Obývací nepokoje
Petr Hruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440668/bmid_obyvaci-nepokoje-juI-440668.jpg
4
47
47
Debutová sbírka výrazného ostravského básníka představuje autora jako tvůrce svébytné poetiky, který dokáže navodit komorní, nicméně poněkud znepokojivou náladu a atmosféru. Hruškova sbírka je poezií neklidu, v níž se zdánlivě tiché a nenápadné součásti domovů a domácností náhle mění až v hororové prostory, skrývající tajuplné symboly. Obývací pokoje jsou tak rázem „obývajícími nepokoji“, v nichž se zabydlela podivná, až nepřátelská atmosféra, která rozhodně nepohladí na duši, ani se nestane předpokladem pro spokojený odpočinek. Všude v těchto místnostech se totiž pohybují předměty a lidé, které přinášejí místo vzájemnosti a sounáležitosti rozbroje, nevraživost a nesoulad. To vše se odehrává v areálu anonymního panelového sídliště, kde vládne odcizenost, lhostejnost, citová absence i neschopnost mezilidské komunikace. Vše pohlcuje kakofonie nepříjemných zvuků, jíž se sice pokouší básník ve druhé části čelit, nicméně jeho hlas je natolik osamělým, že nemůže dané situaci vzdorovat a odporovat.... celý text
Přidat komentář
Sbírka je pro mne nepřesvědčivá.
Hra se slovy se často povede, ale je do sebe příliš zahleděná. Stává se, že celá báseň je jen (ne)zbytným vehiklem jednoho verše, pointy nebo obrazu.
A tak i básně, které by samy o sobě byly dobré, vyznívají paradoxně v celku sbírky jaksi vykalkulovaně.
Jsem nadšená. Autora jsem vůbec neznala, nechala jsem se inspirovat kamarádkou. Četla jsem teď tedy jeho prvotinu a jsem moc ráda, že Petr Hruška vyzrál natolik, že letos vyhrál Magnesii Literu. Trochu si jeho verše pro sebe srovnávám s Jáchymem Topolem, kterého jsem si nedávno po letech znovu přečetla (jsou vrstevníci). Nevím, asi jsou jejich pocity stejně rozervané, ale Topol je drsný a neuchopitelný. Hruška úsporný a malebný. Některé básně jsem si četla i několikrát.
Nechala jsem se unášet pocity, sbírka mě oslovila, líbila se mi.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
...Vyklízeli dohola obývací pokoj
malý chlapeček
ležel v koutě
Jako pohozený ulovený plyšový mrtvý
bobřík odvahy —
zůstat sám
v domě kde se stal
rozvod
Už mu to končí...
Hruška mne dokáže rozsekat. Je jako ta zmíněná zubarska vrtačka co ukáže na stred bolesti. Jeho pět slov nad sebou má obsah a kadenci pětiset stránkoveho románu ruského klasika. A clověk uz z toho cteni nevyjde stejny jak býval. Nejsem přítelem takovéhle civilnosti ani úspornost sdělení. Take je to popis starší doby než moji. Ale jemu to funguje nějak univerzálně. Snad je v tom i nějaký prvek samanismu.
První seznámení s autorem. Sbírka se mi líbila. Nejsem si jist, zda jsem si knihu správně interpretoval. Ale viděl jsem v ní kleštěné, depoetizované verše lyrického subjektu, který je zděšený soudobým světem. Cítí prázdnotu a ztracenost, která až směřovala k deziluzi všednosti.
"Vždycky se ty dveře
zavíraly, samy od sebe, léta
letoucí, s pomalým chvatem.
Teď se ani nehnou.
...
Oba by chtěli vědět kdy,
kdy přesně se to stalo, oba by
chtěli být v té chvíli."
Rád se seznámím s dalšími sbírkami autora.
Verše tohoto autora nechápu a nerozumím jim... Jeho poezie se mi ani za mák nelíbí...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zelený svetr |
| 1995 |  Obývací nepokoje |
| 1998 | Měsíce |
| 2013 | Darmata |
| 2005 | 7edm 2005 |
Mám z toho rozporuplné pocity.