Obyčejný život
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54765/mid_obycejny-zivot-LK1-54765.jpg
4
426
426
Noetická trilogie série
< 3. díl
Karel Čapek se stal světoznámým díky svému dramatu R.U.R., mnozí jej tedy považovali především za dramatika či za autora scifi. Brzy nato se předvedl i jako vynikající autor cestopisů a fejetonista, který vynikal vtipem a pozorovatelským nadáním vidět nevšední stránku všedních věcí. Koncem dvacátých let minulého století si získal čtenářskou přízeň svými dvěma sbírkami mistrných krátkých próz Povídky z první kapsy a Povídky z druhé kapsy. Jeho dílo však vyvrcholilo ve třech románových prózách – třetí z nich byl právě Obyčejný život. Jeho hrdinou je železniční úředník, který se na sklonku svého života pokusí popsat běh svého obyčejného života. Když jej vypoví, začne však sám se svým pohledem vést stále vášnivější spor o to, kdo vlastně byl, jaký život skutečně žil. Postupně nachází v sobě jakoby přehlížené motivy svých činů, jakési skryté osoby, které se zdají z rámce obyčejného života vybočovat. Každý lidský život, i ten zdánlivě nejobyčejnější, dokazuje Čapek, je ve skutečnosti bohatý a složitý, všichni žijeme jen jednu ze svých možností. Ale i ty neuskutečněné možnosti nám pomáhají porozumět druhým lidem a chápat jejich životy. Obyčejný život patří k nejpozoruhodnějším dílům nejen Čapkovy, ale celé naší moderní prózy.... celý text
Přidat komentář
Já už to tak mám, že po každém přečtení knihy od Karla Čapka mi z pusy vyjde 'Páni'. Už první třetina/polovina Obyčejného života stála za všechny hvězdy, ale co se dělo následně, ta neuvěřitelně bravurní a hluboká sonda, to bylo opravdu něco. To mi pusa pro změnu spadla. A naprosto vůbec nestačí zdejší pětihvězdičkové hodnocení. Páni.
Jedna z nejlepších Čapkových věcí. Těsně než jsem se dostal do poloviny knihy, říkal jsem si, že už musí být konec, o čem by ta druhá polovina byla? Do půlky knihy šlo jen o obyčejné vyprávění starého člověka o obyčejném životě, ale druhá polovina bylo veliké překvapení. Tato kniha změnila moji představu o životě, můj pohled na lidi i na sebe sama.
Podle mě se jedná o Čapkovu nejlepší prózu. Čapek jde v této novele až k samým kořenům lidství a lidskosti a uplatňuje svoje hluboké psychologické znalosti. Velmi oceňuji samotný název, který evokuje všednost a bezvýznamnost. V průběhu čtení jsem byla s názvem díla neustále konfrontována, někdy i velmi odpudivým způsobem. Neustále jsem si pokládala otázku, co vše může bránit prožití hluboce lidského, naplněného života. Dílo místy působí i velmi autobiograficky, jakoby tu autor sám bojoval s vlastními démony. Pro mě bylo čtení velmi silným prožitkem, určitě se k této knize budu opakovaně vracet a pořídím si ji do příruční knihovničky.
Zajímavá kniha. Je to takové zhodnocení vlastního života hlavního hrdiny. Začátek knihy, ve kterém se vypráví o dětství hlavního hrdiny, mi hodně připomínal pohodu, která čiší z knih Zdeňka Svěráka. Další části už tak idylické nebyly. Ovšem závěrečné úvahy o jiných úhlech pohledu na jednotlivé události už dodaly knize onu Čapkovu jedinečnost. Nechal na čtenářích, aby si vybral tu správnou verzi toho "obyčejného" života. Typická ukázka, že vlastně nic není obyčejné. Že nic není černobílé. Na vše se dá nahlížet z různých úhlů pohledu. A je na každém jedinci, aby se rozhodl, jakými pohnutkami se dá vést.
Tohle je jedna z knih, ke které se v průběhu života nejspíše vrátím. Zdá se mi, že Čapek navazuje a někdy dokonce předbíhá různé myslitele a myšlenkové proudy, z nichž některé přichází a rozvíjejí se později.
Jako by naznačoval cestu, jak se lze potkat s eriksonovským stadiem v životě - integrita a vyrovnanost versus zoufalství.
Hodně mi dalo také přečtení doslovu k noetické trilogii. Jsou v ní obsaženy zásadní myšlenky pro konstruktivistické vidění světa. Každý žijeme jednu možnost z mnoha, vytváříme svůj život a jeho smysl přisuzováním významů. A v tom je naše velká svoboda. Což zase připomíná myšlenky V. E. Frankla - okolnosti možná nezměníme, ale vždy máme svobodu zaujmout postoj.
To se takhle jeden "obyčejný" muž rozhodne napsat na pokraji své smrti životopis o svém "obyčejném" životě. Román se odehrává před více než 100 lety, takže nejdřív tu máme vcelku milé nostalgické vzpomínání na vyrůstání na vsi, kde se pěstovala řemesla, děti si hrály prosté hry a hlavní hrdina vyrůstal v citlivého a chytrého mladíka, co půjde studovat a poté pracovat na dráhu, která ho vždy tak přitahovala...
A najednou, v půlce knihy, se začne ozývat druhý vnitřní hlas. A po něm třetí i další. A všichni začnou upozorňovat na to, že hlavní hrdina při prvním vyprávění zamlčel pár skutečností, které jsou přeci jen dost důležité. Tady najednou Karel Čapek dost zdrsní a román začne být slušně temnej. Čtenáře čekají znepokojující scény týkající se sexu a různých špatných vlastností, které běžně nedáváme najevo.
Čapek píše brilantně a tohle je především filozofické zamyšlení nad životem, jak ho vnímáme a jak ho prožíváme. Je to jakási dekonstrukce života, kde se vracením k různým klíčovým událostem a jejich rozkladem vzniká dost nelichotivý a komplikovaný obraz něčeho, co může působit na první pohled jednoduše a správně.
Strhující a nadčasová kniha od českého velikána.
Devět "obyčejných" životů z deseti.
Život jednoho člověka a jeho pohnutky rozpitvány do nejmenších detailů..
Pár citátů z knihy:
"Mívám dojem, že se lidé svými vzpomínkami jaksi vychloubají; honosí se tím, že za jejich dětství panoval záškrt nebo že zažili tu velikou vichřici, jako by to náleželo k jejich osobním zásluhám. Snad každý člověk má potřebu vidět ve svém životě cosi pozoruhodného, důležitého a přímo dramatického; proto rád upozorňuje na zvláštní události, které prožil, a očekává, že se pro ně stane předmětem zvýšeného zájmu a obdivu."
"Mladý člověk chce všechno, co vidí, a zlobí se, že to nemůže mít; pročež se mstí na světě i na lidech a hledá, co by jim upřel."
"Člověk prostě má určitou představu sám o sobě a o svém životě, a podle toho vybírá nebo i trochu upravuje fakta, aby mu tu představu potvrdila."
"Život člověka je spousta různých možných životů, ze kterých se uskuteční jenom jeden, nebo jenom několik, zatímco ty druhé se projeví jen kuse, na chvíli nebo vůbec nikdy."
Ze začátku opravdu skvělá kniha, ke konci mi také vadily hádky různých stránek osobnosti, ale jinak Čapkův postřeh a popisnost každé maličkosti jsou neuvěřitelné.
Tak tedy Dášenka čili Život štěněte.Ne,nehráblo mi.Mé pravěké předpubertální já takhle s panem Čapkem začínalo.Pak ještě komiks Válka s mloky a nějaká povědomost s vynalezením slova robot od téhož autora.To trvalo do doby,než jsem tak nějak začal četbu všeobecně brát,ehm takovej osobní literární comeback :-D
Jo vše je jinak to už téměř nějaký čas zdá se mi.Snad ve škole,nebo v práci snad Votroubková,že by poudála ? Nic jo,fakt ne.Mařka říkala ani prej na Barrandově se o tom dosti nemluvý a to tam dávaj ty vztahy.Ono se dělá,že to ne existůůůje.
Autor měl širokej záběr a pak taky existenční pecky jako tenhle vobyčejnej život.
Helejdte osobo a kterápak vy vlastně jste,kdo se má ve vás vyznat,kde jste se schovala,máte snad pro dnešní den zcela jiné já,či snad jste nechala včerejší kdesi doma na věšáku nebo snad nedej bože v šuplíku.Vy nemůžete za své hurá ego,ono vás zformovalo dětství ? Kdeže ono to sahá snad ouplně až do předků ? Vy myslíte snad až jako dokonce jako Dé En Á ? Jejku takže moje nasranné já,může taky pocházet od,dej mu pane na nebi lehký spočinutí,mého pradědy.Někoho koho jsem neznal a při tom jsem jeho já,nebo taky někdo dočista úplně jinej :-) Neuchopitelnost co jsem a kam jdu ? Ještě nevím,asi do mlíkárny probrat to s Kašubovou vod naproti,ta je taky podobně máklá.
Takže si je nosím sebou a občas šáhnu do šatníku pro jinší osoby svých tzv. JÁ,to podle situace. Ono to tak v hlavince pěkně roštuje.No a pak tu máme tu epickou svobodnou vůli ...
Tak už jsme se vykecali co ! Na závěr se sluší doporučit široké obci databázní knihové :-)
Až dočtete šmakulozní Dášenku,to je taky hezkej pokéc i s obrázky a nebo něco jako Krakatici,snad R.U.R. Robotici zkuste tenhleten ŽIVOT.
Každej si hledá svý...každej si hledá svý,kam sebe vrazit...KAŽDEJ SI HLEDÁ SVÝ
Začátek velmi slibný, mě ten obyčejný příběh dost bavil, ale následné hádky různých stránek osoby hrdiny mě už tolik nenadchly.
Na hodnocení mi nestačí hvězdičky! Zpočátku jsem měla obavu, jestli to snad nebude poněkud naivní vyprávění, ale to, co následovalo po první třetině, mi naprosto vyrazilo dech. Takovou sondu do hlubin duše člověka jsem v literatuře ještě nezažila. Čapek je naprostý mistr psychologie a otevřeně píše o takových stránkách povahy, o kterých si mnohý čtenář ani nedovolí připustit, že je má.
„Každý lidský život, i ten zdánlivě nejobyčejnější, (…) je ve skutečnosti bohatý a složitý.“ Dočetl jsem se kdesi v anotaci k téhle knize. No jestli tomu tak mělo být, perspektiva právě obyčejného člověka účelu nesvědčí. Čapkovy postavy mě obecně serou tím, jak zpravidla nejsou ničím jiným, než reproduktory spisovatelových úvah. Třeba by mi ten obyčejný člověk ani tolik nevadil, kdyby každou větou nenápadně (samozřejmě bez svého úmyslu, za to může autor) neupozorňoval na svou mimořádnost. Kde se tolik existenciálních otázek v nádražákovi bere. Možná jsem jen zbytečně kritický k formě, ale ta mi nemůže být u novely lhostejná. S Čapkem se ve svém názoru na adekvátní literární prostředky neshodnem, aniž bych tím chtěl jakkoli shazovat autorovy spisovatelské kvality. Jestli něco, spíš mi nesedí spisovatelovy autorské kvality.
Jedno z nejlepších Čapkových děl, které jsem doposud četla. Z jeho pragmatické trilogie je dle mého názoru nejzdařilejší, jelikož se nejvíce dotýká osobnosti čtenáře a nejvíce ho nutí zamyslet se nad svým životem a jeho odlišnými stránkami, nad svými nejsilnějšími já a celkově nad sebou samým.
Moudré, zřejmě nezapomenutelné, klasicky vytříbený jazyk.. přesto jsem se do dalšího čtení víceméně musel nutit, bohužel.. kdyby to nebylo příliš laciné, řeklo by se příliš obyčejné
Štítky knihy
rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Jo Čapek nikdy nezklame