Oceán na konci ulice
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202005/bmid_ocean-na-konci-ulice-m3X-202005.jpg
4
1155
1155
Jedného dňa, keď bol Neil Gaiman sám doma, jeho manželka práve niekde koncertovala, rozhodol sa, že si skráti čakanie a napíše pre ňu poviedku. Postupne však z poviedky vznikol román Oceán na konci ulice, v ktorom sa hlavný hrdina chystá na pohreb a vracia sa na miesta svojho detstva. Voľné chvíle pochmúrneho dňa vypĺňa potulkami po bývalom detskom kráľovstve. Vyberie sa až na samý koniec svojej ulice, kde ešte stále stojí farma Hempstockovcov, a stretne sa so starou pani Hempstockovou, matkou svojej kamarátky z detstva Lettie Hempstockovej, dá si čaj a odíde k jazierku s kačkami, ktorému Lettie hovorila oceán...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The ocean at the end of the lane, 2013
více info...
Přidat komentář
Celkem se ztotožňuji s Joanne Harris, která je citovaná na zadní straně knihy: "Některé knihy prostě čtete. Jiné si vychutnáte. A některé knihy (jako je tato) prostě vstřebáte, srdcem i duší."
Vyvolává ve mně pocit tepla, přesně se hodí do dešťivých dnů, kdy jsem ji četla.
Kniha se mi líbila, nelze jí upřít její magickou stránku a i já jsem jí okouzlena. Začátek je takový rozjezdový, ale jak se objeví Uršula, tak z toho jde až strach. Děj mě držel v napětí a líbí se mi Lettie a její statečnost, jak ochraňuje hlavního hrdinu. Za nejhorší pokládám vytahování "Cesty domů", to bylo tak autentické.....lepší na to nemyslet. Příběh se mi moc líbil. Musím ale přiznat, že jsem asi úplně nepochopila ten závěr. Asi si budu muset přečíst knihu někdy znovu.
Kromě komiksů a filmů podle Gaimana to byla moje první kniha od tohoto autora, a ač jsem skoro ve věku důchodovém, jsem jí okouzlená. Ten příběh je nádherný i strašidelný, barevný i temný, radostný i pochmurný... a autorova představivost je neuvěřitelná... všechny ty obrazy se mi doteď míhají v hlavě. Už se těším na četbu další Gaimanovy knihy a autora si dávám do oblíbených... :-).
Opravdu povedená kniha o dětství pro dospělé. Ten pocit bezmoci dítěte, o kterém rozhodují jiní a které s tím nemůže nic udělat, je skutečný. Na této myšlence je také postavena "hororová" postava Uršuly, která je sice bytostí z jiných světů, ale v zásadě by magické schopnosti ani nepotřebovala. Skvělé jsou také jednotlivé myšlenky, které by mohly obstát i jako samostatné citáty. A nesmím zapomenout na Hempstockovi a Lettie. Prostě přečteno jedním dechem a rozhodně se k té knize chci vrátit (a ne jednou).
Nečakala som to, ale táto kniha ma vôbec nenadchla. Napísané je to pekne a zaujímavo, pohľad malého dieťaťa na svet uveriteľný, ale ten príbeh samotný ma nezaujal. Vlastne mi bolo úplne jedno, čo sa deje, prečo a ako sa to deje, nevnímala som ani súvislosti. V tom oceáne som sa plácala iba na povrchu, ani raz ma to nevtiahlo pod vodu (do príbehu). Proste bol ten oceán na mňa až príliš plytký...
Zvláštní..hodně zvláštní..z dětského úhlu pohledu bývá vše odlišné, pohádkovější, fantastičtější..mé první setkání s tímto autorem..konec příběhu mě potěšil, ačkoliv se nejedná o klasické "žili šťastně.."..milá kniha přečtitelná na jeden zátah..
Neil Gaiman je v první řadě fabulátor, mistr imaginace různých forem. I Oceán na konci uličky rozehrává zeširoka, pomalu se dostává k jádru věci, a pak vše znenadání utíná. Jeho doménou je vystihnutí snového vnímání světa. Především má ale záviděhodný cit pro přepírání vzpomínek a dojmů, které v nás vyvolávají často ty nejvšednější zážitky. Dokáže slovy vyjádřit to, co běžně pociťujeme, když myslíme na minulost, nebo si představujeme budoucnost. Přivádí do našeho šedivého světa magii, která působí natolik všedně, že musí být zákonitě reálná.
Příběh vypráví o děsivých událostech, které prožijí jeden obyčejný chlapec a jedna neobyčejná dívka. Nejblíže má přitom novela ke strašidelným povídkám Raye Bradburyho, protože podobně jako on i Gaiman umí nádherně spřádat návraty do dětství. Za mě spokojenost naprostá, jen mi chyběla závěrečná pointa, díky které by všechno zaklaplo na své místo. Ten krátký rozsah k tomu prakticky vybízí, a když už ne více stran, čtenář by si zasloužil alespoň toto.
Přiznám se, že knihu jsem sháněla proto, že její název mi, při luštění loňského rozkrývání obrazu u Knižní šifry naprosto nic neříkal. A tak jsem tak dlouho sháněla, až jsem sehnala - a po přečtení zas poslala dál do světa. Nějak to není můj šálek kávy, je ale pravda, že jsem se u čtení nemusela přemáhat knihu dočíst. Jen to prostě nebudu opakovat.
Temná fantasy z dětského pohledu, kdy tomu právě dětská imaginace ještě dodává na působivosti. Přečetl jsem to za jediný den, a tak dlouho mi to trvalo nejspíš jen proto, že jsem to četl v angličtině. Parádní a opravdu hezká knížka.
Já jsem vrchol příběhu prožíval v okamžiku, kdy dětský hrdina utíká po louce před chůvou, jinak jsem v knize postrádal větší dynamiku. Zdálo se mi, jako by se autor znovu vracel k dřívějším tématům, viz Koralína - motiv kočky, kuchyně, temné/dítětem dosud nepoznané stránky dospělého rodiče, přetvářka, dům sousedů... Možná jsou to pro autora tak silné (snad biografické) momenty, že se s nimi musí znovu vyrovnávat?
Dlouho už tu nebylo něco na způsob Koraliny. Takový to mrazení navozující bezmocnost a strach o hlavního hrdinu. Je až překvapivé, že to pociťuji při čtení Oceánu a Koraliny, ale ne u např. Nikdykde či Amerických bohů - tímto ovšem nechci shazovat jejich kvalitu. Nevím, asi jak je hlavní hrdina dítě, všechny ty strachy vypadají větší a je li to navíc předkládáno s takovým řemeslným umem, ...ještě jednu takovou knížku prosím.
Nikdykde považuju za jednu z nejlepších fantasy z mého mládí. Po více jak deseti letech jsem šáhl po Gaimanovi znovu a tentokrát mě příběh úplně neoslovil. Vše je takové nemastné neslané, bez pořádné zápletky a děje. Stále jsem čekal, že se bude dít něco víc, ale nepřišlo nic. Byť na jednu stranu je příběh zahalen tajemstvím (což je plusem a přidává knize na vlastní fantazii), na stranu druhou jsem čekal jakékoli objasnění alespoň jedné z mnoha věcí v knize (rodina Lettie, blechy, onen "druhý svět" apod.). Určitě nemůžu sdílet všechna ta přespříliš pozitivní hodnocení. Zároveň se nejedná o špatné čtení, které díky své délce nezabere ani moc času.
Zase jedna z Gaimanových knih, která mě naprosto okouzlila a opět mi připomněla, proč mám jeho psaní tak ráda. Stírání hranic mezi snovým a skutečným i mezi dětským a dospělým světem, lehkost, s jakou je příběh vyprávěn, napětí, bezbřehá fantazie a to, jak se čtenář tak nějak propadá do příběhu a skoro se stává jeho součástí, přináší opravdový čtenářský zážitek. Tentokrát opět za pět.
Proč jsem tohoto autora odkládala tak dlouho? Mistrovsky zpracované, čte se samo. Autorova fantazie je obdivuhodná. Vyprávění dítětem dodává příběhu dětské kouzlo, i když to dle mě není fantasy pro děti.
Snad se brzy dostanu k dalším knihám autora.
Tak tohle se mi líbilo. Bylo to celé takové snové, nenápadné, odpočinkové. Přesně to jsem potřebovala. Určitě si od Gaimana ještě něco přečtu. Jeho styl fantasy se mi začíná zamlouvat.
Začalo to pútavo, ale po príchode Ursuly ma to mierne nudilo a tešilo ma krátkosť strán:D No priniesť oceán vo vedre je čosi, čo by som si veľmi priala, ale s tou neotrasiteľnou, príšernou "dospelou" podmienkou, aby mi ju priniesol on. A to sa nestane. To je ten rozdiel medzi dospelými a deťmi, deti môžu mať radi každého a to jediné očakávajú, vedro s oceánom im môže priniesť ktokoľvek, prežijú rovnakú radosť, kým my dospelí najčastejšie predstierame radosť a túžime len po tom, aby sme oceán dostali od niekoho konkrétneho. Už nemáme radi vôbec nič a pri tom vieme, že to nie je nevďačnosť. Je to rezignácia.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasyAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Tak uvěřitelné a zároveň kouzelné. Na farmě s třemi obyčejnými venkovankami, babičkou, matkou a dívkou, zažil vypravěč ve svých sedmi letech věci tak prosté a hmatatelné (požitek z poctivého jídla) či zdánlivě samozřejmé (pocit bezpečí, o který doma přišel), že stejně pravdivá se mu musela zdát kouzla oněch tří dobrých a mocných bytostí zachraňujících svět (a potenciálně hodného budoucího dospělého) i činy bytostí opačných, které jako zlo původně ani nevypadaly.
Právě to, jak se prolíná realita s fantazií či snem či kouzly a obojí přijímáme na stejné úrovni, jsou stejně přijatelné a pochopitelné, je výrazem autorova umění. Proto mám jeho knížky ráda.