Oceánem na kře ledové
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342/bmid_oceanem-na-kre-ledov-342.jpg
4
136
136
Verne v knize vypráví příběh francouzského artisty Césara Cascabela a jeho rodiny, kteří se po letech strávených ve Spojených státech chtějí vrátit domů do vlasti. Bohužel jsou jim však ukradeny jejich úspory, takže si nemohou zaplatit cestu lodí do Evropy. César Cascabel se proto rozhodne dostat se do Francie pozemní cestou na komediantském voze přes Aljašku (prodanou roku 1867 carskou vládou vládě USA), dále přes zamrzlý Beringův průliv, Sibiř a centrální Rusko, přičemž věří, že si jeho výprava na cestě ještě přivydělá představeními, a tak zlepší stav své pokladny. Na své cestě prožijí cestovatelé celou řadu nebezpečných dobrodružství. Při své cestě z Port Clarence přes Beringův průliv se ocitnou na uvolněné ledové kře a jsou zaneseni na arktický ostrov Kotelnyj v Severním ledovém oceánu, kde upadnou do zajetí domorodců... ... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2002 , NávratOriginální název:
César Cascabel, 1890
více info...
Přidat komentář
Kniha čtivá, zajímavé dobrodružství převážně v oblastech okolo polárního kruhu. Vedle knihy jsem míval při čtení atlas severní Ameriky a následně severní Asie, což mi pomohlo se zorientovat v zeměpise popisované krajiny. Nebyl jsem knihou zklamán. Pouze bych vytkl nesmyslnou nenávist hlavního hrdiny (a mezi řádky i autora) ke všemu anglickému.
Dlouhé putování Cascabelovy rodiny přes území USA, Kanady až na Sibiř. Jednoduchý příběh je doplněn jen okrajovými záhadami ohledně putujících. Jde hlavně o dobrodružnou cestu, plnou popisů fauny a flory... a mě to v žádném případě nenudilo. Tentokrát jsem si rád přečetl cestu Aljaškou, cestu po ledu i následné rozuzlení. Čekal jsem hodně dlouho, než jsem se dostal k této Verneovské klasice, ale nezklamala.
Verneovka, ktorá ma nenadchla a to ani v rámci Verneovej tvorby, ani v rámci dobrodružnej literatúry. Na Julesov rukopis som navyknutý, ako aj na jeho čierno-biele poňatie všetkého: charakterov postáv, takže čitateľ po dvoch vetách vie, či je postava kladná alebo záporná, vyhranených názoroch na jednotlivé štáty (všetko francúzske je cool, no a o ostatnom sa nebudeme vyjadrovať). Trošku mi vadila jemná adorácia ruského národa a to, že sa v knihe vlastne nič neudeje takisto čitateľskému zážitku nepridáva. Jules sa krotil a nepridával mnoho dejepisných a zemepisných opisov, ktoré sú už z dnešného pohľadu len nostalgickou spomienkou na časy minulé. No a ochrancov zvierat by pri čítaní knihy obchádzali mrákoty, toľko sa ich v knihe uloví - síce pre potreby kuchyne, ale skúste im to vysvetliť.
ALJAŠKA/SIBÍR. V slovenčine názov "César Cascabel". Toto bola ďalšia z verneoviek, na ktorú som sa tešil. A nesklamala. Oblasť pre nás tak vzdialená a Julesom opäť fantasticky opísaná. Neuveriteľné dobrodružstvá cirkusantskej rodiny. Plavba s maringotkou na ľadovej kryhe vodami Severného ľadového oceána už vyzerá ako "c´est trop", ale veď je to len kniha... aj s ďalšími naivitami, nikdy nechýbajúcimi záporákmi, a samozrejme, šťastným koncom. Poctivých 90 percent.
Pre mňa bolo toto skvelé dobrodružstvo. Pri Verneho knihách už viem, čo čakať, no napriek tomu ma aj tento príbeh veľmi bavil. Putovanie Cézara Cascabela s rodinou bolo plné nástrah, dobrodružstiev, prekvapení aj vtipných chvíľ. Z kníh, ktoré som od neho čítala sa táto zaradila k mojim najobľúbenejším :)
Komedianská rodina Cascabelú se rozhodla vrátit se z Ameriky přes Aljašku do Frencie.Byli oloupeni a tak cestovali povozem -maringotkou-taženou koňmi.Při cestě přes Beringův průliv se s nimi utrhla ledová kra.tak cestovali po moři.Jejich dobrodružství si přečtěte v této méně známé knize.
Za mě byla tato kniha zklamáním; v něčem se od ostatních verneovek odlišovala. Styl překladu mi vůbec nevyhovoval, často mi trvalo, než jsem se do děje začetl. Příběh se mi zdál zbytečně zdlouhavý, pravděpodobně k tomu přispěly i popisy sibiřských krajin. Verne má ve svém repertoáru mnohem lepší díla k přečtení. Knížka mi však poskytla další vhled do celkového Verneova díla. Tato kniha pravděpodobně ve mě žádnou větší stopu nezanechá.
Banální příběh s jasně vymezeným a rozpoznatelným dobrem a zlem, geniálně vymyšlená cesta, nádherné postavy, uměřené dávkování encyklopedických zajímavostí. Tahle pouť s komediantskou rodinou Cascabelových bavila. Nechal bych se v jejich maringotce unášet na kře ledové klidně další stovku stran. Se zpožděním mnoha let jsem konečně našel místo, kde si dokáži pořádně odpočinout. Je to svět Julese Vernea, jsou to stránky jeho dobrodružných románů.
To vám jdu takhle na návštěvu a přede mnou se objeví knihovna, ... a přímo v úrovni očí celá řada verneovek ... a na mě padla taková nostalgie a chuť si zase některou přečíst ... a protože dotyčná osoba, jíž knihovna patří, ví, že, co se týče knížek, jsem důvěryhodná osoba, byla mi ona důvěra udělena a knížka zapůjčena :-) ... strávila jsem s ní 3 příjemné dny a dnes s díky vracím :-).
S Césarem Cascabelem a jeho rodinou mi putování uteklo jak voda v Beringově průlivu ... hned od první stránky mi tahle rodina byla sympatická a já se s nimi na dobrodružnou cestu vydala moc ráda ... pravda, byla to trochu zvláštní trasa jejich putování, ale já u pana Verna ani jinou nečekala :-) ... takže jsme si prošli pořádný kus světa, překonali spoustu nástrah a dobrodružství, které Cascabelovi díky své vytrvalosti a houževnatosti zvládli a společně jsme se dobrali šťasného konce :-).
PS: během četby to nikdy nedělám, vždy si vystačím (a mám to tak ráda) s autorovými popisy a vlastní fantazií, ale teď, po dočtení, jsem neodolala a celou tu neuvěřitelnou trasu si "projela" ještě jednou ... s pomocí Google map :-).
Moje první Verneovka. I když ty pozdější byly často lepší, na tuhle nikdy nezapomenu.
ad Blue: Vzhledem k tomu, že právě před nedávnem Aljašku prodali Rusové Američanům, co je divného na tom, že místní domorodé děvče umí rusky?
Ačkoliv se tu nevyskytují žádné vernovské vynálezy, pattří tato knížka, řečeno s mírnou ironií, mezi nejfantastičtější Vernova díla. Mne třeba vyloženě fascinovala indiánská dívka Kayeta, na kterou hrdinové románu narazili na Aljašce. Její kmen zanikl a ona jde do služby k bílým. A pak se ještě dovíme, že umí rusky. Ale dosti ironie, kdo se pustí ještě dnes a v pokročilém dospělém věku do četby verneovek, musí ledacos zkousnout. A já to udělal rád. Byla to příjemná četba. Šíleně naivní, ale já čtu hlavně pro radost. 70%
Nápad cestovat z USA do Francie přes zamrzlý Beringův průliv a dále přes sibiř je typicky Verneovský. Ačkoliv zázračné štěstí a neuvěřitelné situace působí občas naivně, velice mě bavili.
Jedna z Verneových knih, která nebyla až tak rozvláčná a jako kluk jsem ji přečetl se zájmem, ale asi bych po ní už nesáhl.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Podprůměrná verneovka s nesympatickými postavami, nulovým humorem a ústředním motivem (podle kterého se jmenuje), na který musíte čekat víc než polovinu knihy a pak se odbyde za pár stránek. I ta ulomená kra je vlastně ukradený motiv ze Země kožešin. Polární putování mě bavilo trochu víc, ale to může být jen mnou... Cesta páně Cascabela se vlastně podobá té, kterou ve skutečnosti podnikl Jan Welzl, jenže naopak. Doporučuju vám spíš než tuhle verneovku nějakou welzlovku.