Očista
Sofi Oksanen
Román hovorí o strachu, zrade, hanbe, vine a potrebe očisty. Je to aj román o žene, ktorá sa zo strachu pred násilím, zakúseným na vlastnej koži, ktoré už nechce zažiť, vydá za komunistického funkcionára a hoci by tomu mohla zabrániť, dopustí, aby jej sestru s malou dcérkou odviezli na Sibír. Okrem strachu sú jej pohnútkami city k švagrovi, nepriateľovi štátu, ktorého schováva a chce mať iba pre seba. Neskôr, v starobe, keď sa tieto svoje skutky snaží v pamäti zatlačiť do úzadia, príde - akoby z minulosti - vnučka jej sestry prenasledovaná ruskými pasákmi, ktorí ju nútili k prostitúcii.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Slovart (SK)Originální název:
Puhdistus, 2008
více info...
Přidat komentář
Silný čtenářský zážitek. Ani nevím z jakého důvodu jsem Očistu velmi dlouho odkládal, byť jsem na ni četl pochvalné recenze. Sofie Oksanen potvrzuje pověst mimořádného talentu. Příběh je vystavěn nesmírně čtivě a napínavě a vyžaduje čtenářovu absolutní pozornost a koncentraci. Proto je asi záhodno knihu přečíst v rychlém sledu, neboť těch časových rovin je skutečně několik. Naposledy jsem psal takhle nadšenou recenzi v únoru, dvě mimořádné knihy za rok neznamenají procentuální zázrak, ale jsem za ně každopádně tuze rád.
Oproti svému zvyku jsem se neudržela a v kapitolách pohledem přeskakovala na další stránky - skvěle vystavěný příběh, vlastně příběhy různých životů, které se nakonec složí v ten jeden. Chronologická neuspořádanost dodává knize neuvěřitelné napětí a tajemství. A jsou to právě tajemství, nebo spíš tajnosti jejích postav, které je samé tíží a které nedají člověku spát, dokud neskončí na poslední stránce. Ani tam ho však nečeká žádná útěcha, spíš zjitřenost -
Očista je hezkým příběhem z nehezké doby, krutým osudem dvou žen a obrazem mužů jakožto animálních bestií se záminkou politického režimu.
Svěží závan severské beletrie v záplavách krve a svistu kulek značky NORD.
Hezky psané, ovšem vkus zpracovaného příběhu.... pro mě ne :) posledních asi 50 stránek jsem nedokázal už ani dočíst. :)
velmi zajimavá knižka trošku perverzná trošku krutá a hlabne ťažka vadili mi tie časové skoky tam som sa trochu stracal
Budu se opakovat se silným příběhem... na konci jsem nedýchala s nimi... vykresleno bez zbytečných kudrlinek a o to skutečněji to vše vyznělo... nešlo si oblíbit ani jednoho z nich a přesto přečteno jedním dechem... myšlenky lítaly ještě dlouho po dočtení a o tom to přeci je!
Řekla bych, že příběh stojí na podobném vzoru jako Stalinovy krávy. Současné téma nucené prostituce, estonská historie, ale je tu ještě třetí prvek, Aliidina destruktivní "láska" k Hansovi, kvůli které postupně ničí životy všech kolem sebe i ten svůj. A příležitost k očistě se objeví o mnoho let později... Není to oddechové a lehké čtení, ale zato dobře napsané a napínavé. Doporučuju.
Je to kniha, na kterou se nedá hned tak zapomenout. Velmi talentovaná autorka! Využila všech možností svého řemesla k udržení napětí, skvěle vykreslila hlavní postavu Aliide.Veškeré politické zvraty tady nejsou hlavní linií, ale jakousi kulisou. Jen podtrhují poznání, že lidé jsou schopni páchat zlo i z velmi banálních příčin. Z knihy čiší strach. Je to silný příběh tří generací jedné rodiny a výpověď o 20. století v Estonsku.Nečte se lehce, přesto se nejde od knihy odtrhnout a nutí k zamyšlení.
Takmer okamžite po začítaní sa do stránok Očisty bez problémov pochopíte fabulu príbehu a odhadnete aj pravdepodobný záver, ktorý naznačuje už samotný názov. Napriek tomu sa autorke podarilo niekoľko šokujúcich prekvapení v rámci deja, vďaka čomu udrží napätie až do samotného záveru a zaistí si tým, že kto raz začne Očistu čítať, ten ju aj dočíta. Skutočnú pochvalu si zaslúži psychologické rozpracovanie jednotlivých postáv, osobitne Aliide Truuovej, na ktorej spomienkach je postavená podstatná časť deja. Vzbudzuje tak sympatie a ľútosť ako aj nefalšovaný odpor a hnev nad jej konaním. Dej románu, odohrávajúci sa prevažne v Estónsku, medzi rokmi 1936 až 1992 nie je len trpkým životným príbehom štyroch generácií jednej estónskej rodiny v čase sovietizácie Estónska, je to zároveň príbeh o následkoch neopätovanej lásky, strachu, túžby po pokojnom živote, výčitiek svedomia...
Nesmierne zaujímavá skladačka osudov a postáv, očisťujúcich sa zo svojej minulosti, hriechov, ťaživých spomienok a bolestí.
Očista je titul, servírujúci spletitý, drsný príbeh niekoľkých generácií jednej estónskej rodiny, ktorý sa odvíja od tragických udalostí stalinských očistných praktík a nasledujúcich vojnových rokov. Jedným z kľúčových momentov celého príbehu je sebecký a neopätovaný vzťah ženy k mužovi - manželovi svojej sestry, z ktorého vzíde lavína nezvratných činov, s následkami pre ďalšie generácie.
Mladá autorka ma príjemne prekvapila nadmieru vyzretým a presvedčivým prejavom, ktorý nič neprikrášľuje, na nič sa nehrá, drsnosť a krutosť zostávajú sami sebou a hriechy minulosti neblednú ani pod vplyvom nových skutočností, odštartovaných momentom, keď do života starej ženy vtrhne jej mladá, dovtedy neznáma príbuzná a celá minulosť sa začína opäť postupne vyplavovať na povrch.
„Z púdy zoufalství rostou nedobré květy. A ty květy, které vyrostli někde v západním Estonsku, jsou vskutku hodně jedovaté“.
Zajímavá kniha, podle anotace jsem čekala nějakou krimi spíše než tuto nepopsatelnou, těžko žánrově zařaditelnou knihu. Rozhodně doporučuji vyhradit si dost času, těžko se odtrhnete ;-)
Miluju ji! Muluju tuhle knihu! Protože vás nutí přemýšlet, jaké to tenkrát bylo.. Kniha vás nutí číst dál a nenechá vás na pokoji. A když už si myslíte, že víte, co se stane, stane se něco nečekaného a vy jste opět vedle jak ta jedle a proto ji shltnete jedním dechem, protože prostě musíte vědět, jak to nakonec dopadne. Jak to skončí..
Štítky knihy
zfilmováno útěk prostituce finská literatura psychologické příběhy Estonsko životní problémy zločiny komunismu oběti komunismuAutorovy další knížky
2012 | Stalinovy krávy |
2014 | Baby Jane |
2011 | Očista |
2016 | Norma |
2020 | Psí park |
Jednoznačně kniha, kterou stojí za to číst! A v tomto případě jde to čtení prakticky samo, stránky se otáčejí jedna za druhou, tajemství vyplouvají postupně na povrch, všechno směřuje k dramatickému vyústění. A tady mám trošičku problém, protože v závěru se uzavře pouze příběh Aliide, kdežto ten Zařin (a vpodstatě i ten Ingelin) zůstává otevřený, navíc v něm zůstává spousta bílých míst (ovšem ani Aliide o sobě neprozrazuje všechno...). Dá se to překousnout s tím, že kniha se vlastně měla týkat především Aliide. Zara byla jen takový katalyzátor vzpomínek a šokující "zpestření" (zatímco "výslechy" v obecním domě se skrývají pod mnoha neurčitými slovy, Zařiny zážitky jsou popisovány naprosto konkrétně a bez ostychu - což vnímám jako spisovatelský záměr s hlubší pointou). Stejně by mě zajímalo, jak všechno viděla a prožívala Ingel...