Obyčejná nehoda
Anders Bodelsen
Typický úspěšný mladý muž, nově jmenovaný ředitel automobilky, se dostane do situace, kdy se jeho kariéra octne v ohrožení: přiopilý Mork usedá za volant vypůjčeného vozu, nešťastnou náhodou srazí cyklistu, pokusí se zahladit stopy a ujede. Tím román začíná. Henrik Mork řekl A a musí říci i B. Opravdu musí? Na to se snaží dát odpověď nanejvýš čtivý Bodelsenův román.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1977 , SvobodaOriginální název:
Haendeligt uheld, 1972
více info...
Přidat komentář


Obyčejná nehoda dánského autora Anderse Bodelsena by se nejspíš dala považovat za krimi thriller, přestože se v něm s žádným kriminalistou nesetkáme a ani typická detektivní práce, jejímž cílem je odhalení viníků, tady není tím nejdůležitějším tématem. Pachatele trestného činu totiž známe od samého začátku a ani trochu nejde o to, zda a jestli bude dopaden, ale jak se popasuje s vinou a nejistotou v níž musí žít. Bodelsenovi se úspěšně podařilo vytvořit frenetickou atmosféru plnou napětí a strachu. Přestože se tu nestřílí, ani se nevytahují nože či otloukají pěsti, napětí houstne s každou další stránkou. Bodelsenův styl psaní je čistý, střízlivý a explozivně čtivý. Úhybné manévry nebo spletité rozbory situace se nekonají. Vždy přesně víte, kde jste a co se děje. Možná by neškodilo v závěru trochu přitopit pod kotlem nebo vcelku jasné směrování děje k cíli obrátit vzhůru nohama, ale i tak jsem se dobře bavil a dost možná, že při lepším čtenářském rozpoložení bych Obyčejné nehodě dal o jednu hvězdu více.


Sice je tady doporučení nečíst v depresi,ale kvůli ČV jsem se do toho pustil.Není to sice detektivka jak jsem si myslel,ale docela dobré.


Zajímavá sonda do života viníka. Není to detektivka, ale svým způsobem je tam celou dobu napětí a očekávání, jak se hlavní "hrdina" popere se svědomím a vyděračem. Bilancování hlavní postavy, co ztratí přiznáním se a jaké jsou jiné (ne právě morálně správné) možnosti řešení? Nebo bychom uvažovali v takové situaci stejně? Zatloukli bychom raději, že jsme zabili než šli do vězení? Jen navenek to nepřiznáme. Ruku na srdce....


Četla jsem v listopadu 2009. Podle mých poznámek:
Hezky psané. První půlka super. Konec jako v pohádce - hlavní hrdina všechy porube a vítězí. Brr.


Psychologické drama vydíraného viníka nehody. Dusná atmosféra, pro mne nestravitelná. Mám rád knihy, ve kterých se hlavní hrdina férově a vynalézavě vyrovná se situací a zde to bylo trochu jinak. Uznávám, že je tím děj blíže k realitě, ale většinou jsem rád za něco optimistického. Nečíst v depresi!
Autorovy další knížky
1984 | ![]() |
1977 | ![]() |
1971 | ![]() |
1979 | ![]() |
Jedná z mála knih, ke které jsem se znovu vrátil. Málokdy čtu knihy podruhé, když už jsem je jednou četl. Bavil mě ten koncept: nešťastná událost - nečekaný svědek - vydírání - bezradnost - "nešťastná" náhoda - žádný dopadený viník, ale určitě ne šťastný konec.
Já jsem byl s knihou spokojený.