Oceán na konci ulice
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202005/bmid_ocean-na-konci-ulice-m3X-202005.jpg
4
1155
1155
Jedného dňa, keď bol Neil Gaiman sám doma, jeho manželka práve niekde koncertovala, rozhodol sa, že si skráti čakanie a napíše pre ňu poviedku. Postupne však z poviedky vznikol román Oceán na konci ulice, v ktorom sa hlavný hrdina chystá na pohreb a vracia sa na miesta svojho detstva. Voľné chvíle pochmúrneho dňa vypĺňa potulkami po bývalom detskom kráľovstve. Vyberie sa až na samý koniec svojej ulice, kde ešte stále stojí farma Hempstockovcov, a stretne sa so starou pani Hempstockovou, matkou svojej kamarátky z detstva Lettie Hempstockovej, dá si čaj a odíde k jazierku s kačkami, ktorému Lettie hovorila oceán...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The ocean at the end of the lane, 2013
více info...
Přidat komentář
Dostal jsem ji jako dar. Nalezl jsem v ní vše, co jsem v tu chvíli hledal a pak se rozplynula v oceánu a zůstal po ní jen prchavý dojem čehosi hlubokého a kouzelného.
Překrásná kniha, která se mi už navždy vryla do paměti. Sotva jsem ji zavřela a už mi bylo jasné, s jakou láskou se k ní budu příště vracet. A každému, kdo hodnotil méně než třemi hvězdičkami: nemáte duši a dítě uvnitř vás je dávno pryč.
(SPOILER) Moc pěkná kniha, zajímavý příběh, netradiční hrdina. Ač bylo 180 stránek doslova zahlceno magií, vůbec jsem se v ní neztrácela a působila naprosto uvěřitelně. Nakonec se mi líbila i povídková neukotvenost děje - na čí pohřeb hrdina přijel, setká se ještě s Lettií atp.? Pohled sedmiletého dítěte byl zvláštní, chlapec nepůsobil přemoudřele a nepřirozeně dospěle. Hezké.
Gaimana mám ráda, ale tohle je úplně zbytečná knížka. Hezká obálka. U té to začíná a končí. :-(
Gaimanovým přáním je mít doma nekonečnou knihovnu, mým je mít knihu s nekonečným příběhem od něj.
Tajně doufám, že jsou na světě místa a bytosti, které prostupují jeho příběhy. Byla by to ještě větší sranda :-D
V knihovně jsem viděla Gaimana, tak jsem ho čapla a vůbec jsem netušila do čeho půjdu. A musím říct, že to byla dost síla. Čekala jsem trošku jednodušší příběh, tohle bylo dost hluboké a celkem mě to dostalo. Je to taková jednohubka, ale musím říct, že se povedla!
Takového Gaimana mám obzvlášť ráda. Další z jeho příběhů uchovávaných v něze a pokaždé otevíraných s pocitem kouzla v rukou i hlavě. Se zvláštní nostalgií, která nás přiměje myslet na dětství, na louky, kde jsme chytali motýly a kudy se možná čas od času prohnal rejnovlk. Knihu jsem četla teprve podruhé, ale vím jistě, že se k ním ještě mnohokrát vrátím, v líných odpoledních nebo unylých večerech, kdy toužíme po troše tajemna. Oceán na konci uličky je pro takové chvíle ta správná medicína, která pomůže a navíc zanechá sladký pocit na jazyku. Když to čteme, známe to všichni, ten návrat do dětství. Ale zkusme to někdy sami napsat, nebo jen sami na to pomyslet a zavzpomínat. V tomto pana autora obdivuju, protože opravdu osvěží paměť nejen svou, ale i svých čtenářů.
Pohádka pro dospělé. V Gaimanovo tvorbě se vůbec nemusí stydět vedle Koraliny, Hvězdného prachu a Knihy hřbitova. Lettie je zkrátka úžasná kamarádka pro kluka v tomhle věku. Škoda, že jsem taky takovou neměl. A kdyby navíc přišla z jiného oceánu... Poklady jsou všude okolo nás, stačí jen otevřít oči. A představte si ten šedivý svět, který by zbyl, kdyby ho někdo začal mazat.
Nezaměnitelný Gaimanův styl, u mě sázka na jistotu. Oceán sice nemá na Nikdykde (na to má ovšem máloco), ale postupně vás pohltí tak, že může být klidně jedna ráno, ale vy prostě musíte číst dál.
Když jsem knížku dočítala, bylo mi z toho tak nějak smutno. Takový ten pocit, když nechcete, aby se Alenka probudila (a nedejbože vyrostla), ještě ne.
Tak nějak nevím co napsat. Knížka byla nádherná a strašidelná. Moje první od Gaimana a rozhodně ne poslední. Celý děj jsem hltala a byla napnutá. Bylo to i krásně dojemné. Doporučuji k přečtení. Snad se k ní ještě někdy vrátím. Ale tolik knih a tak málo času. Těžko říct.
Jako všechno, co Neil napíše, má to zvláštně umístěnou hlavu i patu. Ale má je to..
Ja Gaimana zeru, ale tohle se mi moc nelibilo. Pripominalo mi to Koralinu, ale bylo to o neco min detsky... Kazdopadne asi jsem ten hluboky smysl (pokud tam byl) uplne nepochopila, nebo to opravdu bylo skoro o nicem? Krasne napsano, ale dej bohuzel pokulhaval. Moc se mi libil jen ten konec. Marne porad cekam na dalsi Nikdykde, Americke bohy, Anansiho chlapce...
Záhadné...děsivé. Pro mě až příliš děsivé, i když jsme to četla až v dospělosti. Jako dítě bych to rozhodně číst nechtěla.
WOW! Gaiman opět dokázal, že je mistr (slova, fantaskních příběhů...doplňte, co uznáte za vhodné). Oceán na konci uličky se nese v komornějším duchu, s minimem postav. A obzvláště tleskám stylu vyprávění, kdy příběh sice říká muž starší čtyřiceti let, ale používá k tomu pohled svého sedmiletého dětského já. Nemluvě o tom, že mám slabost pro dojemné konce.
Útlá knížečka, která ve mě od začátku evokovala spíš knihu pro mladší ve stylu Koralíny. Může za to ale pravděpodobně styl vyprávění z pohledu sedmiletého chlapce, než samotný obsah. I když i ten pokulhává. Hempstokovic rodinka je skvělý materiál, který bohužel na pár stránkách nedostane moc prostoru. To sice prohlubuje "mystično", ale rozhodně neuspokojuje. Podobně jako vcelku ohraný děj.
Ovšem Henry Selick by z toho udělal krásný film.
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasyAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Nádherná kniha, až z ní bolí u srdce..