Ocelová křídla motýla
Petra Kubašková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536940/bmid_ocelova-kridla-motyla-6626a39a4391d.png
4
39
39
Ocelová křídla motýla jsou společenským románem s prvky magického realismu od autorky fantasy série Čarodějky malostranské. Jsou výletem do lidských duší, který se občas vydává i pod práh reality a vlastního vědomí. A především jsou příběhem lidí, kteří ukážou své pravé já jen tomu, kdo nepoláme křehká motýlí křídla, ukrytá pod silnou vrstvou oceli. Mladý dramatik Kryštof napsal divadelní hru o pilotovi, který dal světu Malého prince. Tohle měl být jeho velký den, jenže když světla zhasnou a opona se rozestoupí, Kryštof pozná, jaké to je sedět úplně sám v divadle plném lidí… Protože Šimon už tady není. Novinářka Kaira tráví osamělé večery se svým leguánem. Hledá spřízněnou duši, jenže jak ji má najít, když cesta k ní vede přes její třináctou komnatu, kterou už raději neotvírá? Překladatel Jan prožil většinu života za psacím strojem, nad francouzskými romány. A jeho nemluvná sestra Eva, těžko pochopitelná duše, má spočítané všechny trpaslíky na jejich zahradě. Přesuňte třeba jen jednoho; Eva to na první pohled pozná. Kolik podob má lidská osamělost, a kdy přijde Pavouk?... celý text
Literatura česká Fantasy
Vydáno:
2024
,
Audioteka
, conQueer
Interpreti: Libor Hruška , Klára Sedláčková Oltová , Veronika Lazorčáková , Matouš Ruml , Tereza Rumlová , Petr Neskusil , Josef Kubáník
více info...
Přidat komentář
Moc hezky načtená kniha, všichni interpreti vdechli postavám tu správnou energii a náladu, že jsem se do nich dokázala i vcítit.. nejvíce mě zasáhla linka s Evou a jejími trpaslíky, Evin bratr Jan úžasná postava.. Líbilo se mi, jak se postupně všechny postavy svým způsobem prolnuly, všechny osudy a vlivy na své okolí.. Je to opravdu povedené dílko, doporučuji..
Měl jsem obavy, že se pouštím do čtení /poslechu mimo mojí komfortní zónu, ale opak byl pravdou. Byl jsem příjemně překvapený, jaký příběh autorka vytvořila a jak hezky ho odvyprávěla.
Citlivá kniha , citlivé příběhy. O tajemstvích , která může mít kdokoli kolem nás.
Miluju autorčiny čarodějky, tohle je samozřejmě úplně něco jiného, ale ten čtivej styl si příběh samozřejmě zanechává. Poslouchala jsem jako audioknížku a myslím, že to mě drželo v pozornosti více, než kdybych vzala do ruky knihu.
Příběh byl až takovej snovej, ale jak se říká "neurazil, nenadchl". Pár silnějších momentů, ale za chvilku nebudu vědět, o čem kniha byla.
V téhle knize se spojilo tak moc věcí, které miluju, nebo ke mě promlouvají, až je to neuvěřitelné. Moje milované Ustí, queer témata, Malý princ a celkově osobnost Exupéryho. Tady je pár vět, které jsem si napsal v průběhu čtení:
Pamatuju si tu zahradu plnou trpaslíků, když jsme s babičkou chodili do plavecké haly. Pamatuju si spoustu z pocitů o, kterých autorka v knížce píše, i když jsem všechny neprožil já sám. A rozhodně si budu pamatovat pocity z téhle knížky, které jsou jako pocity ze samotného života, nostalgické, trochu tísnivé, hluboké, radostné, náhodné, silné i povrchní. Pocity ze sebe sama, z vlastní bezůtešnosti, z vlastnich i cizích chyb, z očekávání, zklamání, objevování, strachů, z popraskané duše, obyčejných hnědých křídel schovaných pod zářivě barevnými, nebo opačně.
Možná to vypadá jako logistický nebo rozpočtový problém, ale možná máme vsichni na pódiu letadlo, které se s námi na konci potopí, po celou dobu představení.
A ty největší bitvy, si vybojováváme sami v sobě.
Kdy si dovolíme být sami sebou? Vyplníme život strachem a budováním ocelového brnění, nebo dokážeme nechat zářit svoje křídla, i za cenu, že nás může chytit pavouk.
Tohle všechno mě napadá v průběhu čtení. Po dočtení zůstává divně melancholický pocit. A snad poprvé jsem se u queer knihy nezamiloval do postavy, ale do neviditelných nitek autorčiny pavučiny příbehů.
Nádherným jazykem jsou zde sepsány, osudy lidí, jejich vnitřní boj, historie malých i velkých dramat. A jako nitky pavučiny se pomalu sbíhají do středového kruhu, kde je každý sám, ale přesto propojený s ostatními.
Miluju to, neskutečně moc. A ty pocity ve mně na dlouho zůstanou.
A méně vzletně... v knize najdeme příběhy rodinné lásky, neuvěřitelně nádherný popis autistické duše, a její vliv na duše ostatní, delikátní lásku na sklonku života, gay vztah a překonávání vlastních ocelových brnění, asexualitu a pocity samoty v přeplněném světě, a milion dalších věcí, které vám tu ani nepopíšu.
Knihu si musíte přečíst a všechny ty pocity zažít sami.
Čekal jsem, že to nebudou další čarodějky, ale doufal jsem v něco podobného jako Síť snů. Po přečtení mám takové rozporuplné pocity a nevím, co si myslet. Jako kniha se četla super, styl psaní výborný, proto si každou další knihu od Petry Kubaškové s radostí přečtu. Ale tentokrát to musím nějak vstřebat a mrknout i na názor ostatních.
Často se mezi čtenáři vedou debaty o tom, nakolik důležitý je pro ně autor. Jak moc vlastně záleží na jeho charakteru a povaze. Myslím, že Ocelová křídla motýla jsou tím nejlepším důkazem toho, jak velmi dokáže osobnost autorky proniknout mezi řádky. Péťa patří mezi jednu z nejlaskavějších osob, které jsem měla tu čest poznat. Stačí si prohlédnout její profil nebo stránky a na první pohled na vás dýchne atmosféra klidu a pohody. Úžasné je, že přesně taková je i naživo. A takový je i její příběh.
Ačkoliv se v něm setkáváme s mnoha svízelnými situacemi, problémy a smutnými záležitostmi, ve výsledku vás neuvěřitelně zahřeje na srdci. Také se mi ohromně líbí, že do příběhu zakomponovala například pletení, kterému se ráda věnuje, nebo právě oblíbeného Exupéryho. Díky úryvkům jeho textů, které doplňují jednotlivé kapitoly, jsem dostala chuť přečíst si i další jeho díla.
Jednotlivé kapitoly jsou psány vždy z pohledu některé z postav. Kromě Kairy, Kryštofa a Jana se zde setkáme i s Evou nebo Šimonem a jejich úhly pohledu. Je to velmi zajímavé, mít na jednu událost více různých náhledů. Krásně díky tomu vidíme, že si lidé často věci vykládají po svém a vše by bylo jednodušší, kdyby se o svých pocitech naučili více mluvit.
Neuvěřitelně mě bavilo postupně zjišťovat, co jednotlivé postavy spojuje. Zkraje působí jako naprosto cizí lidé. S každou další stránkou ale odhalujeme tajná zákoutí jejich životů, o kterých mnoho lidí neví. Objevuje se zde také několik zvláštních jevů, například již zmiňovaný Pavouk či Tři kovbojky, které vždy zachrání situaci. Místy působí až nadpřirozeně, fungují však jako krásné doplňky příběhu, které poodhalují o kousek víc z lidské psychiky.
Nejvíc mi k srdci přirostla asi Kaira. Líbilo se mi, že ona sama byla důkazem toho, že láska není založená pouze na fyzických potřebách a jejich uspokojení, ale funguje především na emocionální rovině. Zároveň mě jakýmsi zvláštním způsobem fascinovala postava Evy, která se bohužel narodila ve špatné době. V současnosti by jí byl autismus diagnostikován mnohem dříve a mohla by díky tomu možná prožít lepší život. Ačkoliv, když to vezmu kolem a kolem, ona se vlastně nejspíš cítila šťastná taková, jaká byla.
Celkově mi velmi sedly všechny aspekty příběhu, ať už šlo o divadelní scénu, překladatelství, novinařinu, draky nebo třeba kavárny a klavír. Určitě bych se k příběhu někdy ráda vrátila, protože už teď mi tahle atmosféra chybí.
Knížku mohu doporučit všem čtenářům, kteří touží po příběhu, ve kterém má každý své místo a kteří mají oblibu v milých knížkách vyprávějících o spletitých cestách života.
Na začátku jsou jednotlivé postavy rozepsané v každé kapitole jedna postava. Postupně se tak seznamujeme s Kryštofem, Evou, Janou, Veronikou, Marcelem, Janem, Šimonem a dalšími.
Líbí se mi jak je svět malý, jak se postupně postavy začínají prolínat. Jeden zná toho, ten zase znal onoho. Ne každý vztah se vydaří. Každý jsme úplně jiný, každý máme jinou představu o životě, o vztazích v rodině, v partnerství.
V knize se střídá období z minulosti od roku 1972 do 1987 a současnost. Eva je jiná. Dřív ale lékaři nevědí, co by to mohlo být. V zahradě je 111 trpaslíků, Evě je 5 let, ale má je všechny spočítané. Je svým způsobem geniální, ale nezvládá jiné běžné životní situace. Rodiče jí věnují svůj čas, ale umírají brzy a péči přebírá její bratr Jan. Až později se dozvídá, že její nemoc je nejspíš autistického spektra. Manželství s Janou se mu nevydaří
A jako pavouk spřádá své nitky pavučiny, spřádá i život své nitky života a propojuje různé lidi a různé etapy v životě. Poznávají se tak po letech i lidé, kteří si mysleli, že už o sobě nikdy neuslyší.
V knize se mi nejvíc líbili rozdílné vztahy, ať už LGBT, ale i hetero či asexuální vztah. A jako Eva má svůj svět a v něm látkové panenky a trpaslíky, Kaira (Verča) má své draky, Jan má své francouzské knihy, Marcel své piáno a Kryštof divadelní hru a až po odhalení "ocelových křídel" se pozná práva osobnost každého jedince.
Štítky knihy
láska společenské romány LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2019 |  Čarodějky malostranské |
| 2017 | Síť snů |
| 2020 | Tajemství stříbrné čarodějky |
| 2021 | Čarodějka a zlatý elixír |
| 2023 | Ocelová křídla motýla |
Trvalo mi překvapivě dlouho, než jsem se do této knížky pustila. Překvapivě proto, že jinak queer témata preferuji. Nevím proč jsem byla přesvědčená, že půjde o značně depresivní příběh. Nemohla jsem se víc mýlit. Ocelová křídla motýla jsou něžným, citlivým a často i dojemným vhledem do životů několika queer osob, jejichž osudy jsou navzájem propojené. Knížka mě opravdu oslovila a ještě dlouho na ni budu vzpomínat. Určitě ji doporučuju všem, kteří se o dané téma zajímají, nebo je prostě baví přečíst si o láskách i strastech několika zdánlivě obyčejných lidí.