Od oltáře do Santiaga aneb na svatební cestu pěšky
Lukáš Hanuš , Jana Hanušová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437008/bmid_od-oltare-do-santiaga-aneb-na-svate-fn3-437008.jpg
4
39
39
Novomanželská pouť do Santiaga zachycuje tragikomický příběh naší pěší poutě formou deníkových zápisků. Náš plán zněl jasně: „Z domova, k Atlantiku, pěšky!“. Kniha je oboupohlavní. Vznikla spojením mých mužských objektivních zápisků s, dle mého názoru, velmi zkresleným deníkem mé novopečené manželky. Dává tak nahlédnout do hlavy muže a ženy, kteří se rozhodli být přes 3 500 kilometrů spolu. (Kvůli této naší svatební cestě jsem dokonce dal výpověď z práce.) Bude mít náš sňatek jepičí životnost, nebo nakonec převládne Stockholmský syndrom? Kolik bude facek, slz, mrtvých a znemožněných? Dokážeme dojít do cíle? Uvolněte se a pojďte s námi.... celý text
Přidat komentář
Humor, odvaha, nadhled, sebezapření a vůle novomanželů. Cíl dojít od oltáře až k vytýčenému cíli, kdy jich na jejich cestě provázíme formou jejich deníků. Mají můj obdiv, nejen za to, že to ušli, ale hlavně za to, že se u toho nezabili navzájem. Jak už zde bylo zmíněno, také mi chyběly nějaké ty mapky či fotky, kniha by byla ještě lepší. Nicméně pro mě osobně skvělá četba, u které jsem se bavila a byla ráda, že jsem v teple a suchu.
Toto je jedna z tých knižiek, ktorú som si kúpila len preto, že ma zaujal jej názov a bola som veľmi zvedavá, či to nebude jeden z tých názvov, ktoré čosi hlásajú, avšak realita je úplne odlišná. S potešením môžem konštatovať, že kniha je naozaj o tom, o čom vypovedá aj samotný názov!
Zo začiatku ma troška vyplašila dĺžka, keďže čítačka mi hlásila číslo veľmi blízko päťstovky. Veľkým plusom však je, že kapitoly sú naozaj kratučké, takže stránky krásne ubiehajú ani človek poriadne nevie ako.
Priznávam, od samého začiatku som sa nenudila a premýšľala, ako to celé nakoniec s touto dvojicou skončí a či do toho Santiaga naozaj dôjdu. A ak dôjdu, tak či nebudú zrelí tak na okamžitý rozvod. Ako to naozaj dopadlo Vám nenapíšem, pretože to by ste potom nemali dôvod si tú knižku kúpiť a sami prečítať.
Kapitoly sú písané ako z pohľadu Jany, tak aj Lukáša, čo mne veľmi vyhovuje. Bavili ma ich myšlienkové pochody, ich konverzácie a to všetko, čo zažili. Taktiež veľmi chválim dodatky z denníkov, ktoré si počas cesty naši pútnici písali. A priložené ilustrácie boli taktiež veľmi výstižné a komické - v dobrom zmysle slova, samozrejme.
Uznávam, že to miestami bolo o tom istom stále dookola, no netreba sa tomu čudovať, keďže je v knižke popisovaný každý jeden deň ich cesty - od začiatku až po koniec. A to sa, hold, niekedy nevyhne jednotvárnosti.
Veľmi som rada, že som na túto knižku narazila, pretože je vyslovene oddychová, no i tak dokáže zaujať svojou nezvyčajnou témou. Takže ja bez strachu odporúčam!
Co ono to jako člověka žene, že se někam žene, když ani žádný cíl u toho nemá? Naturalistické líčení zachycující všednodennost v její nahé podobě, aneb sto denní deníkový záznam o tom, co člověk vlastně celý den dělá. Spíme, jíme, vyměšujeme, snažíme se mýt, urvat co nejlepší prostor pro sebe, hašteříme se s jinými celkem o nic, hodnotíme všechny podle měřítka - SPRÁVNĚ to mám já a ostatní jsou tak dobří, jak daleko na ose jsou ode mne. A když někam dorazíme, už přemýšlíme, kam zas půjdeme. Je to zajímavé čtení.
Na knížku jsem se po přednášce autorů moc těšila, leč pro mě byla ze začátku zklamáním. Paradoxně nejčtivější pro mě byla španělská část, která byla pro autory po poutnické stránce nejméně zajímavou.
škoda, že kniha nemá fotografie a na začátku každé kapitoly třeba mapku s trasou. Jinak jedna z těch lepších (a že jsem jich o cestě do Santiaga přečetla hodně). Vtipně napsané, opakování mi nevadilo, vždyť o tom ta cesta je ;-)
Na knize je prima, že je napsána z pohledu manželské dvojice. Většina poutníků vyráží sama. Chybí mi fotky. Často se kniha opakuje - hledání místa na spaní, sprchy, wc, ale to k putování patří. Nejvíce mě pobavilo vyprávění o praní v kempu a rozmíška s němci :-))
I mě v knize chyběly fotky a místopis, četla jsem už všechny možné knihy o pouti do Santiága, sama jsem pouť šla, i když "jen" z Francie, proto mě zajímá trasa a místa, ale tato kniha nebyla myšlena jako průvodce a fakt klobouk dolů a velký obdiv, že cestu ušli.
Kniha líčí vtipně cestu do Santiaga, zaměřuje se na každodenní problémy, které poutník na takové cestě řeší a drobné úsměvné hašteření partnerů. Tím se liší od jiných knih, které jsem o Santiagu četl, které byly většinou více místopisné, případně více duchovně zaměřené. Takže příjemná změna. Připomnělo mi to moji cestu, ve spoustě případů jsem situace na cestě prožíval podobně.
Do půlky se mi četlo velmi dobře, knížka odsejpala, bavil jsem se. Ale pak už to začalo být "na jedno brdo" - jak se říká. Stále stejné trable, vše zdlouhavě popisováno. Nutno ovšem přiznat, že co také na té cestě. Ono je to opravdu každodenně to samé. No a já se postupně ke knížce vracel se stále většími intervaly. Až jsem měl strach, jestli ji vůbec dočtu. Ale podařilo se. Jsem za ni rád, ale konečný pocit z ní mám na 3*
Četla jsem už pár knih o pouti do Santiaga, tato je rozhodně o nejdelší cestě.
Ano, zúžila se na základní lidské potřeby, a to jíst, pít a kde přespat, ale to se dalo čekat. To je, asi hned po myšlence duchovní, gró jakékoli pouti.
Věřím, že si to manželé užili, já bych s tím svým jít nechtěla, a on to ví :) .
Bylo to čtivé, ale ke konci bych to také trochu zkrátila.
I mně chybí mapa a fotky, obrázky jsem moc nadšená nebyla.
Ty jo, vymanit se na pár měsíců z tohoto světa a jen tak si jít .....
Ke knize jsem se dostala náhodou, když ji v jednom televizním pořadu autoři představovali, tak jsem si říkala, že si ji musím přečíst. S manželem jsme také šli Svatojakubskou cestu, ale mnohem méně kilometrů než hlavní hrdinové. V dost situacích jsem se poznávala nebo mi připomněla mého muže. V každém případě to bylo milé připomenutí naší cesty. Akorát bych možná některé pasáže zkrátila, jinak je kniha super, takže určitě stojí za přečtení.
Kniha je psána formou deníku a můžu říct, že se mi moc líbila. Každý den přinesl něco nového a můžu říct, že jsem se u některých zápisů dost bavila. Každopádně ujít celou cestu klobouk dolů. Rozhodně doporučuji přečíst, stojí to za to.
Chcela som tu napísat svoje dojmy z knihy, ale komentár Danago to uplne vystihol. Prislo mi, ako keby bola cela kniha len pindanie na počasie, kliešte a iné insekty, hlad, smäd, teplo, zimu.... Chybala mapa a fotky. Po tejto knihe ma všetko odhodlanie prejsť Svätojakubsku pùť opustilo. Ilustracie vo forme karikatúr knihu zoškaredeli.
Četla jsem několik poutnickýh knih a jsem souhlasná s komentářem pode mnou. Je to psáno s humorem a nadhledem, ale každý den je nasprosto podobný , takže čtete pořád dokola to samé, také si myslím, že by tomu prospělo nějaké zkrácení každodenních činností a více o místech kudy jdou..
Bohužel od knížky jsem čekala trochu víc. Všechna čest tomu, co novomanželé dokázali ujít , zvládnout a vydržet aniž by se rozvedli to ano, ale...
Většina knížky se točí stále dokola kolem počasí (buď je horko nebo prší případně je zima), nákupů a přípravy jídla, hledání sprch a míst kde se ubytují a podobných problémů. K tomu ještě, tak trochu žabomyší války, drobné hádky o hloupostech, které čtenáře zpočátku baví, ale po určité době omrzí.
O lidech a místech, které mladý pár prochází je tu toho napsáno žalostně málo.
Lukáš a Jana putovali 3 měsíce pěšky po Evropě . Během celé cesty psal každý z nich svůj vlastní deník. Díky tomu jsou všechny žážitky z cesty v knize podány z obou pohledů. Oba musí mít velký nadhled a smysl pro humor , pokud si o sobě čtou slova toho druhého.
Nebylo by to špatné, kdyby knihu zkrátili na polovinu. Je zde opravdu popsán úplně každý den jejich putování , takže možná to chtělo vytáhnout jen to nejzajímavější a vynechat stále dokola se opakující pasáže.
To ovšem nic nemění na tom, že já bych cestu vzdala už v ČR a rozvedená k tomu.
A co mi asi nejvíc chybělo a knihu by asi hodně pozvedlo, byla mapa cesty a pár autentických fotek.
Tři hvězdičky za statečnost....
Vtipně napsaná pohodová knížka, ve které můžete tuto pouť “jít” z vašeho obýváku????.
Byla jsem i na jejich přednášce, ale ta mě moc nezaujala. Před tím jsem však přečetla tuto knihu a byla jsem mile překvapena. Patří k těm lepším co jsem o cestě přečetla. Obdivuji je za odvahu, jít od oltáře až na konec světa a spát celou cestu ve stanu i za špatného počasí, kdy jim zmrzlíma rukama nešel ani rozepnout. Brrr. Hlavně to bylo hezky a vtipně popsáno. Čtení jsem si užila.