Ocelový olbřím
Jules Verne
Román vypráví napínavý příběh odehrávající se v Indii roku 1867. Inženýr Banks pozve plukovníka Munra, kapitána Hooda a Francouze Mauclera na výpravu po severních částech Indie. Jako dopravní prostředek jim má sloužit obrovský ocelový slon poháněný parním strojem, původně vyrobený jako hračka pro bohatého rádžu. Kolos jako kráčející lokomotiva táhne dva pojízdné obytné bungalovy, je však také schopen plavby ve vodě, neboť jeho nohy mohou ve vodním prostředí sloužit jako lopatková kola a bungalovy mohou rovněž plavat. Jako komín slouží stroji zvednutý chobot. Popis putování výpravy je pro Verna rámcem, do kterého kromě geografických a přírodních zajímavostí vložil jako hlavní dobrodružný motiv snahu plukovníka Munra pomstít smrt své ženy. Za tu je odpovědný jeden z bývalých vůdců povstání sipáhijů z roku 1857 Nana Sáhib, který je již deset let hledán pro zločiny, které během tohoto povstání spáchal. Na jeho rozkaz byla plukovníkova žena vržena do studny a tam pak byla zasypána. Dozvídáme se však také, že plukovník Munro zavinil smrt družky Nany Sáhiba. Po dlouhé cestě, která vedla z Kalkaty až k upatí Himaláje a odtud do Jabalpuru ve střední Indiíi a na které došlo i k dramatickým střetům s divokými slony a tygry, dojde ke konečnému střetnutí plukovníka Munra a Nany Sáhiba. Plukovník Munro je nejprve svým nepřítelel zajat. V zajetí zjistí, že jeho žena není mrtvá. Podařilo se jí se ze zasypané studny vylézt, ale vlivem prožitých hrůz ztratila rozum a nepoznává ho. Plukovníkovi přátelé Munra osovobodí, zmocní se dokonce Nany Sáhiba a na ocelovém slonovi prchají před pronásledovateli. Když už se zdá, že budou přemoženi, zatarasí inženýr Banks slonem cestu a zatíží bezpečnostní záklopky slonova parního stroje. Jakmile se k němu pronásledovatelé přiblíží, aby osvobodili Nanu Sáhiba, přivázaného ke krku slona, parní stroj vybuchne. Nana Sáhib zahyne a naši přátelé jsou zachráněni. Později se manželce plukovníka Munra vlivem jeho láskyplného zacházení vrátí zdravý rozum.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1919 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
La maison a vapeur, 1880
více info...
Přidat komentář
Moc pěkné povídání o Indii, klasika Verne :-). Dobrodružství nechybí, happy end taky, je tam skoro všechno :-)
Nejmilovanější verneovka, protože jsem se zamiloval do mechanického slona (jo, tak od té doby toužím po životě v maringotce!). Taky mi přišla dynamičtější než jiné, rozhodně krvavější (bože, co ti tygři?). Přivázání k dělu, to jsem dost prožíval. Verneovky taky znamenají illustrace od Benneta, bez nich by nebyly.
INDIA. Veľmi som sa tešil na túto knihu a nesklamala - je to absolútna pecka! India - ako ju väčšina z nás nepoznala. Vedeli sme, že bola pod britskou nadvládou, ale určite sme netušili, aké krutosti sa tam v tom čase odohrávali. Parádna jazda na sever (nielen za krásami Himalájí, ale najmä za zlosynom) v dvoch vagónoch, ťahaných mechanickým slonom z kovu na paru! Čo viac si čitateľ môže želať? Občas sa síce motáte v názvoch jednotlivých kmeňov či vo viacerých menách hrdinov - Nana Sahib alias Dandu Pant a podobne. Verne je opäť schopný opísať každý kameň na ceste, ale finále odbije na dvoch stranách. Ale toto už poznáme aj z predošlých kníh. Aj tak zaslúžených 95 percent z kúta zemegule, ktorý je pre väčšinu nás stále veľkou neznámou...
Verneho netřeba komentovat. Ve své době nadčasový autor s velmi reálnými vizemi. Jeho knihy došly až k filmové tvorbě. Všechny knihy jsou dobrodružně zábavné a zároveň lehce naučné v části zeměpisu a dějin. Hlavním cílem je pobavit a nenudí, což autor umí v každé knize. Mladší by měli z takovými začínat a my starší nostalgicky vzpomínáme. Poctivé 4.
Na knihu jsem narazila u svého kamaráda, který vlastní dokonce druhé vydání této knihy z roku . Takže je psaná ještě starší češtinou. Asi o to více se mi kniha líbila. Klasicky jsem u knihu totoho autora bojovala s popisovými části. Ale i tak má tato kniha své kouzlo.
Méně známá kniha od Verna ale o to více mě překvapil parní slon, který táhne vozy. Příběh mě celkem bavil. Vadilo mě až příliš mnoho střílení nebohé zvěře jenom pro započítání skóre. A přiznám se že i záporákům jsem fandil více než hrdinům. Přece jen to byli okupanti, kteří v Indii neměli co dělat.
Dopravní prostředek poháněný párou v podobě pochodujícího slona,který kde se ukázal budil až fanatickou zvědavost.Toto monstum bylo skonstruváno i pro pohyb na vodě.Je zde popsáno povstání sipáhijů,které vždy končí velkým krveprolitím jak na jedné tak na druhé staně.
Dobře odvyprávěný (a slušně přeložený) příběh s překrásnými Benettovými ilustracemi o cestě napříč Indií v kráčedle - rádžově hračce - s parním strojem pod kapotou slona, a to vše odehrávající se na pozadí dramatu sipahíjského povstání. Jen ten konec je dost morbidní, kdo by taky chtěl skončit na krku ocelového slona, který v nejbližším okamžiku vybuchne, že?
Je to výlet do dávno zmizelé minulosti, který ve své době přiblížil evropskému čtenáři téměř neznámou Indii.
Dobrodružství parního slona a jeho pasažérů je opravdu další lahůdka z mistrovy dílny. Nejen že poznáte Indii, tamní zvyky, ale také zažijete napínavou a nezapomenutelnou cestu napříč touto zemí! Nejlepší je scéna, kdy se slon potápí v řece a gentlemani si rozdávají a mastí karty :)
Jedna z těch povedenějších Verneovek v lepším průměru, která umně kombinuje dobrodružství, techniku a zeměpisno-historické popisy. Jízda parním slonem divokou Indií, při honbě za 50-tkou skolených pruhovaných šelem a podlým vůdcem vzbouřenců Nánou Sáhibem ( samozřejmě z pohledu Angličanů ) - 60 %
Pohodová kniha s hezkým příběhem (i když místy byla možná trochu víc naivní, než by se slušelo) odehrávající se v poutavé indické přírodě společně s obrovským slonem v jedné z hlavních rolí... co víc si může mladé srdce čtenáře přát? Ale věřím, že i dospělejší si v této knize najdou něco, co uspokojí jejich touhy po slušném literárním zážitku. Takový klasický styl Julese Verna...
Slabčí 4*.
Indické názvy měst a provincií mi dávaly zabrat,kniha se mi začala líbit od 5 kapitoly když parní slon vyrazil na cestu džunglí.
Jako děti jsme si s kamarádem každý koupili knížku od Verna. Po přečtení jsme si ji na vypůjčení vyměnili. Ale bohužel kamarád moji ztratil a nechal mi svoji. Nevydělal jsem na tom, protože za vynikající Cestu do středu země mi zůstal tenhle cestopis ozvláštněný popisem mechanického slona. Zemí šelem není špatná verneovka a možná proto že jsem měl doma jenom dvě (spolu s 20 000 mil pod mořem), tak jsem si k ní za několikeré přečtení vybudoval zvláštní vztah. K těm nejlepším se ovšem řadit nemůže.
Zemí šelem už dneska vidím jako takový průměrný román od Verna, který nepřináší (tedy krom mechanického parního slona) nic mimořádného. Je to román spíš cestopisný s řadou zeměpisných detailů, trochu dějově "řízlý" vzpourou domorodců, po které se časově odehrává. No a taky je to tak z 25 - 30 % lovecká příručka o tom, kterak střílet divoká zvířata jen tak, pro zábavu.
Ve verneovkách mám velké mezery, četl jsem jen ty nejznámější, a proto když jsem se dostal k této knížce, neváhal jsem. Mám Vilímkovo vydání z roku 1948 s krásnými Burianovými obrázky, bohužel bez obálky. Kniha je to pěkná, pojednává o dobrodružné cestě několika evropanů po Indii ve dvou vozech tažených "parovlakoslonem" v době krvavých povstání domorodých obyvatel proti anglické nadvládě.
Spolu s Patnáctiletým kapitánem moje nejoblíbenější verneovka, byť extrémně zatížená zeměpisnými popisy. Samozřejmě mě dostával hlavně parní slon tahající pojízdné domy, v nichž hrdinové podnikají poznávací-loveckou výpravu napříč koloniální Indií. No, kdo by si to nedal líbit, že. Ale zajímavá byla i drsná podzápletka se zmasakrováním žen vzbouřenci, jejich naházením do studny a šílenou Bludičkou.
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Zajímavý a dobrodružný příběh se zvláštním koncem.