechy, ani Němce...
Kniha popisuje značnou proměnu člověka, názorů, hodnot. A to nejen v hlavní postavě, ale i z hlediska historického změny českého národa.
Nelekněte se prvních stran a dejte tomu šanci.
Hodnocení: 9/10
Poslední 2 věty: Stačí vám to? Tím ale opravdu končím.
Určitě bych knihu zařadil mezi ty nejlepší od pana Hrabala. Vypráví v ní o vzestupu a pádu hlavního hrdiny, který začal jako číšník, ale jeho snem bylo se stát hoteliérem a milionářem.
Prcek Jan Dítě vypráví příběh svého života o kariéře číšníka, kterého ambice, osud a historie vede skrze velmi zajímavé zastávky. Spisovatel nám klasicky maluje pochmurný neradostný svět a smutné konání lidí, ve kterém hlavní postava vnímá svůj život poeticky a opojně navzdory okolnostem, které často vnímá po svém, zatímco čtenáře mrazí (vyjímečně silné v rámci románu je období s Lízou). Hrabal tu opět mistrně maluje obrazy chrlením svých naléhavých nekonečných souvětí a jak je to u jeho děl psaných během zákazu činnosti do šuplíku typické, necenzuruje se, podává svědectví o povaze českého člověka a historii Československa. Je to krásně smutná kniha, jedna z nejlepších děl Hrabala a vyplatilo se k ní po letech vrátit. Mrzí mě, že režisér Menzel pojal nepovedenou filmovou adaptaci jako pitomou obveselovací grotesku a úplně zmařil pro lidi neznalé předlohy odkaz románu.
za mne skvele ctive cteni, dostala jsem se ke knizce az ted, po dlouhem odkladani a slupla ji velice rychle pri me ceste z asie. neuveritelne rychle pribeh ubihal a vtahl do deje
Hrabal je Hrabal. Hlavní postava je nesnesitelná, povrchní a vypočítavá, ale taková má být. Občas fajn motivy, ale příběh jako takový mě nevzal.
Hrabal jako autor mě nikdy moc nelákal a bude mě nelákat dál.
Kniha je v několika komentářích označována za humornou, ale já ji tak nevnímala. To, co dokážu identifikovat jako potenciálně humorné scény, ve mně vzbuzuje zčásti posmutnělé svírání srdce, zbytek je pro mě jakousi analogií hluku. A já nemám ráda hluk. (V této souvislosti jsem zvlášť vděčná, že neznám filmové zpracování.) Několikrát jsem si připomněla Havlíčkova Neviditelného, s podobně ponurými pocity v mysli, a osud hrdinova synka to jen zpečetil.
Moc mi na knize vadilo - vlastně bych asi neměla říkat na knize, obvyklejší bývá porucha na přijímači než na vysílači :o) -, že se mi nepodařilo pochopit, jak se z člověka s tak jasnou představou "co s lidma hejbá a v co lidé věří" stane horský mudrc. Uvědomuju si motivy, které k tomu přispěly nebo v nichž se ten proces odkrývá, ale proč a jak se to děje, to jsem nepobrala. Nějak mi těch sebe-konfrontací přišlo málo. Jako by chtěl autor říct, že se podobáme špinavému potoku, který se pročistí sám sebou, tím, že se špína časem usadí. Mně se zdá, že tohle ke skutečnému cíli nevede.
Pokud jde o dlouhé věty - myslím, že je to vyprávěno přesně tak, jak je potřeba, aby to bylo vyprávěno. Včetně té překotnosti a v první části převažujícího selektivního vidění světa v duchu zásady "nízkému vše nízké".
Wow. Četbu téhle knihy jsem dlouho odkládala, slyšela jsem na ni jen negativní kritiku. A taky mi trvalo asi tři čtvrtě knížky, než jsem se do ní začetla (i když to nebylo dlouhým souvětími, jak jsem původně čekala). Ale poslední stránky mě přesvědčily, že to celé stalo za to. Jsem ráda, že jsem to s Dítětem nevzdala, celý jeho příběh je skvělý.
Štítky knihy
sex zfilmováno 20. století Československo hotely
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Nebyl to můj šálek kávy.