Oči, které nevidí
Tomáš Přibyl
Jak bolestné je, že dnes tolik věcí nevidíme? Tyto čtyři novely jsou o těch, kteří mají oči, ale nevidí – o páru, který se rozchází vlastně zbytečně, vánici v jedné rodině, chlapci, který hledá, jak vyrůst v muže, a holčičce, která nastavuje zrcadlo, v němž je vidět, jací jsme... Adam a Eva mají hloupé potíže, a než aby je vyřešili, radši se slavnostně a s velkou parádou rozejdou v kostele. Co s nimi provede osud? Táta, dcera, strýc a máma jsou rodina, která se snaží sejít uprostřed divoké noční vánice, aby objevili, co neviděli a co je svedlo dohromady. Jonáš přišel jako malinký o tátu a učí se vidět svět očima chlapce a mladého muže s pomocí otčíma, který ho vede nejprve ke hrobu otce. Jestli se vám někdy stane, že potkáte malou holčičku, jak si čte v regálu, dozvíte se, kým jste a jakým se stal dnešní svět…... celý text
Přidat komentář
Čtyři povídky, které zdánlivě nic nespojuje. Každá je zasazená do jiného prostředí a děj v nich vlastně hraje až podružnou roli. Hlavní úlohu zde mají dialogy a mnohdy až filozofické rozebírání mezilidských vztahů, často jdoucí k naprosté podstatě samého bytí. Občas je to až přespříliš, uvítala bych víc toho samotného děje. Ale i tak nelze upřít, že se to dobře čte. Nejvíc se mi líbila Holčička z regálu.