Obzor
Wiesław Myśliwski
Monumentální románová freska, pevně zakotvená na polském venkově, je literární vzpomínkou na dramatické dětství v dramatické době. Autor očima dorůstajícího chlapce vykresluje život na polském venkově za války, ale i pozdější časy v sevření stalinismu a reálného socialismu. Zápletky, postavy a události se zdají být zpočátku vypůjčené ze skutečnosti, kterou důvěrně známe, ale postupně nabývají na složitosti, takže vyžadují pozornost a přemýšlení nad vnitřním smyslem a konsekvencemi. Nejde o román psaný podle jednoduchého zákona příčin a důsledků; jeho tajemství „jednoty v mnohosti“ tkví spíše ve fenoménu života samotného, od narození, přechodu od dětství k mládí a zralému věku až k smrti. Myśliwski (*1932) za tento román získal nejvyšší polskou literární cenu Nike.... celý text
Přidat komentář
Pokud hledáte knihu s velkou akcí a mnoha zvraty v ději, běžte raději "o dům dál". Tato kniha poklidně plyne, nikam nespěchá a nechává čtenáře unášet proudem vypravěčových vzpomínek na dětství a dospívání v poválečném období v malé polské vesnici.
Přemýšlivá kniha o životě, válce a smrti, dojemné vyprávění o hledání vlastního "obzoru".
Štítky knihy
polská literaturaAutorovy další knížky
2010 | Traktát o louskání fazolí |
1986 | Na kameni kámen |
2020 | Obzor |
1990 | Zloděj |
2024 | Ucho jehly |
Jak to, že má zrovna tahle kniha tak málo čtenářů? Možná je to opravdu tím pomalým tempem zaznamenávání vzpomínek, nebo popisem způsobu života, který už zaniknul... Sama mám ale takové knížky nejradši. Josef Škvorecký tvrdil, že skutečná literatura je denním sněním, a podle mě to právě romány jako Obzor dokládají.
Stejně jako válečná fronta, která prochází v nevelké, ale přesto dostatečné vzdálenosti od vesnice, v níž se děj odehrává, zůstávají historické události v příběhu jen kulisami. Ale přesto jsou přítomné prostřednictvím každodenních situací, břitkých rozhovorů, dlouhých monologů postav... I nejmenší detaily věrohodně dokreslují atmosféru konce 2. světové války a následujících let.
Vyprávění není prvoplánově nostalgické, je jen procítěné, klasické, propracované – a obohacující.