Obyčejný život
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54765/mid_obycejny-zivot-LK1-54765.jpg
4
426
426
Noetická trilogie série
< 3. díl
Karel Čapek se stal světoznámým díky svému dramatu R.U.R., mnozí jej tedy považovali především za dramatika či za autora scifi. Brzy nato se předvedl i jako vynikající autor cestopisů a fejetonista, který vynikal vtipem a pozorovatelským nadáním vidět nevšední stránku všedních věcí. Koncem dvacátých let minulého století si získal čtenářskou přízeň svými dvěma sbírkami mistrných krátkých próz Povídky z první kapsy a Povídky z druhé kapsy. Jeho dílo však vyvrcholilo ve třech románových prózách – třetí z nich byl právě Obyčejný život. Jeho hrdinou je železniční úředník, který se na sklonku svého života pokusí popsat běh svého obyčejného života. Když jej vypoví, začne však sám se svým pohledem vést stále vášnivější spor o to, kdo vlastně byl, jaký život skutečně žil. Postupně nachází v sobě jakoby přehlížené motivy svých činů, jakési skryté osoby, které se zdají z rámce obyčejného života vybočovat. Každý lidský život, i ten zdánlivě nejobyčejnější, dokazuje Čapek, je ve skutečnosti bohatý a složitý, všichni žijeme jen jednu ze svých možností. Ale i ty neuskutečněné možnosti nám pomáhají porozumět druhým lidem a chápat jejich životy. Obyčejný život patří k nejpozoruhodnějším dílům nejen Čapkovy, ale celé naší moderní prózy.... celý text
Přidat komentář
Méně známá kniha sqělého autora. Nečekaně zajímavé čtení. Obyčejný (skromný) člověk nikdy nežije obyčejný život, ale je dobře že si to myslí...
Dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama, a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního.
Nevím, jestli je dobře, že píšu o svých pocitech bezprostředně po dočtení. Tohle je zrovna jedna z těch knih, která v člověku dlouho rezonuje.
Absolutně nepobírám, jak mohl tohle někdo někdy vystavět, propojit, napsat. Co k tomu dodat, Čapek byl génius - mistrný spisovatel, mimo to je třeba vyzdvihnout i jeho schopnost číst v lidech.
Obyčejný život musím nějak vstřebat, už teď vím, že mi to nějakou dobu potrvá.
Silná a krásna kniha. Keďže od bratov Čapkov som doteraz (bohužiaľ) poznal iba R.U.R. a Pejska a Kočičku, rozhodol som sa rozšíriť si obzory.
Prvá časť knihy je až idylická a svojim spôsobom naivná. Obyčajný život obyčajného človeka, od narodenia až do dospelosti. Na druhý pohľad však tento život tak obyčajný nie je. Všetko písané krásnou češtinou a s atmosférou, ktorá človeka vtiahne.
Druhá časť (cca od polovice až poslednej tretiny knihy) je však už omnoho vážnejšia a ukazuje sa, že život hlavného hrdinu nebola až taká idylka. Sexuálne zneužívanie kamarátky z detstva vlastným otcom, protištátna činnosť hrdinu, vážne zdravotné problémy, kariérizmus a súčasne túžba uniknúť z dokonalého čistučkého sveta so starostlivou manželkou, v ktorej videl matku.
Do světa Karla Čapka se rád vracím. Pro jeho všeobecný přehled, laskavou moudrost, umění balancovat na nepřesné hranici mezi pravdou a nepravdou, a hlavně pro dokonalou schopnost empatie. Tentokrát mi pomocí vnitřního monologu v kombinaci s vnitřním dialogem naznačil, že žádný život není úplně obyčejný.
Po létech přidávám hvězdu: 95 % (zatím 372 hodnocení s průměrem 85 %).
(SPOILER) Nádherné! Žádný život není obyčejný a o pocitu štěstí rozhoduje úhel pohledu a zdánlivé maličkosti.
(SPOILER)
TAK JEŠTĚ ZNOVU: ČAPEK je národní kulturní bohatství, lze si knihu stáhnout zdarma, Před nástupem nacizmu společnost byla rozdělena, stejně jako dnes. Spisovatel byl nucen se stáhnout do ústraní, aby mohl psát dál. Vznikla i tato poetická kniha na oslavu obyčejného života, obyčejného člověka, který žil v pravdě.
Doporučuji.
Takhle hluboký lidský příběh jsem od Čapka nečekala. Ze školy jsem si odnesla, že Čapek je autor pohodář, pohádkář, vizionář, kvalitní politický společník. Ale společenský / filosofický romanopisec. To mě překvapilo. Asi jsem nějaké hodiny zameškala.
Bylo to dobré, silné. Skvěle zachycuje svoji dobu. Bohužel já jsem spíš na vývoj příběhu, než charakterové obrody.
Za mě nejen nejlepší díl Čapkovy noetické trilogie, ale zároveň nejlepší Čapkova kniha vůbec.
- "Stoji to celé za čtení?"
Doktor jen pokrčil rameny.
Z noetické trilogie řadím na druhé místo za Hordubala a před Povětroně, ten se z mého pohledu moc nepovedl, resp. možná jsou u něho jeho poselství a role v rámci trilogie tlačené až příliš na sílu.
Obyčejný život mě bavil, hlavně do doby, kdy dějová linie poměrně lineárně sledovala životní osud hlavního hrdiny... i když i k té jsem měl určité výhrady. Dost nevyvážené bylo dění v dětství a dění v pozdější dospělosti, od okamžiku, kdy se hlavní hrdina oženil a dostal "své" nádraží, už to byl jen průjezd jeho druhou polovinou života v rychlíku. Škoda.
Hádky sama se sebou o tom, jaká složka osobnosti převažovala, mě - přiznávám - nebavila vůbec. Tahle pasáž mi přišla ukrutně dlouhá, přitom lze pochopit to, že jsou různé úhly pohledu na život člověka (včetně svého vlastního) ze dvou či tří stran.
Troufám si tvrdit, že jsem pochopil Čapkovu myšlenku vtělenou do celé trilogie a líbí se mi... na druhou stranu, v dnešní době, kdy je lež relativizována jako alternativní pravda by dal Čapek dezinformátorům do ruky docela silný argument... kdyby měli mentální kapacitu na to, si něco z jeho díla přečíst a pochopit ho.
Nic zvláštního jsem nečekal a taky se mně ničeho zvláštního nedostalo. Sice je to o chlup lepší než naprosto tragický Povětroň, ovšem na skvělého Hordubala to nemá - pokud tedy lze vůbec tyto tři knihy vzájemně srovnávat. Zde je spousta bezesporu ušlechtilých myšlenek a hloubání o životě z různých úhlů pohledu, avšak všechno to procházelo kolem mě, aniž by mě něco z toho opravdu oslovilo. Nepochybuji o tom, že si kniha své čtenáře najde, ovšem já do jejich řad asi patřit nebudu.
Už jsem to několikrát zmiňovala a musím to zopakovat. Miluji Čapkovy knihy. A byla jsem přesvědčená, že jsem je všechny přečetla (jak naivní). A tak jsem se rozhodla to letos změnit.
Obyčejný život je zajímavá kniha. Ze začátku popisuje železničář své dětství a studia, pak život na stanici a nakonec rozebírá obyčejný život. Velice zajímavé úvahy, ale musím říct, že jsem asi na knihu nebyla připravená, protože se mi četla trochu hůř. Možná zase někdy znova.
Tohle je další hmatatelný důkaz Čapkovy geniality. Tak dobře napsané, do hloubky jdoucí. V této knize je všechno. Oslava života, stýskání si nad jeho marností, láska, smrt, lidská ušlechtilost i malost... Už samotná první část prostého líčení života byla tak pěkně postavená, promyšlená, uvěřitelná. Ty přesné postřehy, co se týče životních rolí, situací. Dlouhé a zevrubné rozebírání konkrétních pohledů "já" na život v závěrečné části mne zprvu překvapilo, ale postupně jsem zjistil, že se jedná o zcela organickou součást knihy. Obyčejnost života s prvky neobyčejnosti, nebo naschvál již níže zmíněný oxymoron - žádný život není obyčejný, anebo autorem zmíněných několik životů ten hlavní utvářející?
Podle mne ode všeho kousek a ještě mnoho navíc.
Klenot od jednoho z nejlepších českých prozaiků.
Ačkoliv jsem od knihy očekával něco jiného, rozhodně nejsem zklamán. Místo oslavné ódy na prostý, obyčejný život jsem dostal psychologickou sondu do duše na první pohled obyčejného člověka, který v rámci rekapitulace svého života vede sám se sebou dialog o tom, která část jeho osobnosti jej vedla k jednotlivým životním krokům a kým vlastně ve skutečnosti byl.
Zajímavé a hodnotné dílo velikána české literatury.
Dlouho se mi nestalo, že bych cítil mírný smutek z toho, že se mi pod rukou tenčí počet stran. "Obyčejný život" je bezpochyby mé nejoblíbenější Čapkovo dílo. (Ne)obyčejný příběh mě pohltil už od první stránky a já se moc těšil na chvíle, kdy knihu zase otevřu. Kombinace velmi lidského příběhu a filozofie člověka a jeho existence pro mě fungovala skvěle. Čapek byl opravdu zajímavým a mimořádným autorem s velice živými postavami a flexibilním stylem psaní, kdy se autor chová jako chameleon proto, aby jeho hlavní myšlenka snáz došla k lidem. Nemám knize, co vytknout, skvělá, nadčasová četba!
Je úžasné jak kniha celou dobu nutí člověka myslet na svůj název. Obyčejný život. No řekněte, viděli jste někdy více do očí bijící oxymóron? Já snad ani ne.
Upřímně? Ano, podle mne je opravdu Obyčejný život nejlepší kniha trilogie. Nemyslel jsem, že se mi něco bude líbit víc než Hordubal, ale ono jo. Knihu lze rozdělit do dvou, až tří oddílů, ty však od sebe nejsou nijak formálně rozděleny. Právě ten první mne neskutečně bavil. Jakýmsi divným způsobem. Otevřel jsem si ke čtení lahev Tramínu a užíval si popis dětství, studia, nástupu do práce. Bylo to krásné. Prostě nádherným jazykem napsaný obyčejný život.
Poté začala druhá část. A bylo to opravdu tahle jednoduché? To je hlavní otázka té druhé části, vedené formou vnitřních dialogů. Jaké byla motivace života? Nebo snad jen motivace jednotlivých jeho částí? A Jaký jsem vlastně byl člověk? Či lépe, který jsem byl člověk? Celá tato část je najednou strašlivě temná oproti té první, taková vážná, nejistá. Nejistota není přeci pěkná.
Inu a třetí část do značné míry nejistotu zahnala. Člověk není monolit. Člověk je množina prvků, která se může zdát téměř nekonečná. Smíření, konec.
Já vám nevím, je cosi krásného na této knize. Pragmatická poetika pragmatické filosofie, mistrně podaná panem Čapkem. Kniha se čte krásně, nenudí, není totiž monolitní, asi jako ten člověk a snad i někoho donutí k zamyšlení.
Takový STEPNÍ VLK počesku. Pro mě velmi příjemné překvapení. Výborná, i když v Čapkově bibliografii trochu nezaslouženě upozaděná kniha.
Štítky knihy
rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Fantastický příklad introspekce a reflexe nad vlastním životem. Máte-li rádi filozofické otázky a často se zamýšlíte nad existencí, smyslem života a vlastní individualitou, pak doporučuji všemi deseti!
Čapek zde zkoumá, co to vlastně znamená vést „obyčejný“ život a jaké hodnoty a zkušenosti s tím přicházejí. V první části se retrospektivně díváme na dětství a dospívání hlavního hrdiny, díky čemuž můžeme lépe pochopit jeho současné já. Druhá část je více filozofická, plná hlubokých úvah. Kapitoly jsou seřazené chronologicky, jazyk je jednoduchý a velmi precizní, a tak jde čtení jako po másle.
„Monolog je hrozná věc, trochu jako sebeničení, něco jako přetínání pout, která vás vážou k životu; člověk, který vede monolog, už není jenom osamělý, nýbrž je vyřaděn nebo ztracen.“
(Tady si jen dovolím dodat, že utápět se ve vlastních myšlenkách a pocitech je často sebedestruktivní, ale občas také ohromně úlevné a seberozvíjející).
Za mě patří knize 100 %.